Lori tmavý

Popis

Základní barva opeření je tmavě olivově hnědá, temeno tmavě žluté, podle některých autorů bronzové, na zátylku a prsou s tmavě žlutým lemováním, pruh přes hrdlo žlutý až oranžově červený*, u některých jedinců je druhý pruh přes prsa ve stejné barvě. Spodní část prsou, břicho a stehna žluté až oranžově červené, spodní krovky ocasní modravé až purpurové, záda a kostřec krémově bílé, spodní strana křídel olivově žlutá, dva oranžové pruhy na spodní straně letek. Ocasní péra tmavě olivově žlutá s oranžovým nádechem. Zobák oranžový až tmavě oranžový, po stranách báze spodní čelisti je holá kůže oranžové barvy. Okruží oka je tmavě šedé, duhovka oranžově červená až červená, běhák tmavě šedý. Samice je podobná samečkovi. Někteří autoři uvádějí větší skvrnu na temeni a pruh na hrdle tmavší. Arndt uvádí spodní část zad stříbřitě bílá. Spolehlivě se dá určit pohlaví pouze endoskopií nebo analýzou DNA. Mladí ptáci jsou celkově tmavší, spodní krovky ocasní šedočerné, záda a kostřec tmavě žluté. Zobák je tmavý, duhovka žlutohnědá. Objektivně se rozeznává žlutá forma a oranžová forma (někteří autoři odlišují ještě červenou formu). Zbarvení však není u jednotlivých forem ustálené. Má se za to, že žlutí rodiče mohou mít i oranžové potomstvo ale oranžoví rodiče mají potomstvo zase jen oranžové. Podle Arndta záleží barevný odstín každého jedince na věku, pohlaví, a jeho původu. Pozn.: Hubers uvádí, že ve Velké Británii je více rozšířena populace se žlutým vybarvením, zatímco v ostatní Evropě (a podle dostupných informací i v zámoří) je častější oranžové až červené vybarvení a žluté je spíše vzácnější.

Poddruhy

Někteří ornitologové dříve rozlišovali dva poddruhy a to kromě nomitnátního poddruhu P.f.fuscata ještě poddruh P.f.incondita. Tento poddruh se měl odlišovat mohutnější stavbou těla a izolovanými oblastmi výskytu na Nové Guinei. Pozdější výzkumy v terénu však prokázaly, že oblast rozšíření tohoto uvažovaného poddruhu je širší, než se původně předpokládalo a že se překrývá i s oblastí výskytu nominátního poddruhu. Rozlišení těchto dvou poddruhů je tedy z tohoto hlediska neopodstatněné. V literatuře dále někteří autoři uváděli jako rozlišující znak obou poddruhů i odlišné zbarvení peří – u nominátního poddruhu oranžové, u poddruhu „incondita“ žluté. Ani toto však není důvodem pro uznání statusu poddruhu vzhledem k tomu, že variabilita zbarvení u těchto papoušků plynule přechází od tmavě oranžově červené až po jasně žlutou a odstín zbarvení není nijak teritoriálně definován. U něterých jedinců lze dokonce pozorovat různé odstíny těchto barev na různých částech těla – např.červenooranžové břicho a světle oranžový pruh přes hrdlo. V současné době není uznáván žádný poddruh tohoto papouška.

Mutace

Žádné mutace nejsou známé

Příbuznost

Podle zbarvení se jedná o naprosto charakteristický druh, podle projevů chování připomínají loriové tmaví papoušky rodů Trichoglossus a Eos. Studium chromozomů však přineslo poněkud překvapivé výsledky. Podle S.Joshuy vyšlo najevo, že karyotyp P.fuscata je naprosto unikátní v celé čeledi Loriinae a příbuznost s rodem Eos není tak jasná, jak bylo až doposud předpokládáno. Jeho evoluční cesta se od rodu Eos zřetelně odchýlila a nyní se zdá, že rod Pseudeos je vývojově mnohem blíže rodu Chalcopsitta (přestože podle jeho rodového jména má blízko k rodu Eos). A za druhé se svými 38 chromozomy má méně chromozomů, než kdy bylo u jakéhokoliv jiného ptáka zjištěno (Joshua 1994). Na druhou stranu pro určitou příbuznost s rodem Eos můžou svědčit velmi podobné projevy chování. Rod Pseudeos je tedy zřejmě ještě ve stadiu vývoje. Tuto doměnku potvrzuje i velká variabilita v barvě opeření jak mláďat tak i dospělých ptáků a dále i schopnost křížení s jinými zástupci čeledi Loriinae (viz dále).

