Technologie a technika chovu prasnic

velikost písma:  A A A
03.04.2015, 10:00     Autor: Prof. Ing. Marie Čechová, CSc.     1371 zobrazení     0 komentářů

Chov prasnic klade na majitele vyšší nároky, než chov ostatních kategorií prasat. Důležitý je už správný výběr chovné prasničky. Jaké možnosti skýtá ustájení prasnic, jak se projevuje jejich říje a spoustu dalších informací naleznete v tomto článku.

Výsledky chovu prasnic, především počet odchovaných selat na jednu prasnici za rok, hmotnost selat při odstavu, vyrovnanost vrhu a vitalita selat mají velký vliv na ekonomiku chovu prasat jako celku.

Zařazení prasniček do chovu se provádí na základě výběru. Důležitým kritériem pro zařazení prasničky do chovu je pořadí říje. Na první říji, která se u prasničky dostaví, není vhodné zapouštět z hlediska nízkého stupně zabřezávání a nízkého počtu narozených selat v 1. vrhu. Za optimální dobu zapuštění prasničky se doporučuje 3. plnohodnotná říje, kdy je prasnička ve věku 210 - 230 dnů (7,5-8,5 měsíců) a její hmotnost by měla dosahovat 130-140 kg.

Prase Hampshire Sus scrofa domesticus - Hampshire

Plemeno hampshire vzniklo v Anglii z angického sedlového prasete. Na počátku 19. století bylo plemeno hampshire dovezeno do Ameriky. V roce 1893 vzniklo chovatelské...

Zobrazit více informací

Říje se u prasnic opakuje v časovém intervalu 21 dnů. S nástupem říje je možné u prasnic pozorovat neklid, který může být spojený s obtěžováním ostatních zvířat a snížený příjem krmiva. Dochází k překrvení zevních pohlavních orgánů a objevují se výměšky, k výraznějším projevům říje dochází u skupinově ustájených prasnic. Vyvrcholením říje je tzv. stádium ochoty, které je charakteristické reflexem nehybnosti, během kterého prasnice na tlak v bedrech reaguje obvykle absolutně nehybným postojem. Reflex nehybnosti zjišťuje buď chovatel tlakem v krajině bederní, nebo častěji za pomocí kance prubíře. Kanec prubíř musí vynikat výrazným libidem, jeho plemenná hodnota může být nižší. Prubíř se provádí po chodbě mezi ustájenými prasnicemi dvakrát denně po nakrmení, ráno a večer po dobu půl hodiny. Nejlepších výsledků je dosahováno, pokud je prubíř ustájen mimo stáj, kde jsou chovány zapouštěné prasnice. Tento vliv je vysvětlován stimulem chemické povahy (feromony), po vstupu kance do stáje se zapouštěnými prasnicemi feromony působí na prasnice intenzivněji, než když je prubíř ustájen po celou dobu ve stejné stáji. Jako prubíř se používá kanec starší deseti měsíců, který má dostatečnou produkci feromonů. Feromony jsou ve slinách a v moči kance.             

Prasnice v říji neodmítá skok kance a umožňuje provedení inseminace, která se používá ve velkochovech. Inseminace se provádí za 10 až 12 hodin po zjištění reflexu nehybnosti a za dalších 10 až 12 hodin dochází k reinseminaci.  Přibližně deset dní před zapuštěním je možné prasnicím zvýšit krmnou dávku oproti normované o 50 až 100 %, jedná se o tzv. flushing, který spočívá v krátkodobém překrmování (hyperalimentace) před říjí, ve které chceme prasnici zapustit. Cílem je zvýšit počet ovulovaných vajíček.

Březost u prasnic je z chovatelského hlediska považována období relativního produkčního klidu a trvá průměrně 115 dní. Porody u prasnic v podmínkách velkochovů probíhají v individuálních porodních kotcích na porodnách. Zásadní je, aby porodna byla vydesinfikována před naskladněním prasnic a byl zachován turnusový systém chovu.

V ČR se v současnosti praktikuje především odstav

ve 21–35 dnech věku selat při hmotnosti 6-8 kg

K určení gravidity prasnic je možné vycházet z nedostavení se říje za 21 dnů od zapuštění. Tato metoda je považována za nedostatečnou, proto se v současné době využívají především ultrazvukové přístroje, sonograf či stanovení koncentrace progesteronu v 17. – 21. dni březosti.

