Chov čistokrevné drůbeže

velikost písma:  A A A
31.01.2011, 10:10     Autor: Milan Uher     9978 zobrazení     0 komentářů

Je mnoho plemen čistokrevné drůbeže a vybrat si to, které nám nejlépe vyhovuje, je zpravidla velice složité. Každé plemeno drůbeže má svá úskalí jak z hlediska náročnosti chovu, tak i z hlediska samotného využití vybraného chovného plemene.

Každý jednotlivý chovatel má jiná kritéria pro výběr, kdy také finanční otázka hraje významnou roli, a záleží na mnoha faktorech, které ovlivňují jak výběr samotný, tak i barevný ráz určeného plemene v daném prostředí. Většinou volbu zúžíme na podmínky, ve kterých si přejeme plemeno chovat, přihlížíme k užitkovosti a vlastním záměrům chovu.

Základním a nejdůležitějším kritériem je především velikost kurníku a jeho orientace v prostředí.

Velikost kurníku je odvislá od předpokládaného počtu chovaných kusů slepic, kdy považujeme za optimální prostor pro jeden kus zhruba 0,5 čtverečního metru, tedy pro 20 slepic stavíme kurník přibližně o rozměrech deset čtverečních metrů základu a výšky 2,20 metru. Stavbu situujeme na jih až na jihovýchod s ohledem na středoevropské povětrnostní podmínky, rovněž okno, důležitá a nedílná součást správně vystavěného kurníku, budujeme na jižní straně pro snadný a brzký přístup slunečních paprsků, a to z dvojitého skla, neboť i v zimě se průsvitem světla vnitřek stavby takto jednoduše a účelně vyhřívá. Doporučené rozměry okna jsou na daný kurník přibližně 1,5 m výšky a 2,1 m šířky. Vycházíme vždy z toho, že uzavřená strana, tedy zadní stěna stavby, musí být orientována severně, čímž zabraňujeme chladným větrům ze severozápadu a severu v přístupu do nitra kurníku. Tím snižujeme riziko prochladnutí drůbeže a zvyšujeme předpokládanou užitkovost chovaného plemene.

Výběr materiálu, ze kterého kurník stavíme, bývá často mnohými chovateli podhodnocován. Doporučuji stavbu s podezdívkou z pevného zdiva, ideální jsou klasické pálené cihly, druh výrobku je již méně podstatný a proto jej v tomto případě plně nezohledňuji. Při vlastní výstavbě kurníku již přemýšlíme o samotném vnitřním vybavení. Hřady pro slepice by měly být vyjímatelné, vyrobené z kvalitního dřeva, šířky přibližně čtyři centimetry, tloušťky 2,5 centimetru, vzdálené od sebe zhruba 40 cm, vynikající jsou pro výrobu správně opracované standardní střešní latě. Hrubou chybou bývá výroba hřadů z kulatiny, protože vystavujeme hrudní koš slepic při spánku nebo sezení přílišnému tlaku, kost se deformuje, zvíře trpí otlaky, zvyšujeme riziko promáčknutí či pohmoždění. Tyto negativní faktory, způsobené nesprávným tvarem hřadu, bývají často jedním z důvodů vyřazení slepice při výstavách drůbeže.

Pod hřady ve výšce 45 cm umístíme trusníky a to tak, aby byly hřady od země vzdáleny 1 metr. Tato vzdálenost je důležitá pro ochranu zvířat při sletu z hřadu, protože dopadem na nohy z větších výšek dochází k otřesům vnitřních orgánů, zejména pak vaječníků a nálevky vejcovodu. Důsledkem těchto vyšších otřesů nebo přímých nárazů na prsní kost je uvolnění se žloutku z vaječníku a vychýlení nálevky vejcovodu, čímž dochází k propadu žloutku do břišní dutiny, kde zatvrdne a zvířeti může způsobit nemalé zdravotní komplikace. Navenek se projevují především snížením počtu snesených vajec. Tento proces nazýváme tzv. mumifikací žloutku. Chovatelé mají možnost tento jev pozorovat po usmcení a následném vykuchání slepice určené ke konzumaci.

Jedním z prostředků jak slepicím zabránit slétávání z hřadu, je instalace vyrobeného slezového žebříku na hřad. Žebřík vyrábíme z dřevěných latí, na které nabíjíme ve vzdálenosti zhruba 10 cm od sebe příčky jako schůdky, za vhodný úhel považuji 125 stupňů vnějšího úhlu mezi hřadem a tělem žebříku.

Podlaha kurníku by měla být nejlépe cihlová, případně betonová s hladkou úpravou povrchu tak, aby byla co nejlépe čistitelná. Jako podestýlku na podlahu používáme hrubé hoblovačky, či kvalitní řezanku z ječné nebo pšeničné slámy, v nejhorším případě podestýláme také plevy. Hlavní význam kvalitní podestýlky, nejlépe výše 10 cm, spočívá především v její izolační schopnosti, vsakování a absorbci trusu. Podestýlku měníme dle potřeby s ohledem na znečištění, minimálně však jedenkrát za čtrnáct dní.