Rozšíření

Nová Guinea, ostrovy Salawati a Japen. Jsou zde široce rozšířeni. Obývají primární i sekundární deštné pralesy, odlesněné plochy, adaptují se i v obydlených oblastech. Byli pozorováni i v otevřených savanách a na kokosových plantážích. Jejich výskyt je ohraničen nadmořskou výškou 2.400m. V závislosti na ročním období a množství potravy mohou migrovat v malých skupinkách o několika jedincích i velkých hejnech o více než 100 kusech. Typová lokalita – Manokwari (dříve Dorey), Nová Guinea – označena jako typová lokalita Stressmanem & Paludanem 1932, Novitates Zoologicae 38, p.238 Mimo hnízdní sezónu jsou často vidět ve společnosti ostatních loriů, především z okruhu T.haematodus. Nejaktivnější jsou brzy ráno nebo pozdě odpoledne. Jsou nápadní pro hlučný křik a let ve velkých výškách. Jejich let je rychlý a přímý. Za letu jej lze dobře odlišit od ostatních loriů jednak tím, že létají výše než ostatní loriové a také podle kratšího ocasu. Výborně šplhají po větvích a jsou i výborní letci. Před usednutím na stromy obvykle provádějí akrobatické manévry doprovázené krátkým, ostrým hlasovým projevem. Jsou hraví, hašteřiví a ve skupinách velmi hluční. Podle Arndta začíná hnízdní období v červenci a jeho délka není známá. Jiní autoři uvádějí dobu od května do září. Hnízda si budují na velmi vysokých stromech. Bližší podrobnosti však nejsou známy. Velikost vajec je 28x24mm.

Potrava

Ovoce, zelenina, květy, nektar, pyl. Byli pozorováni jak se živí na květech Pittosporum ramiflorum, eukalyptech Eucalyptus terminalis, černobýlu Melaleuca leucodendron aj.

Chov v zajetí

Je to jeden z nejběžněji chovaných a odchovávaných loriů vůbec. Je velmi živý a pokud nepochází z odchytu ve volné přírodě, snadno si přivykne na společnost lidí, i když někteří jedinci mohou být poněkud rezervovanější. Někteří chovatelé ho však označují jako nejhravějšího z loriů. Vyjímku tvoří ptáci z odchytů ve volné přírodě, kteří jsou v podmínkách zajetí velmi plaší a na člověka si přivykají někdy i léta. Vlohy k mluvení obecně nejsou velké, ale někteří jedinci dokáží opakovat i celé věty. Jeho křik je velmi výrazný a podle některých chovatelů je nehlučnější ze všech loriů. V chovatelském zařízení často plní úlohu „hlídacího psa“, neboť v případě přítomnosti cizí osoby spustí velmi pronikavý křik. K ostatním druhům loriů bývá obvykle agresivní a to i mimo hnízdní sezónu. Agresivní může být i k jedincům vlastního druhu a v jedné voliéře se nedoporučuje chovat více než jeden pár. Obývají horní část voliéry a na zem slétávají jen velmi zřídka. Rádi se koupou, avšak voda na koupání musí být umístěna v horní části voliéry. alternativou může být i umělý déšť realizovaný například zahradním vodotryskem. Vzhledem k jejich hravosti by neměly ve voliéře chybět větve na okusování či jiné prostředky pro ukrácení dlouhé chvíle. Průměrná délka života v zajetí je udávána 28 – 30 let. Arndt udává minimální velikost voliéry 2 x 1 x 2m (délka x šířka x výška) vnitřní část a 3 x 1 x 2m venkovní výlety, avšak osobně bych se přimlouval za prodloužení venkovního výletu na více než 3m vzhledem k tomu, že rádi létají. Voliéra by měla být z takových materiálů, aby byla zajištěna dostatečná hygiena prostředí. Teploty v letních měsících by ve stínu neměly překračovat 30 °C. Při vyšších teplotách slétávají do spodní části voliéry, jsou malátní a při déle trvajících vysokých teplotách může dojít i k selhání srdeční činnosti. V zimě se doporučuje minimální teplota 15 °C, Arndt uvádí až 5 °C. Podle mých zkušeností krátkodobě snesou i mírný mráz, avšak dlouhodobě by teplota neměla poklesnout pod 10 °C. Pokud se však jedná o ptáky dovezené z přírody či z faremního odchovu, teplota nesmí v zimě poklesnout pod 20 °C. Do voliér je vhodné umístit budku i mimo hnízdní období, protože někteří ptáci v ní nocují. První doklady o chovu tohoto druhu v zajetí jsou z roku 1910, kdy několik exemplářů chovala zoologická zahrada v Berlíně. Prvního odchovu v zajetí vůbec dosáhl v USA Hopkinson. V Evropě bylo dosaženo prvoodchovů v Anglii 1939 (H.Whitley), Dánsku 1979 (Sv. Aa. Kjćr, Bramming). První odchov Loriů tmavých v ČR se podařil Petrovi Adamčíkovi v roce 1990. Odchov je v dnešní době relativně častý a poměrně snadný. Chovná sezóna začíná ponejvíce v dubnu a trvá až do září. V době hnízdění je velice agresivní a někdy napadá i ošetřovatele. Snůška je obvykle 2, výjimečně 3 vajíčka. Pokud je plně harmonizující pár, lze je s úspěchem odchovat pod vlastními rodiči. Inkubační doba je 26 dní, po dalších 8 až 10 týdnech vylétají z hnízda. Rodiče je pak ještě další až tři týdny dokrmují. Poté je vhodné mladé odstavit od rodičů vzhledem k velké agresivitě v případě dalšího hnízdění. Ručně dokrmovaní ptáci bývají v dospělosti více krotcí, lépe si zvyknou na přítomnost člověka a přitom to nijak nesnižuje jejich schopnost dalšího rozmnožování a starání se o potomstvo. Na tvaru či formě budky příliš nezáleží, velikost klasické budky je udávána 23 x 23 x 35cm. Velikost kroužků pro kroužkování je 6,5 – 7,0mm