Pro blížící se porod je charakteristické ochabnutí pánevních vazů, vnější části pohlavního ústrojí se zvětšují a jsou prokrvené, prasnice je neklidná, často močí a kálí, vstává a lehá. Obvykle 2 dny před porodem je možno vytlačit mlezivo ze struků. Krmná dávka se snižuje podle schématu 3 2 1 0, tzn. tři dny před porodem se krmná dávka sníží o ¼, dva dny před porodem o ½, jeden den před porodem o ¾ a v den porodu se prasnice nekrmí vůbec. Během porodu musí mít prasnice přístup k pitné vodě. Celý průběh porodu trvá 6 až 8 hodin. Prasnice se týden před očekávaným porodem přemístí do porodny.

V období prasení rozlišujeme dvě stádia, přípravné stádium a stádium vlastního porodu. Stádium porodu se rozlišuje na fázi otevírací, vypuzování plodu a fázi odchodu lůžka. Přípravné období se pohybuje v rozmezí 12. – 14. dnů před porodem. Je pro něj  charakteristické zvýšení hladiny estrogenů a tvorba relaxinu. Oba tyto hormony vaječníků způsobují ochabnutí pojiva pánve a tím rozšiřují porodní cesty zejména před vlastním porodem. Vlastní období porodu spočívá ve vypuzování plodu a toto období trvá 2 až 5 hodin. Probíhá-li porod optimálně, bez problémů, pak se selata rodí v intervalu 10 až 20 minut. Vypuzování lůžka probíhá po částech někdy už v průběhu porodu nebo až po ukončení porodu asi do 2 hodin po vypuzení posledního selete.

Technologie ustájení prasnic

Na českém trhu je široká nabídka  technologií a vybavení farem. Díky své širokosti a univerzálnosti dokáže pokrýt specifické požadavky chovatelů prasat. Převládající názor je takový, že se jedná o nejširší nabídku z celé živočišné výroby. Každý chovatel si může vybrat jednotlivé prvky nebo celé komplexy zařízení. Jejich pořízení představuje nemalé finanční investice, proto se klade důraz na účelnost a to zvláště proto, že se jedná o přímou souvislost se stavbami – stájových objektů a jejich příslušenství. Tyto provozovny se nevyhnou periodickým rekonstrukcím.

Prosperitu chovu prasnic ovlivňuje mnoho faktorů, do kterých řadíme i vhodnou technologii. S její pomocí lze využít skutečný potenciál prasnic a to z několika pohledů. Na prvním místě stojí využití optimální užitkovosti a udržení dobrého zdravotního stavu zvířat. Moderní technologie by měly umožnit úsporu energie, krmiva a především by měly vyhovovat přirozeným potřebám zvířat. U prasnic rozeznáváme několik kategorií, u kterých jsou rozdílné podmínky pro ustájení, ošetřování a krmení.

Chov prasnic patří z hlediska technologického zajištění mezi nejnáročnější kategorii v chovu prasat.

Prase plemene Hampshire Prase plemene Hampshire web2.mendelu.cz

Rozlišujeme tyto kategorie prasnic:

  • Prasnice nezapuštěné, v období zapouštění a nízkobřezí
  • Březí prasnice (od zabřeznutí do cca 108 dní březosti)
  • Prasnice vysokobřezí, rodící a kojící (7 dní před porodem a od porodu do odstavu selat)

Ustájení pro prasnice nezapuštěné, zapuštěné, nízkobřezí a březí

Pro ustájení nezapuštěných, zapuštěných, nízkobřezích a březích prasnic lze použít individuální, kombinovaný (boxové kotce) nebo skupinový způsob chovu. 

Individuální boxypři zapouštění je vhodné, aby prasnice byly ustájeny individuálně, měly klid a nebyly vystavovány stresovým situacím, což může vést k většímu procentu zabřezávání a většímu počtu narozených selat ve vrhu. Individuální ustájení prasnic zahrnuje období od začátku nástupu říje do zjištění březosti, tedy asi do konce 4. týdne po zapuštění. Výhoda individuálního ustájení spočívá v lepším přístupu k prasnicím, příjmu krmiva, k lepší kontrole zdravotním stavu a ošetřovatelské péči o prasnice. Nevýhody tohoto způsobu ustájení mohou být v horších projevech říje, dále pak ve větší náročnosti lidské práce a prasnice jsou omezeny v pohybu, což je v rozporu s welfare zvířat.

Boxové kotcetento chovný systém je rozdělen prostorově na dvě části – samo poutací kotec a za ním umístěný prostor, kde se prasnice volně pohybují, jedná se o kombinaci skupinového a individuálního ustájení. Každá prasnice má své individuální stání s možností fixace, za nímž je společný prostor. Prasnice jsou do projevu říje ustájeny skupinově a mají volný pohyb. Od začátku říje po dobu zapouštění je možné prasnice fixovat v individuálních boxech. V těchto boxech jsou do zjištění březosti tj. do konce 4. týdne po inseminaci a pak je prasnicím odklopením zadní části boxů umožněn volný pohyb. Pracovní náročnost je nízká, protože prasnice mohou být kdykoli fixovány v samo poutacích kotcích.

