Husa francká

Husa francká je velmi staré krajové plemeno chované zejména v historickém území Franky v Německu. Do současného jednotného typu bylo prošlechtěno počátkem 21. století. Tyto husy jsou temperamentní, odolné, skromné a proto vhodné pro pastevní způsob chovu. Oproti většině ostatních plemen hus má částečně zachovanou létavost. Pud sezení na vejcích a vodění housat je silně zachován.

Jde o husy menšího tělesného rámce se středně dlouhým, drobnějším, nepříliš hlubokým, téměř vodorovně neseným trupem bez podbřišku nebo jen s malým jednoduchým. Hlava je drobnější, poměrně krátká, nepříliš vysoká s lehce vyklenutým čelem. Krk je středně dlouhý, silnější s lehce tvarovaným peřím. Postoj nižší, běháky kratší, oranžové a opeření tvrdší, husté.

Hmotnost housera je kolem 5,5 kg a husy 4,5 kg. Zajímavé je jejich modře divoké zbarvení, u kterého je modrá barva ve světlém odstínu.

Husa francká náleží do řádu vrubozobí. Zástupci tohoto řádu jsou velcí, zavalití ptáci s dlouhým krkem a krátkým zobákem.

Společným znakem všech vrubozobých jsou vroubkované okraje zobáku, lamely, které původně umožňovaly vrubozobým filtrovat drobné částečky z vody nebo bahna. Ne všechny druhy se živí filtrací, husy a bernešky se pasou na vegetaci, mořčáci, kteří jsou rybožraví, mají zobák hákovitý, podobný zobáku kormorána. Okraj zobáku morčáků je ale také vroubkovaný, v tomto případě jim dobře slouží k uchopení kluzké kořisti.

Dalším znakem vrubozobých jsou krátké, poměrně vzadu postavené končetiny a všechny prsty kromě zadního spojené plovací blánou. Většina vrubozobých jsou dobří plavci, někteří se za potravou potápí, silné nohy jim pak slouží jako výkonná vesla. Na zemi jsou naopak vrubozobí poněkud neobratní.