Kříženci

Odchováni byli kříženci s lorim límcovým (Phigys solitarius) v ZOO Taronga, Sydney v roce 1957 a opakovaně i v r.1958, lorim mnohobarvým (Trichoglossus h.haematodus) v ZOO Mnichov v r.1978 (Intl. ZOO Yearbook, vol.20) a lorim modrobřichým (Eos squamata obiensis) u A.Manninga 1994.

Zastoupení v chovech

V České republice je v současné době tento druh registrován klubem chovatelů loriů a to žlutá forma v jednom chovu a oranžová forma ve čtyřech chovech.

Krmení

Základem potravy je kaše pro lorie nahrazující nektar, jejíž složení je neustále diskutováno mezi chovateli a její jednotlivé varianty jsou s větším či menším úspěchem aplikovány v chovech. Pro začátečníky i pokročilé chovatele lze jednoznačně doporučit některou instantní směs, kterých je již i na našem trhu bohatý výběr. Vedle dovážených zahraničních produktů (např. Orlux, CeDe aj.) jsou nabízeny i české produkty Tropic Nektar a Lori max. Tyto instantní směsi mají kromě jiného i tu výhodu, že obsahují i všechny látky potřebné ke správné výživě včetně minerálů a vitamínů a není tudíž potřeba žádných dalších prostředků či potravinových doplňků. Příprava a ředění jednotlivých těchto produktů je vždy popsáno příslušným výrobcem. K této tekuté stravě pak přidáváme čerstvé ovoce. Pokud se vyhýbáte umělé instantní stravě, nebo Vám právě došla, osvědčila se mi směs, která se skládá z dětských piškotů a rozmixovaného ovoce a do tohoto základu přidávám trochu medu, nízkotučný bílý jogurt, glukózu, kukuřičný škrob, pyl, pivovarské kvasnice, vitamíny a doplňuji vodou. Podle některých chovatelů berou loriové mošusoví i naklíčené zrní.

