Chov hus
Vše co dělám ohledně plovavé drůbeže je můj koníček a nikoliv výdělečná akce a proto zde mnou napsaný článek ohledně chovu a výkrmu se nebude ztotožňovat s farmovým či jiným výkrmem a zpracováním. Zatím jsem neměl možnost a prostory držet husy přes zimu a tím vysledovat chování při sezení na vejcích, ale to zde popíšu ze zkušeností od kamarádů chovatelů.
Já sám nemám husy celoročně, ale jen šest měsíců. Vždy jsem kupoval housata ve stáří čtrnáct dní až tři týdny. Pokaždé to byli husy české bílé, až loni jsem přes prodejce po internetu koupil housata Landenská, která ve stejném stáří, při tzv. jateční dospělosti měli mít na váze o dvě kila víc. Jenže opak byl pravdou. Já vždy když husy vážím, tak už oškubané a vykuchané. Běžně sem se setkával s váhou u českých hus od 2,8kg u slabých husiček až po 4,8kg po pěkné housery. A čekal jsem, že Landenské husy budou mít požadovaných 6,5kg a měli všechny kolem 4kg jako běžné, které jsem měl před tím jen jeden houser mě překvapil, ten dosáhl hmotnosti 5,8kg. Je to opravdu na tom, jaký mají genetický předpoklad. Každý prodejce se snaží prodat vše, co se mu vylíhne a co přežije do těch čtrnácti dní. Většinou vás ani nenechají vybrat si, o co byste měli zájem. Když sem si loni objednal husy landenské i s dopravou až k nám do dědiny, čekal jsem hrůzu. Ikdyž pán přijel obouchaným pickupem, byl jsem velice mile překvapený kvalitou housat. Housata jsem přeložil do své bedny a už nedočkavý jsem utíkal je vypustit do zděného domku, kde už hřála infra lampa a čekalo je krmení.
Já ze začátku dávám nasekané kopřivy zamíchané se šrotem a sem tam do toho přidávám rozmělněné vařené vejce samozřejmě bez skořápky a později i vařené brambory. Jelikož se snažím vždy housata sehnat co nejdřív, tj. hned na začátku dubna, tak je musím mít přes moje pracovní vytížení vevnitř, protože rozmary počasí by housata v dubnu jen těžko zvládla. Přišlo by k promočení chmýří a k samotnému prochlazení. Nebo při mačkání zimou housat, zapaření a pak samozřejmě k úhynu. Když se pohybuji z kraje odchovu o víkendu a nebo přes týden doma, tak housata pouštím na čerstvou trávu a mezitím jím vyčistím místnost v které je mám a hodně nastelu hoblovaček. U tohoto je velmi důležité, aby husa měla pořád dostatek pitné vody, ale tak umístěné, aby do ní nemohla vlézt a vodu špinit. To platí také u krmení. Je naprosto nevhodné, aby housata dostávala krmení na nějakou plítkou misku či nějaký plech. Něco sezobnou a pak do toho zalehnou a udusají tak, že se krmivo při nejlepším zapaří. Ideální je aby se krmení dávalo do výšky okolo deseti centimetrů, v pozdějším věku i výš. Ohledně podávání vody husám, je velice důležité, aby ji měli neustále a hlavně čistou. V pokročilém stádiu vývoje housete a plném opeření již nemáte šanci ohlídat kvalitní a čistou vodu hlavně v případě jako předkládám vodu já a to ve staré litinové vaně. Jen snad každodenní vymývání by pomohlo, ale to je zbytečné. Výhodu v tomto mají chovatelé, kteří mají k dispozici rybník. Já osobně pouštím husy ven a volně napříč rozmarům počasí až ve stáří šesti týdnů kdy už jsou dostatečně opeřené a dobře se jim mastí peří a tím je nenasákavé.