Skupinové ustájení – z hlediska pohody prasnic se jedná o nejpřirozenější způsob chovu. V rámci skupinového ustájení prasnic jsou používány různé metody ustájení.

Chov v menších skupinách je realizován v kotci, kde bývá nejčastěji 5 – 10 prasnic, které nejsou nijak mechanicky fixovány. Je vhodné, aby prasnice byly stejného věku s přibližně stejnou hmotností a ve stejném stupni březosti. Krmná místa jsou většinou vytvořena krátkými oddělovacími stěnami, aby na sebe prasnice neviděly, a byly vázány biologicky pomalu odsypávaným suchým nebo protékajícím krmivem ke korytu. Podlaha je buď celoroštová nebo diferencovaná.

Statický způsob chovu s identifikací je uplatňován buď v menších skupinách (15 – 25) nebo ve větších (nad 25) skupinách prasnic. Prasnice ve skupinách zůstávají po celou dobu březosti bez přidávání dalších zvířat do kotce. Prasnice jsou opatřeny transpondérem, který zvíře identifikuje a přiděluje krmnou dávku.  V menších skupinách prasnic je jedna krmná stanice ve větších jich je několik dle počtu prasnic.

Dynamický způsob chovu s identifikací je metoda chovu s identifikačním krmením zhruba do 60 prasnic. Stanici v sobě zahrnuje individuální krmení zvířat v časové posloupnosti a představuje současně systém řízení managementu chovu prasnic. Strukturální rozčlenění prostoru je dáno krmnou stanicí, centry k ležení a volitelnými místy ke kálení. Péče o zvířata je oproti chovu v malých skupinách náročnější. Dobré značení prasnic pomáhá chovateli při vyhledání jednotlivých kusů. Prasnice jsou do skupiny přiváděny a odváděny dle fáze reprodukčního cyklu.

Prasnice jsou ustájeny většinou bez podestýlky (celoroštová nebo diferencované podlahy).

Ustájení pro prasnice vysokobřezí, rodící a kojící (porodna)

Tato kategorie prasnic je ustájena na porodně, která by měla být rozdělena na skupiny, umožňující při turnusovém prasení, jednorázové vyskladnění celé skupiny prasnic a provedení desinfekce celého prostoru.

Individuální ustájení vysokobřezích, kojících a rodících prasnic patří mezi nejrozšířenější systém ustájení. Individuální kotec dává možnost omezit pohyb prasnice sedm až deset dní před porodem a po něm (do odstavu selat), čímž se výrazně snižují ztráty způsobené zalehnutím selat a dochází ke zlepšení hygienického režimu v porodním kotci.  Porodní kotec by měl být diferencován na část vymezenou pro prasnici, kde je její pohyb omezen fixačními zábranami. Klece jsou v současné době vyráběny z ocelových trubek, které jsou žárově zinkovány. Část kotce určená pro selata slouží jako příkrmiště a lože selat.

Při rozdílných požadavcích prasnice a selat na teplotu vzduchu, je nezbytné, kromě celkového vytápění stáje, využívat i lokálního vytápění prostoru, vymezeného v kotci pro pobyt selat. Optimální teplota pro kojící prasnice je okolo 18 – 22 °C a pro sající selata do prvního měsíce věku 22 - 32 °C. V zásadě existují dva způsoby ohřevu prostoru pro selata:

  • vytápění podlahy především pomocí elektrických výhřevných desek,
  • lokální ohřev vzduchu infrazářičem či infralampou.

Krmení této kategorie prasnic je založeno na zakládání krmné směsi do individuálního koryta. Nejrozšířenější je způsob za použití dávkovačů suché krmné směsi s následným zvlhčováním krmiva. I za použití zvlhčování krmiva je nutné, aby měla prasnice k dispozici napáječku.

Na porodně jsou prasnice se selaty po dobu kojení do odstavu. V ČR se v posledních letech praktikuje nejčastěji časný odstav ve 21 – 35 dnech věku selat při průměrné živé hmotnosti 6-8 kg. Selata se po odstavu přemístí do dochovny a prasnice do tzv. jalovárny, kde čekají na další zapuštění, ke kterému dochází do 10. dne po odstavu.

Komentáře k článku

Vaše jméno:
Kolik je dva krát tři? *
Text komentáře: *
Napsáno je 0 a zbývá 500 znaků.
Zatím zde nejsou žádné komentáře, napište první.