Bekyně zlatořitná

Znaky

Délka př. křídla kolem 2 cm. Velmi podobná bekyni pižmové; zadeček samců je přibližně od poloviny rezavě až tmavě hnědý, u samic je konec zadečku nápadně kulovité rozšířený, s přiléhajícími, tmavě hnědými chloupky a šupinkami. Křídla jsou u obou pohlaví bílá, v zadním rohu předních křídel obvykle s černou skvrnou.

Stanoviště

Původní biotopy jsou listnaté a smíšené lesy, ale nyní se nejčastěji setkáme s bekyní zlatořitnou na druhotných stanovištích, v parcích, stromořadích, ovocných sadech.

Rozšíření

Celá Evropa, na sever až do středního Švédská a jižního Finska; též v Asii a severní Americe.

Výskyt

Hojný, někdy i masový výskyt.

Motýl

Konec června až zač. srpna. Samice klade vajíčka v jedné snůšce obsahující až 200 vajíček a pokrývá je hnědými chloupky z konce zadečku, jako ochranu před nepřáteli. Snůška bekyně zlatořitné vypadá jako malá stromová houba, a proto je nesnadné, aby ptáci vajíčka objevili.

Housenka

Září až červen. Housenky zůstávají po vylíhnutí z vajíček po delší dobu pohromadě. Koncem léta spřádají několik listů k sobě a vytvářejí tak na větvičce větší, 8-10 cm dlouhé hnízdo, podobné velkému zámotku, v němž společně přezimují. Také na jaře, když znovu začnou přijímat potravu, se pokaždé vracejí do společného hnízda. Teprve na konci vývoje žijí samostatně a před kuklením si spřádají poměrně řídký, šedohnědý zámotek.

Hostitelské rostliny

Dub, trnka, ale také ovocné stromy, např. broskvoň, třešeň, švestka, jabloň, hrušeň i další listnaté dřeviny.