Ochrana a obchod

Přestože je jeho četnost v domovině ještě dosti značná, má status potenciálně ohroženého druhu a je zařazen do II. skupiny úmluvy CITES. Pro chov a obchod v rámci Evropské unie nejsou však kladeny žádné formální překážky. Jediným průvodním dokumentem je veterinární povolení k převozu z okresu do okresu (v rámci ČR) - toto bývá velmi často opomíjeno, avšak nikdy jsem neslyšel o jakýchkoliv problémech či dokonce sankcích ze strany státních úřadů - či veterinární povolení k převozu ze státu do státu (v rámci EU). Toto povolení je naopak důležité, protože případná celní kontrola v tom daném státě může papoušky bez tohoto povolení zabavit a Vám způsobit nemalé problémy. Veterinární povolení k převozu vydává příslušná Okresní veterinární správa (potvrzení od soukromého veterinárního lékaře neplatí). Eventuelní dovoz či vývoz mimo Evropskou unii povoluje v ČR Ministerstvo životního prostředí po konzultacích se Státní agenturou pro ochranu přírody a Státní veterinární správa. Přestože tento druh patří mezi nejčastěji odchovávané druhy, v nabídkách chovatelů se objevuje jen zřídka. Jeho cena se v Čechách pohybuje okolo 6.000,--Kč za kus, v Evropě se ceny pohybují okolo 200 až 250 EUR. Na trhu v USA je obvyklá cena 350,-- USD. V roce 1995 byl opět povolen dovoz loriů tmavých do Evropské unie z přírody. Roční dovozní kvóta byla stanovena v roce 1996 na 700 kusů, avšak v roce 2000 na pouhých 175 kusů. Od podzimu 2006 však platí na celém území EU dovozní embargo v důsledku rozšíření ptačí chřipky. V současné době lze výjímečně povolit do osobního zájmového chovu dovoz maximálně 2 párů. Aktuální veterinární informace lze nalézt na portálu Státní veterinární správy.

Zajímavosti

Nemohu si odpustit komentář k údajům na ruských internetových stránkách http://www.zoo.perm.ru/birds/lori.htm k tomuto druhu. Rusko je jistě největší země a tak mají zřejmě i nejproduktivnější lorie tmavé, kteří v jedné snůšce snáší 4 až 6 vajec(!). Také i doletí výše – setkat se s nimi můžete v nadmořské výšce přesně do 2799m. To jsou věci... Loriové tmaví se stali i námětem poštovních známek. V roce 1967 vydala pošta Papua-Nová Guinea známku v hodnotě 20c s lorim tmavým houpajícím se na větvi (K29.3) a v roce 2000 vydala pošta republiky Kongo známku v hodnotě 5fc s párem loriů tmavých sedících vedle sebe na větvi. Ve stejném roce byla vydána známka s lorim tmavým sedícím na jakémsi pařezu či špalku na ostrově Buriatia (opravdu vůbec nevím, kde to je) v hodnotě 2,5c. Výskyt loriů tmavých je zaznamenáván ojediněle od roku 1999 i v USA na Floridě (!). Zcela nepochybně se však jedná buď o vědomou (a nezodpovědnou) introdukci tohoto druhu a nebo spíše o ojedinělé úlety „domácích mazlíčků“ nebo ptáků z chovatelských zařízení. A nejsou jediní. Rovněž byl zaznamenán výskyt dalších loriů – L. červeného (E. bornea), žlutohřbetého (L. garrulus), mnohobarvého (T. haematodus), ozdobného (T. ornatus) a žlutoskvrnného (T. chlorolepidotus). Zatím však u žádného z nich nebylo zaznamenáno volné rozmnožování. V polovině 80. let chovali jeden kus Lori tmavého v zoologické zahradě v Moskvě spolu s Aratingou červenohlavým. Oba ptáci vytvořili dokonale harmonizující pár, ovšem samozřejmě bez potomstva. Toto chování je zcela v rozporu s pověstí Loriů tmavých jako velmi agresivních papoušků.

Názvy ve světě

Lori tmavý

Latinsky: Pseudeos fuscata, Anglicky: Dusky Lory, Dánsky: Brun Lori, Finsky: monivyöluri, Francouzsky: Lori sombre, Holandsky: Witruglori, Italsky: Lori bruno, Japonsky: koshijiroinko, Japonsky 2: コシジロインコ, Norsky: Beltelori, Německy: Weißbürzellori, Polsky: lora moregowana, Rusky: Белоспинный лори, Slovensky: lori tmavý, Čínsky: 烟色鹦鹉, Španělsky: Lori Sombrío, Švédsky: Svartaktig lorikit

Mohlo by vás také zajímat

Amazónek tmavý,  Lori kardinálský,  Lori límcový,  Lori malý,  Lori mnohobarvý,  Lori modrobřichý,  Lori mošusový,  Lori olivový,  Lori smaragdový,  Lori škraboškový