Lori žlutoskvrnný

Trichoglossus chlorolepidotus

Výskyt: Indonésie
Velikost: 23 cm
Hmotnost: 86 cm
Kroužek: 5,0-5,5 mm
Počet vajec: 2-3
Inkubační doba: inkubační doba 23 dní
Potrava: nektar, ovoce, květy, pyl
Cena: 12.000Kč/pár
velikost písma:  A A A
18.09.2013     Autor: Tomáš Horyna     1120 zobrazení     0 komentářů

Popis

Je to středně velký lori. Základní barva opeření je zelená, temeno a strany hlavy tmavě zelené s nádechem modré, peří v týle, na prsou a hrdle široce lemováno žlutě, spodní krovky ocasní, stehna a boky s jasnými žlutými skvrnami, spodní krovky křídelní a proužek přes spodní stranu letek oranžově červený, střední ocasní pera zelená, krajní žlutozelená, u kořene s širokým, oranžově červeným širokým okrajem na vnější straně, úzké okruží oka šedé, duhovka oranžově žlutá, nohy šedé, zobák oranžový. Vít udává letky černošedé, ze spodní strany šedé. Samice je podobná samečkovi. Spolehlivě se dá určit pohlaví pouze endoskopií nebo analýzou DNA. Mladí ptáci mají tmavou bázi zobáku a duhovku.

Poddruhy

V současné době není uznáván žádný poddruh tohoto papouška.

Mutace

Nejběžnější je mutace olivová, kde je dědičnost dominantní a která se vyskytuje již i v Evropě. V Austrálii se dále evidují mutace žlutá, tmavozelená, modrá a lutino. Na farmě de Diose na Filipínách byla odchována mutace skořicová (1993). U posledních dvou jmenovaných se udává vazba na pohlaví.

Rozšíření

Severní Austrálie od města Cooktown, severní Queensland až k okresu Illawarra, nový jižní Wales, byl introdukován i do oblasti v okolí Melbourne. Velmi široce rozšířený druh, který zaujímá areál až 1,000,000 km2 a vyskytuje se prakticky ve všech níže položených oblastech s dostatkem kvetoucích stromů a keřů. Obývá i bažiny a mokřiny, ale také kultivované oblasti, zahrady a parky. V okolí Brisbane je nejběžnějším papouškem. V Sydney a okolí však postupně ubývá v důsledku konkurence s Lorim mnohobarvým horským (Trichoglossus haematodus mollucanus).

Život v přírodě

Mimo hnízdní sezónu jsou často vidět ve velmi velkých hejnech a rovněž velmi často ve společnosti dalších papoušků, především lori mnohobarvého horského (Trichoglossus haematodus mollucanus), či jiných ptáků. Jsou aktivní a velmi nápadní vzhledem k hluku, který způsobují. Výborně šplhají i po nejtenčích větvích na okrajích stromů. Vzhledem ke svému zbarvení se umí dokonale skrýt mezi listím. Při vyrušení rychle odlétají za velmi hlasitého křiku. Bylo pozorováno, že opouštějí stromy, na kterých přes noc hřadují okolo 6.00 hodiny ráno a navracejí se po 17.00 hodině odpoledne. Létají výborně a jejich let je velmi rychlý a přímý. Za letu se ozývají pronikavým, rychle opakovaným voláním. Často přelétávají za potravou i větší vzdálenosti a jejich způsob života lze označit za nomádský. Za letu je snadno rozlišitelný podle červeného zbarvení na spodní straně křídel. V Austrálii je celkem běžné, že divocí loriové (především horští) žijící v kultivovaných oblastech (sady, parky atd.) si zvyknou na přítomnost člověka a nechávají se krmit. U Loriů žlutoskvrnných však bylo toto chování pozorováno jen výjímečně. Hnízdní období začíná v květnu (někteří autoři uvádějí v jižních oblastech od srpna) a trvá do února (Vašíček udává březen a duben - asi tisková chyba?). Hnízda si budují v dutinách odumřelých stromů a nebo na velmi vysokých stromech, převážně eukalyptech. Hnízdní dutinu si upravují až šest týdnů před kladením vajec. Samička snáší obvykle 2, výjimečně až 3 vajíčka. Jejich průměrná velikost je 26,2x19,5mm. Na vejcích sedí přes den pouze samice, v noci jsou v hnízdě oba rodiče. Samec samici na hnízdě krmí. Inkubace je 25 dní, mláďata krmí oba rodiče. Po dalších 7-8-mi týdnech mladí vylétávají z hnízda. Do hnízda k rodičům se vracejí jen několik dní.

