Trnočolek šanjing

Tylototriton shanjing

Trnočolek šanjing

Tylototriton shanjing

Trnočolek šanjing (Tylototriton shanjing) je výrazně zbarvený ocasatý obojživelník z hor jihozápadní Číny. Tmavě hnědý až černý trup kontrastuje s jasně oranžovou hlavou, podélným hřbetním hřebenem, ocasem a řadami vystouplých žláznatých hrbolků podél boků. Hrbolatá pokožka a mohutná hlava připomínají drobného krokodýla. Dospělci dosahují délky přibližně 13–17 centimetrů. Nápadné zbarvení slouží jako výstraha predátorům před obrannými kožními sekrety. Není vhodné manipulovat se zvířetem holou rukou ani umožnit kontakt sekretů se sliznicemi. Ve starší literatuře se tento druh někdy směšoval s trnočolkem bradavčitým, od něhož je nyní taxonomicky oddělen.

Výskyt

Původní areál trnočolka šanjing leží ve střední, západní a jižní části čínské provincie Jün-nan. Obývá horské lesy přibližně v nadmořské výšce 1 000–2 500 metrů, kde je dostupná vlhká půda, listový opad, kameny a sezónní vodní plochy. Přes většinu roku se zdržuje na souši a často se skrývá pod kládami nebo ve štěrbinách. Za období dešťů vyhledává mělčí vodní nádrže, tůně a pomalu tekoucí části potoků. Výskyt v české přírodě není přirozený. Záznamy z dalších oblastí jihovýchodní Asie pod stejným názvem bývají zatíženy dřívějším směšováním několika příbuzných druhů.

Chování

Trnočolek šanjing není příliš rychlý lovec. Po setmění nebo za vlhkého počasí opouští úkryt a hledá potravu na zemi. Při ohrožení se může napřímit, prohnout tělo a ukázat kontrastní oranžové zbarvení. Výrazné žlázy vytvářejí obranný sekret, proto se s čolkem zachází opatrně. V chovu je důležité respektovat odlišnou aktivitu jednotlivých ročních období: zvíře, které mimo rozmnožovací sezonu tráví čas převážně na souši, nemá být násilně drženo ve hluboké vodě. Samce a samice lze spolehlivěji rozlišovat v době rozmnožování podle oblasti kloaky.

Potrava

V přírodě přijímá zejména žížaly, larvy hmyzu, drobné měkkýše a další bezobratlé. V teráriu lze využít vhodně velké žížaly, menší cvrčky a jiné bezpečně získané živé krmivo. Žížaly jsou hodnotnou složkou jídelníčku, ale i u nich záleží na přiměřené velikosti soust. Potrava musí odpovídat věku a kondici jedince a nespotřebované kusy je vhodné odstranit. Zvířata nejsou přizpůsobena trvalému krmení suchými rostlinnými směsmi. Pokud čolek náhle přestane přijímat potravu, je třeba nejprve prověřit teplotu, vlhkost, stres a zdravotní stav.

Chov

V českých podmínkách vyhovuje převážně suchozemské akvaterárium s hlubší vrstvou vhodného vlhkého substrátu, listovým opadem, kůrou a dostatkem krytých úkrytů. Součástí má být mělčí čistá vodní část s pozvolnými výstupy. Substrát nesmí vyschnout, nemá však být trvale rozbahněný. Osvědčuje se možnost volby mezi vlhčím a sušším místem a účinné větrání. Běžná teplota v chladnějším rozmezí přibližně 16–22 °C je vhodnější než přetopené tropické terárium. V létě je nutné zabránit přehřívání, zvláště při dlouhodobém překročení přibližně 24–25 °C. Nádrž musí být spolehlivě zabezpečená proti úniku.

Rozmnožování

Rozmnožovací aktivitu ovlivňují sezonní změny teploty a vlhkosti. Po klidnějším chladnějším období se s příchodem dešťů čolci přesouvají k vodě. Samec předává samici spermatofor a oplodněná samice ukládá vajíčka do vody nebo na její okraj mezi vegetaci a vhodné podklady. Larvy mají vnější žábry, plavou a přijímají drobné vodní živočichy. Odchov vyžaduje čistou vodu, dostatek jemné potravy a možnost včas oddělit různě velké larvy. Při přeměně v mladého čolka musí mít každý jedinec přístup k bezpečné souši. Náhlé ochlazování čerstvě získaných nebo oslabených zvířat není vhodný postup k vyvolání páření.

Ochrana

Volné populace ohrožuje degradace horských lesů a mokřadů a místy také nelegální sběr. Při pořízení do chovu je proto důležitý jasně doložený původ, nejlépe odchov v lidské péči. Trnočolci se nikdy nesmějí vypouštět do české přírody ani přenášet mezi volnými populacemi, protože kromě nepůvodního výskytu hrozí i šíření nemocí obojživelníků.

Názvy ve světě