Chov indických běžců

velikost písma:  A A A
10.03.2019, 16:00     Autor: Ing. Zbyněk Pokorný     483 zobrazení     0 komentářů

Chov indických běžců zažil v posledních letech velký početní boom. Tyto kachny s tučňákovitým postojem, si získaly oblibu především u zahrádkářů, díky vytříbené schopnosti lovit slimáky. Navíc se s nimi díky jejich temperamentnímu chování rozhodně nebudete nudit. To vše mělo za následek, že poptávka po těchto kachnách byla v některých letech vyšší než nabídka. Přesto, že nejsou běžci nikterak těžcí, je jejich osvalení bohaté a maso velice jemné, lahodné a chutné.

Kolébkou chovu indických běžců je jihovýchodní Asie, kde jsou tyto kachny drženy především pro produkci vajec. V evropských státech patří mezi hlavní cíle výstavy a již zmíněná pomoc zahrádkářům. Dostanou-li indičtí běžci možnost výběru mezi rostlinným a živočišným krmivem, dávají jasně přednost živočišné složce.

Indický běžec

Po dobu čtyř tisíciletí se v jižní a jihovýchodní Asii, jak dokazují rytiny ve skálách na ostrově Jáva, vyvíjela, pravděpodobně pod lidským vlivem, zcela...

Zobrazit více informací

Za vznikem indických běžců stála vzrůstající poptávka po mrštné, plodné a výborně osvalené kachně s chutným masem. Vznik plemene do dnešní podoby trval dlouhá staletí. Z ostrova Jáva se dochovaly kamenné rytiny s předky indických běžců, které byly staré přes 1000 let. Některé zdroje poukazují na postupný vznik tohoto plemene už před dvěma tisíci lety. I v České knižní publikaci o drůbeži, která byla vydána roku 1956, se píše o plemeni nosné kachny se vzpřímenou stavbou těla pocházející z Malajsie a Asie. Je vysoce pravděpodobné, že se jedná právě o indické běžce. Ve zmíněné literatuře dále stojí, že s kachňaty od stáří dvou měsíců, vytváří tamní chovatelé hejna čítající až tisíc kusů. Pasák se o ně na rýžovišti poté staral dalšího půl roku. Na přenocování vytvořil kachnám síťovou ohradu, ráno je opět vypustil do terénu a z prostoru nocoviště posbíral snesená vejce. Ta posléze prodal vesničanům, stejně tak i slabé jedince. Díky těmto zásahům se v chovném hejnu udržovaly pouze silné a zdravé kachny.

Do Evropy byli první indičtí běžci dovezeni lodní dopravou už v šestnáctém století. Námořníci si při plavbě pochutnávali na solených vejcích i samotných kachnách. První evropskou destinací indického běžce bylo Nizozemí. Z důvodu nedostatku plemenného materiálů docházelo ke křížení s domácími plemeny kachen. Hybridizace měla negativní vliv na vzpřímenost indických běžců, dokonce se tací jedinci z chovů zcela vytratili. Pro zachování všech plemenných znaků indického běžce byly nutné další masivnější dovozy chovného materiálu. Do velké Británie proběhl první dovoz roku 1830 a největší masa indických běžců byla do evropských států dovezena v roce 1850. Tentokrát se kromě Anglie z jejich přítomnosti těšila i Francie a Nizozemsko. Tito ptáci z Malajsie stáli za vznikem indického běžce takového, jakého známe v dnešní době. V tehdejší době okouzlili chovatele svým vzpřímeným postojem a jejich vysoká snáška doznala uznání až zhruba o dvě desítky let později. Chov indických běžců byl i výsadou zoologických zahrad. Pyšnila se jimi ZOO v Londýně a také v Berlíně. Zušlechtění probíhalo i ve dvacátém století v Německu, kam byli indičtí běžci dovezeni roku 1926. Ve stejném století se dostali i do Česka. Indický běžec byl často využíván ke zvýšení snášky masných plemen kachen a byl tak křížen s kachnou ruánskou a kachnou elsberskou. Vzniklí kříženci vedli ke vzniku několika nových plemen, například kampbelek, kachen čárkovaných nebo orpingtonek.

Vše o chovu kachny pižmové

Pižmovka velká nebo též kachna pižmová (lidově kachna čínská), je často mylně zaměňována za kachnu domácí. Oba druhy však mají rozdílné předky a výrazně se...

