Kachnička karolínská

Kachnička karolínská (Aix sponsa) je menší severoamerická kachna, u které se zbarvení samce a samice výrazně liší. Kačer ve svatebním šatu má kovově zelenou a modrofialovou hlavu, široké bílé kresby kolem obličeje, červené oči a kaštanově zbarvenou hruď. Samice je podstatně nenápadnější, šedohnědá, s bílým očním kroužkem protaženým za oko. Obě pohlaví mají na hlavě chocholku. Patří mezi kachny, které dokážou sedat na větve a hnízdí v dutinách stromů. Je blízce příbuzná asijské kachničce mandarínské, od níž se liší nejen původem, ale i podrobnostmi zbarvení.

Výskyt

Domovem kachničky karolínské je Severní Amerika. Hnízdní areál zahrnuje velkou část východu Spojených států, jih Kanady a místy také západní část kontinentu. Ptáci ze severních oblastí na zimu odlétají do teplejších krajů, zatímco jižní populace mohou zůstávat na stejných místech. Vyhledává především zalesněné mokřady, pomalé říční úseky, slepá ramena, mělká jezera a rybníky se stromy podél břehů. Potřebuje kombinaci klidné vody, hustého krytu a vhodných dutin pro hnízdění. V České republice nejde o původní druh, ale o známou okrasnou vodní drůbež.

Potrava a chování

Ve volné přírodě sbírá semena vodních rostlin, plody, žaludy, drobné ořechy a různé vodní či suchozemské bezobratlé. Podíl jednotlivých složek se mění během roku; mladí ptáci potřebují zvláště dostatek živočišné potravy. Krmí se na vodě, u břehů i na souši. Na rozdíl od potápivých kachen získává potravu většinou z mělké vody a z jejího povrchu. Silné drápky jí pomáhají udržet se na větvích. Při vyrušení dokáže rychle odletět i ze zarostlého prostoru, proto potřebuje bezpečné prostředí bez ostrých a špatně viditelných překážek.

Chov v ČR

Pro dlouhodobý chov je vhodný prostorný, bezpečně zajištěný výběh nebo voliéra s vodní plochou, suchou částí a přirozenými úkryty. Voda musí umožňovat koupání, omývání peří a běžné chování, nikoli sloužit pouze jako malá napáječka. Její pravidelná výměna nebo účinné čištění je zásadní, protože vodní drůbež ji rychle znečišťuje. Suché plochy s travinami a keři omezují stres a umožňují odpočinek. V zimě je třeba zajistit nezamrzající přístup k pitné vodě a chráněné místo před nepřízní počasí, zejména za dlouhodobého mrazu. Krmná dávka má vycházet z kvalitního kompletního krmiva pro vodní ptactvo, doplněného rostlinnou složkou; pečivo a jednotvárná obilná směs nejsou vhodným základem. Kachnička karolínská bývá plašší, proto se vyplatí omezit nadměrné rušení a zajistit ochranu před predátory. Při společném chovu s dalšími kachnami je nutné sledovat konkurenci u potravy a hnízdních budek. Chovatel musí zabránit nechtěnému úniku exotických ptáků do okolní přírody.

Hnízdění

Hnízdí ve stromových dutinách, často ve výšce několika metrů nad zemí. Ochotně přijímá i dobře umístěné hnízdní budky. Vchod musí odpovídat velikosti kachny a vnitřní stěny umožnit mláďatům vystoupat k otvoru. Na dně budky bývá vhodná vrstva dřevěných hoblin; samice postupně doplňuje výstelku prachovým peřím. Snůška mívá přibližně 6 až 15 vajec a inkubace trvá kolem 28–30 dnů. Výjimečně mohou být snůšky podstatně početnější, pokud více samic ukládá vejce do jediné dutiny. Kachňata se líhnou vyvinutá a zpravidla během prvního dne sama vyskočí z hnízda, aby následovala matku k vodě. V odchovném prostoru proto musí mít bezpečnou cestu z budky, mělce přístupné břehy a možnost rychlého úkrytu. Mláďata se zpočátku živí také drobnými bezobratlými. Kachnička karolínská pohlavně dospívá přibližně v prvním roce života; při odchovu je důležitá spíše stabilita prostředí a klid než časté zásahy do hnízda.

Stav populace

Ve své domovině byl druh v minulosti silně postižen lovem a úbytkem starých stromů s hnízdními dutinami. Obnova mokřadů, ochrana vhodných stanovišť a využívání budek přispěly k návratu početných populací. Celosvětově není v současnosti řazen mezi nejohroženější kachny, místní výskyt však stále závisí na zachování zalesněných mokřadů a klidných hnízdních míst.