Potrava

Ovoce, květy, nektar, pyl, různé bobule, semena, ale také hmyz a jeho larvy. Podle některých pozorování při sběru potravy upřednostňují stejně jako loriové rodu Glossopsitta eukalypty, ale navštěvuje s oblibou i dřeviny Greenvillea, Banksia a Xanthorrhoea.

Chov v zajetí

Lori žlutoskvrnný není nijak zvlášť rozšířený papoušek v evropských chovech, což je však nejspíše díky nezájmu chovatelské veřejnosti. Do Evropy se dostal již koncem 19. století a teprve se stoupající oblibou loriovitých papoušků v posledních několika letech dochází i k mírně se zvyšujícím početním stavům v chovech. To je jistě potěšitelný trend vezme-li se v úvahu, že je to australský papoušek a jako takového ho tedy již nebude možné dovážet z domoviny vzhledem ke striktním zákonům zakazujícím vývoz byť i v zajetí odchovaných jedinců. Stejně jako většina ostatních loriů je velmi živý, hravý a snadno přivykne na společnost lidí. Jeho hlasový projev je výrazný, avšak ne nijak nepříjemný. Vlohy k mluvení nemá velké, avšak v literatuře existují doklady o určitých schopnostech k mluvení. K jiným druhům papoušků je obvykle nesnášenlivý a může být i agresivní. Jednotlivé páry se doporučují chovat odděleně, protože někteří ptáci se mohou napadat i mezi sebou. Chov jako takový je zcela bezproblémový. Lori žlutoskvrnný je tvrdý a odolný papoušek a tak ho lze doporučit i těm, kteří s chovem loriů nemají žádné, nebo jen minimální zkušenosti. Obývají převážně horní část voliéry, avšak občas slétávají na zem. Velmi rádi se koupou. Vzhledem k jejich hravosti by neměly ve voliéře chybět větve na okusování či jiné prostředky pro ukrácení dlouhé chvíle. Průměrná délka života v zajetí je udávána 15 – 25 let. Arndt udává minimální velikost voliéry 2,5 x 1 x 2m (délka x šířka x výška). Voliéra by měla být z takových materiálů, aby byla zajištěna dostatečná hygiena prostředí. Teploty v letních měsících by ve stínu neměly překračovat 35oC. Při vyšších teplotách slétávají do spodní části voliéry, jsou malátní a při déle trvajících vysokých teplotách může dojít i k selhání srdeční činnosti. Pokud se jedná o dobře aklimatizované ptáky, tak v zimě snáší i nižší teploty, krátkodobě i pod bodem mrazu.Doporučená minimální teplota je 10oC. Ve voliéře by neměla chybět budka i mimo hnízdní období, protože ptáci v ní nocují. První doklady o chovu tohoto druhu v zajetí jsou z roku 1871, kdy bylo několik exemplářů importováno do zoologické zahrady v Londýně. Prvního odchovu v zajetí bylo dosaženo v Německu v ZOO Berlín v roce 1890. Odchov Loriů žlutoskvrnných v ČR se poprvé pravděpodobně podařil koncem 90. let chovateli Pavlu Abrhámovi, ale doklady o tom chybí. Odchov je v dnešní době relativně častý (vzhledem k malému zastoupení tohoto druhu v chovech) a snadný. Chovná sezóna začíná ponejvíce v březnu a trvá až do září - října. Pokud jsou však ptáci umístěni celoročně ve vytápěném zařízení a i v zimě teplota neklesá dlouhodobě pod 18oC, mohou hnízdit celoročně. V době hnízdění bývají tito loriové velmi agresivní. Snůška je obvykle 2, výjimečně 3 vajíčka. Bez problémů je lze s úspěchem odchovat pod vlastními rodiči. Inkubační doba je 23 dní, po dalších 2 měsících vylétají z hnízda. Rodiče je pak ještě několik dní dokrmují. Poté je vhodné mladé odstavit od rodičů vzhledem k agresivitě v případě dalšího hnízdění. Ručně dokrmovaní ptáci bývají v dospělosti více krotcí, lépe si zvyknou na přítomnost člověka a přitom to nijak nesnižuje jejich schopnost dalšího rozmnožování a starání se o potomstvo. Na tvaru či formě budky příliš nezáleží, velikost klasické budky je udávána 20 x 20 x 50cm se vstupním otvorem o průměru 6cm. Velikost kroužků pro kroužkování je 5,5 – 6,0mm

Kříženci

V Austrálii byli odchováni kříženci s lorim mnohobarvým horským (Trichoglossus haematodus mollucanus) a sumbawskýmým (Trichoglossus haematodus forsteni), dále pak s lorim mošusovým (Glossopsitta concinna), lorim ozdobným (Trichoglossus ornatus) a žlutozeleným sulaweským (Trichoglossus flavoviridis meyeri).