Jinak nevím, jestli je ještě někdo, kdo by podškubával jediné kvalitní peří a to právě od českých husí, které k tomuto účelu byli vyšlechtěni a proto je naši předkové chovali, ale mi je právě podškubáváme. Je to vždy podle zralosti peří. Nesmí přijít k tomu. že jsou stonky peří krvavé. To by jednak husu bolelo a v druhé řadě by to mohlo narušit další vývoj peří a hojení kůže. Vždy začínají husy přepeřovat v desátém týdnu života. Ideální zralost peří se dá letmo poznat při začátku přepeřování, kdy začíná drobné chmýří poletovat po výběhu. Vždy se u podškubávaných husí nechává peří na křídlech a krku, ale to by chtělo ukázat. Popsat by to bylo velice těžké. Když bych popsal druh výkonu k tomuto, tak by to zachránila jen maturita. Vždy se podškubává poprvé v desátém týdnu a pak po každých sedmi týdnech. Říká se,že třetí škubání je za ty dvě předchozí. Stejné množství peří a hodně kvalitní. Já dělám třetí škubání již na zabitých husách.
Dle mého každoročního chovu, nemá žádného valného významu držet husy déle jak 24 týdnů. Husa pak nabírá jen tuk a pro mne to již význam nemá. Ovšem byl bych rád, kdybych měl možnost ještě postavit nějakou zateplenou zděnou boudu, kde bych husy měl celoročně. To bych v tom půl roku provedl selekci chovu a nechal jednoho schopného housera a dvě nebo tři husy. Víc už pro chov s jedním houserem nemá žádný význam. Co vím od kamarádů, tak již v polovině února začínají husy snášet vejce do hnízda, které by mělo být již minimálně tři týdny nachystané tak, aby si na něho mohla husa zvyknout. Předchází tomu samozřejmě pojímání, které je lepší, pokud by měli husy vodu, ale není problém, když by bylo zamrzlé. Vejce po snůšce odebíráme z hnízda, aby nenachladla, a po snesení posledního husa nasedá na hnízdo, kde pustí prachové peří a vracíme ji vejce zpět a při zasednutí a celém sezení se chováme vůči samici velice obezřetně a zbytečně ji nerušíme.
Když se ještě vrátím ke krmení starších housat či husí, je také důležité, aby měli možnost pastvy. Pokud neumožníme se husám pást, hlavně v pozdějším létě, kdy je malý výběh spasený, dáváme husám aspoň nasečenou trávu z jiné lokality ale opět podle zásad běžných chovatelských praktik. Kvalitní, zelené a nezapařené. Já seču trávu do drátěných travních košů, které pak přichytím drátem ke stromu, aby ho husy s táháním trávy nevláčely po celém výběhu. Chce i vyzkoušet, co jiného ta která husa má ráda. Jeden rok moje husy úplně zbožňovali navázané otepky z čerstvých bodláků přichycených na strom. Další rok se mě toho ani nechytli a zase vyžadovali navázané kopřivy a třetí rok zase jen třeba nasekané kopřivy. Jak se říká ve známém pořekadle "jiný kraj jiný mrav", a tak nějak to platí i o chovu drůbeže. Ještě když vzpomenu krmení, tak až po delší době jsem zjistil, že husa potřebuje ječné či kukuřičné šroty mírně vlhčené. Po podání suchého šrotu udělá husa to první, co ji napadne a to že si suchý zobák namočí a tím šrot vypláchne do vody. Taky se velice dobře do mokrého šrotu přidávají vitamíny a další výhodou je to, že mokrý šrot tolik neláká zpěvné ptactvo a hrdličky. Pamatujte taky na to, že čím víc budete předkládat husám místo pastvy šrot a brambory, tím víc bude mít jemnější sádlo a tudíž po vyškvaření nevytuhne. Husa, jak už jsem tady zmiňoval, potřebuje hodně vody, a čím víc jí umožníme přístup k vodě, tím víc jí bude využívat. Nesmíme ovšem zapomínat na to, že na rozmělnění potravy, tak jak veškerá drůbež, potřebuje husa říční písek, neboli štěrk. Pokud ho mít nebude, bude vám ždibrat hlínu v okolí jezírka a podobně. Je to důležitá část trávení u drůbeže.