Z mých dlouholetých zkušeností jednoznačně vyplývá jako nejvhodnější krmit drůbež přímo v kurníku pomocí tzv. kbelíkové napáječky a tubusového či nášlapného krmítka, aby se co nejvíce zabránilo přístupu hlodavců a divokých volně žijících ptáků ke krmivu.

Nedílnou součástí dobře vybaveného kurníku jsou dále snůšková hnízda, umístěná asi 50 cm nad podlahou v jedné řadě, vyrobená z dobře omyvatelných materiálů, nebráníme se použít i plasty. Snůškové hnízdo má mít tvar krychle, jednu stranu do dvou třetin otevřenou, o rozměrech 40 x 40 x 40cm, jako podestýlku používáme jen pšeničnou nebo ječnou řezanku. Tento typ snůškového hnízda, kdy počítáme jedno na tři kusy nosnic, je vhodný pro všechna chovaná plemena hrabavé drůbeže, vyjma plemen těžkých, jako např. brahmánky, kočínky nebo orpingtonky. Před hnízdo nainstalujeme asi 20 cm dlouhé bidlo vyrobené z přírodního materiálu.

Udržování pravidelného světelného režimu je nejnákladnější, avšak nejdůležitější součást vybavení kurníku. Do stropu stavby zabudujeme zdroj světla s regulátorem intenzity napojený na časový spínač. Časové hodiny nastavujeme tak, aby drůbež měla vždy maximálně osm hodin spánku.

Význam pravidelného světelného režimu spočívá zejména ve zvýšeném počtu snesených vajec ve snůšce oproti přírodnímu cyklu střídání dne a noci, což se nejvíce projeví v zimních měsících roku.

V případě, že jsme se rozhodli chovat náročnější plemena drůbeže náchylná na chlad, omrzání hřebenů, laloků, je nutno provést tepelnou izolaci stavby tak, aby nepromrzaly především stěny. Používáme skelnou vatu, polystyrem atd. Kurník musí být dobře větratelný, nesmí v něm být vysoká vlhkost. 

Správná údržba kurníku, třebaže je náročnější na čas, by neměla být v žádném případě zanedbávána, neboť mnohonásobně snižuje riziko onemocnění zvířat plísněmi, parazity a virovými infekcemi. Kurník je třeba po každé výměně podestýlky desinfikovat dvouprocentním roztokem chloraminu a dřevěné části ošetřit nezávadnými přípravky na hubení hmyzu a parazitů, rovněž doporučuji minimálně dvakrát do roka vylíčit stěny vápnem.

Samozřejmě, že při stavbě kurníku již přemýšlíme o vhodném výběhu. Výběh by měl být nejlépe dělený, zatravněný, s hrabaništěm. Výběh dělíme nejen z toho důvodu, že slepice nadměrným trusem porost spálí, ale i v rámci přirozeného doplňování organickým látek v potravě trávník spase. Je proto nutné výběhy pravidelně střídat, nejlépe po třech dnech a dbát na údržbu každé jedné části, zejména pak v letních měsících trávník zavlažovat. Na jeden kus drůbeže ve výběhu doporučuji plochu pět čtverečních metrů. Je-li výběh příliš malý, nedá se dobře udržovat a můžeme sledovat projevy kanibalismu - slepice se začnou navzájem ozobávat, což může vést až k úhynu napadeného jedince. Jedna z ověřených metod, kterou já sám používám, je snaha zabránit slepicím, aby se nudily. Umisťuji proto do výběhu různé hračky ve formě části pevné rostlinné potravy, jako například krmnou řepu, kukuřici v klasech, nebo zavěšujeme blízko krmítka zelenou píci. V každé jedné části vybudujeme hrabaniště o rozměrech 2x2 m a to z nevysokých opracovaných desek. Do hrabaniště vložíme dostatečné množství vhodného sypkého materiálu, vhodná je směs jemného písku s popelem z dřevěného uhlí v poměru 50:50 %. Je vhodné dodávat drůbeži tzv. grit nebo zvětralou omítku. Hrabaniště tvoří důležitou součást v životě slepic, neboť jim slouží k očistě a zbavování se parazitů. Takto vybavené hrabaniště je nutno zastřešit, aby bylo neustále a za jakýchkoliv povětrnostních podmínek suché, obsah měníme minimálně jedenkrát ročně.

Milan Uher Milan Uher
Autorem od: 02.01.2014
1 článek 0 popisů zvířat

Komentáře k článku

Vaše jméno:
Kolik je dva krát tři? *
Text komentáře: *
Napsáno je 0 a zbývá 500 znaků.
Zatím zde nejsou žádné komentáře, napište první.