Zastoupení v chovech

V České republice se dle mých informací v současné době tento druh chová v jednom chovu a to přírodní samice a olivový samec. V evropských chovech je registrováno k 20.11.2006 celkem 35 párů.

Krmení

Základem potravy je kaše pro lorie nahrazující nektar, jejíž složení je neustále diskutováno mezi chovateli a její jednotlivé varianty jsou s větším či menším úspěchem aplikovány v chovech. Pro začátečníky i pokročilé chovatele lze jednoznačně doporučit některou instantní směs, kterých je již i na našem trhu bohatý výběr. Vedle dovážených zahraničních produktů (např. Orlux, CeDe aj.) jsou nabízeny i české produkty Tropic Nektar a Lori max. Tyto instantní směsi mají kromě jiného i tu výhodu, že obsahují i všechny látky potřebné ke správné výživě včetně minerálů a vitamínů a není tudíž potřeba žádných dalších prostředků či potravinových doplňků. Příprava a ředění jednotlivých těchto produktů je vždy popsáno příslušným výrobcem. K této tekuté stravě pak přidáváme čerstvé ovoce. Pokud se vyhýbáte umělé instantní stravě, nebo Vám právě došla, osvědčila se mi směs, která se skládá z dětských piškotů a rozmixovaného ovoce a do tohoto základu přidávám trochu medu, nízkotučný bílý jogurt, glukózu, kukuřičný škrob, pyl, pivovarské kvasnice, vitamíny a doplňuji vodou. Podle některých chovatelů berou loriové mošusoví i naklíčené zrní.

Ochrana a obchod

Tak jako všichni ostatní papoušci je i lori žlutoskvrnný zařazen do přílohy II úmluvy CITES a to i přesto, že jeho četnost je v domovině vysoká. Ve své domovině je rovněž zákonem chráněn. Pro chov a obchod v rámci Evropské unie nejsou kladeny žádné formální překážky. Jediným průvodním dokumentem je veterinární povolení k převozu z okresu do okresu (v rámci ČR) - toto bývá velmi často opomíjeno, avšak nikdy jsem neslyšel o jakýchkoliv problémech či dokonce sankcích ze strany státních úřadů - či veterinární povolení k převozu ze státu do státu (v rámci EU). Toto povolení je naopak důležité, protože případná celní kontrola v tom daném státě může papoušky bez tohoto povolení zabavit a Vám způsobit nemalé problémy. Veterinární povolení k převozu vydává příslušná Okresní veterinární správa (potvrzení od soukromého veterinárního lékaře neplatí). Eventuelní dovoz či vývoz mimo Evropskou unii povoluje v ČR Ministerstvo životního prostředí po konzultacích se Státní agenturou pro ochranu přírody a Státní veterinární správa. Od podzimu 2006 však platí na celém území EU dovozní embargo v důsledku rozšíření ptačí chřipky. V současné době lze výjímečně povolit do osobního zájmového chovu dovoz maximálně 2 párů. Aktuální veterinární informace lze nalézt na portálu Státní veterinární správy V Austrálii patří tento druh mezi nejčastěji chované lorie a jeho cena na místním trhu se pohybuje okolo 75 – 100,-- australských dolarů. Jinde je jeho cena však nepoměrně vyšší. V Evropě se v současné době jeho cena pohybuje mezi 200 – 250 eury u přírodního zbarvení, mutace jsou výrazně dražší. V Čechách se zatím nenabízí, ale jeho cena na zdejším trhu bude respektovat cenu evropskou.

Zajímavosti

Ti movitější z Vás si mohou zakoupit Hullmandellův originál ručně kolorované litografie Lori žlutoskvrnného, která byla použita pro ilustraci knihy J.Goulda "Birds of Australia" v polovině 19,století. Její cena představuje zhruba tři chovné páry tohoto druhu....

Lori žlutoskvrnnýNázvy ve světě

Latinsky: Trichoglossus chlorolepidotus, Anglicky: Scaly-Breaster Lorikeet, Dánsky: Skælbrystet Lori, Finsky: suomuluri, Francouzsky: Loriquet vert, Holandsky: Schubbenlori, Italsky: Lorichetto pettoscaglioso, Japonsky: koseigaiinko, Japonsky 2: コセイガイインコ, Norsky: Gulskjellori, Německy: Schuppenlori, Polsky: lorysa zielonoglowa, Rusky: Чешуйчатогрудый лорикет, Slovensky: lori žltoškvrnitý, Čínsky: 鳞胸鹦鹉, Španělsky: Lori Escuamiverde, Švédsky: Gulvattrad lorikit

Komentáře ke zvířeti

Vaše jméno:
Kolik je dva krát tři? *
Text komentáře: *
Napsáno je 0 a zbývá 500 znaků.
Zatím zde nejsou žádné komentáře, napište první.