Husa suchovská je plemeno hus vyšlechtěné po roce 1980 na Slovensku v Suché nad Parnou z původních místních žlutě divoce zbarvených hus, do kterých byly postupně přikříženy husy tuluské, landenské, pomořanské divoce zbarvené a štajnbašské modře divoce zbarvené. Je nenáročné, vhodné pro podmínky drobnochovů. Pud sezení na vejcích a vodění housat je u většiny hus zachován.
Jde o husy středního tělesného rámce s velmi dobře vyvinutým, poměrně dlouhým a téměř vodorovně neseným trupem s dvojitým, výrazným podbřiškem. Hlavu mají delší, nepříliš širokou s klínovitým oranžově červeným zobákem. Krk je středně dlouhý, silný a vzpřímený. Postoj středně vysoký a běháky siné červeně zbarvené. Opeření měkčí s vyšším podílem prachového peří. Hmotnost housera je kolem 7,5 kg a husy 6,5 kg.
Husy suchovské se chovají v zajímavém žlutě divokém rodobarvém zbarvení, u něhož je vyžadován pohlavní dimorfismus. Znamená to, že houseři mají být celkově zřetelně světlejší než husy.
Husa suchovská náleží do řádu vrubozobí. Zástupci tohoto řádu jsou velcí, zavalití ptáci s dlouhým krkem a krátkým zobákem.
Společným znakem všech vrubozobých jsou vroubkované okraje zobáku, lamely, které původně umožňovaly vrubozobým filtrovat drobné částečky z vody nebo bahna. Ne všechny druhy se živí filtrací, husy a bernešky se pasou na vegetaci, mořčáci, kteří jsou rybožraví, mají zobák hákovitý, podobný zobáku kormorána. Okraj zobáku morčáků je ale také vroubkovaný, v tomto případě jim dobře slouží k uchopení kluzké kořisti.
Dalším znakem vrubozobých jsou krátké, poměrně vzadu postavené končetiny a všechny prsty kromě zadního spojené plovací blánou. Většina vrubozobých jsou dobří plavci, někteří se za potravou potápí, silné nohy jim pak slouží jako výkonná vesla. Na zemi jsou naopak vrubozobí poněkud neobratní.
Komentáře ke zvířeti