Otakárek fenyklový

Znaky

Jako ostatní denní motýli se otakárek fenyklový vyznačuje poměrně štíhlým tělem a nevelkou hlavou. Tykadla jsou na konci mírně kyjovitě rozšířená. Dlouhé chloupky na předních nohách slouží jako čisticí kartáčky. Zadní křídlo, na okraji mělce vykrajovaně, vybíhá do nápadné ostruhy. Délka předního křídla dosahuje v průměru 3,4 cm. Motýl má na křídlech výraznou žlutočernou kresbu. Milovníci motýlů považují otakárky (Papilionidae) pro jejich nádherný vzhled za „nejušlechtilejší" motýly.

Stanoviště

Různé biotopy v otevřené krajině od nížin až do 2000 m v horách, kde se zejména v létě motýli často sluní ve vrcholových partiích. Také je zastihneme v zahradách, kde roste mrkev a kopr. I na loukách vyhledávají divokou mrkev, kmín a květy dalších bylin.

Rozšíření

Téměř po celém světě; v Evropě je otakárek fenyklový rozšířený daleko na sever do Skandinávie, na jih zasahuje až do severní Afriky (středoevropské populace jsou označovány jako ssp. gorganus FRH.). Nebýval kdysi vzácný ani v Anglii, ale nyní je jeho výskyt už jen sporadický.

Výskyt

Dříve patřil k hojným motýlům, protože housenky jsou vázány na běžné druhy okoličnatých rostlin; změny v zemědělském obhospodařování krajiny způsobily, že se v některých oblastech dostal až na pokraj vyhynutí.

Motýl

V severní Evropě, kde je léto kratší, se vyvíjí jen jedna generace motýlů od června do srpna. Na jihu, kde je letní období delší a teplejší, se objevují generace dvě, v severní Africe dokonce tři. Motýli pak létají od dubna až do října. Vývoj trvá několik týdnů. Po oplození a nakladení vajíček samičky brzy hynou. Příjem potravy nemá pro motýly (imaga) větší význam. Sají jen málo nektaru či kapek rosy. Častěji se vyskytují na zasolených místech nebo exkrementech zvířat, kde získávají minerální a dusíkaté látky.

Housenka

l. generace květen až červen, II. srpen až září. Housenka je zpočátku černá s červenými hrbolky a velkou bílou skvrnou na hřbetě. Později je zelená s černým kroužkováním a na každém článku se šesti žlutočervenými tečkami.

Hostitelské rostliny

Potravní spektrum housenky není tak úzké jako u jiných druhů: živí se listy různých miříkovitých (okoličnatých) rostlin, zvláště mrkve, kmínu, bedrníku, kopru a petržele.

Poznámka

Proměnlivost (variabilita) motýlů je nepatrná. Jako veliká vzácnost se může vyskytnout i černý exemplář s modrými skvrnami na zadních křídlech. Motýli I. generace jsou nápadně světlí, zatímco letní pokolení má barvu křídel sytě žlutou. Na Korsice a Sardinii žije vedle otakárka fenyklového ještě velmi podobný Papilio hospiton GN. Také jeho housenky se živí okoličnatými rostlinami. Přesné ekologické rozdíly mezi oběma druhy nejsou ještě dostatečné známy. Dalším evropským druhem je P. alexanor ESP., který se vyskytuje na poměrně malém území jižní Francie, Itálie, bývalé Jugoslávie a Řecka. Oba zmíněné druhy jsou ve svém velmi ohraničeném areálu vzácné. Jinak jsou domovem otakárků především tropy. Jen několik málo druhů obývá rozsáhlá území a jejich výskyt zasahuje až do chladnějších oblastí Evropy.

Názvy ve světě

Otakárek fenyklový

Anglicky: Old World Swallowtail, Německy: Schwalbenschwanz, Dánsky: Svalehale, Francouzsky: Machaon, le, Španělsky: Ojo de golondrina, Holandsky: Koninginnenpage, Rumunsky: Fluturele coada rândunicii, Italsky: Macaone, Chorvatsky: Lastin rep, Slovensky: Vidlochvost feniklový

Mohlo by vás také zajímat

Otakárek ovocný