Zobrazit celý článek

Popis indických běžců

Toto plemeno kachen charakterizuje nevšední tvar těla a také jeho držení. Indický běžec je kachna spíše menší tělesné stavby. Tělo běžců je štíhlé a trup válcovitý, vysoko nesený a plně osvalený. Záď běžců je zaoblená a mírně klenutá, zatímco břišní část těla je hladká a málo výrazná. Dospělý kačer dosahuje hmotnosti mezi 1,5 až 2,5 kilogramy, kachny váží v dospělosti od 1,3 do 2,3 kilogramů. Roční jedinci váží 1,5 kg (kachny) až 1,7 kg (kačer). Zobák indických běžců je dlouhý, štíhlého tvaru. Zbarven je rozdílně v závislosti na pohlaví a samozřejmě na barevné mutaci kachen. Oči jsou posazeny na hlavě poměrně vysoko a jejich barva je rovněž závislá na zbarvení kachny. Krk mají indičtí běžci rovný, dlouhý a spíše slabší. Ocas je poměrně krátký a nesmí se dotýkat země. Při chůzi našlapují běžci na přední část běháků, zatímco zadní prsty nejsou plně zatěžovány. Peří běžců je husté a tvrdé s minimem prachových pírek.

Indičtí běžci se vyskytují v mnoha barevných varietách, vyšlechtěni jsou například žlutí jedinci nebo i žlutí s bílým tečkováním. Oblíbeni jsou modré nebo bílé kachny. Rozhodně by chovatelé měli dodržovat pravidla čistoty barevných mutací a nekřížit mutace neuváženě mezi sebou.

Chov indických běžců

Indický běžec je vysoce produkční kachna, co se týče vajec. Roční snáška se pohybuje mezi 120-150 vejci. Dokonce lze narazit i na super kachny, které nanesou během jednoho roku i 300 vajec. Vejce indických běžců jsou jen o něco větší než slepičí, dosahují hmotnosti kolem 65 gramů. Barva skořápky je odvislá od barevné mutace kachen. U světlých mutací je skořápka zpravidla bílá, zatímco tmavě zbarvené kachny snáší vejce se zelenou skořápkou. Oproti slepičímu vejci mají o něco větší žloutek.

Chov indických běžců je vhodné provozovat aspoň v páru nebo ještě lépe v poměru jeden kačer na dvě nebo tři kachny. Podobně jako většina druhů kachen, žijí v hejnech a jeden samostatný kus by strádal. Kvůli jejich živému temperamentu, vyžadují prostorný výběh, který budou bezezbytku využívat. V zimním období nejsou nijak nároční a mrazivé počasí zvládají dobře. Pouze na nocování jim musíme zajistit suchý kachník, ve kterém nemrzne a neprotahuje. Takový prostor je ochrání i v letním období před sluncem a větrem. Nejhorší kombinací klimatických jevů, je průvan, mráz a vlhko. Bláto, které přimrzá na běháky, způsobuje často zchromnutí kachen. Stejně jako ostatní kachny, milují indičtí běžci vodní plochu na koupání a potápění. Není však podmínkou úspěšného chovu za předpokladu neustále přístupu k pitné vodě. Úlet za vodní plochou u těchto kachen nehrozí, létají jen velice neradi. Krmná dávka by měla obsahovat dostatek minerálních látek a vitamínů. Vzhledem k jejich vysoké snášce, nesmí chybět vydatný přísun vápníku, nejlépe ve formě sušených starých skořápek ze slepičích vajec.

Sezení na vejcích a péče o potomstvo, není u indických běžců samozřejmostí. Tento pud je zachován jen u některých kachen a často tak musí být využito umělé inkubace a umělého odchovu kachňat. Každý chovatel si musí své kachny sám vyzkoušet, zda budou o snůšku sami pečovat. Pro označování obou pohlaví se používá kroužek shodné velikosti 13 milimetrů.

Závěrem lze chov indických běžců doporučit všem zájemcům, vlastnícím prostornější zatravněnou zahradu, na které budou běžci opravdovými ozdobami.

Hejno indických běžců

Komentáře k článku

Vaše jméno:
Kolik je dva krát tři? *
Text komentáře: *
Napsáno je 0 a zbývá 500 znaků.
Zatím zde nejsou žádné komentáře, napište první.