Myš domácí

Charakteristika

Délka těla a délka ocasu si odpovídají a měří 7-10 cm, hmotnost 9-27 g. Od myšic ji rozeznáme podle menších uší a kratšího ocasu. Hnědošedý hřbet přechází pozvolna v šedé břicho. V různých oblastech se však liší jak tělesnými rozměry, tak i barvou srsti.

Výskyt

Teprve v poslední době byly od sebe odlišeny jednotlivé druhy myší a zjištěny jejich areály rozšíření. 3 druhy obývající především jižní Evropu žijí volně, mají kratší ocas a světlejší zbarvení těla. Jedná se o druhy Mus hortulanus (spicilogus), Mus abbotti (makedonicus) a Mus sprettus. Další dva druhy (Mus musculus a Mus domesticus) jsou naproti tomu synantropní a doprovázejí člověka až do jeho sídel. I tyto dva druhy však mohou vytvářet volně žijící populace v jižních oblastech, zvláště pak v teplejší polovině roku. Mus musculus obývá střední, východní a severní Evropu, a je běžným obyvatelem našich obydlí po celém území státu. Mus domesticus se naopak vyskytuje v západní a jižní Evropě a byla zavlečena do všech koutů světa. U nás je jen v oblasti západních Čech.

Způsob života

Myš domácí vyvíjí hlavní aktivitu za soumraku a v první polovině noci a přes den se většinou zdržuje ve svých skrýších. Umí velmi dobře šplhat, rychle běhat a plavat. Žije v různě velkých rodinných svazech, jejichž členové se vzájemně poznávají podle zvláštního pachu hnízda či celé skupiny. Na jiné jedince reagují zpravidla agresivně. Jsou velice opatrné a není snadné chytit je do klasické pastičky. Jestliže se podaří na podzim v domě do pastiček bez problému chytnout nějaké myši, pak se jedná většinou o myšici lesní či myšici křovinnou, kterým se stala osudnou jejich neznalost nového životního prostředí. Myš domácí obvykle neshromažďuje žádné zásoby. Přežívá i v extrémních podmínkách (při teplotách až -7 °C) například ve velkoměstských chladírnách.

Potrava

Původně byla hlavní potravou semena trav a bylin doplňovaná hmyzem. Volně žijící druhy myší vytvářejí neuvěřitelně velké zimní zásoby. Největší zjištěné zásoby činily 16 kg! Myš domácí, zdržující se pouze v lidských obydlích, naproti tomu do značné míry ztratila sklon k vytváření zásob a živí se téměř vším, co obsahuje organický materiál. Požírá nejen stejné potraviny jako člověk, ale například i mýdlo. Domácí myš je proto právem označována za opravdového všežravce. Stejně jako krysa může i ona pro člověka představovat zdravotní nebezpečí. V trusu zanechává zárodky nemocí a ohlodané potraviny podléhají snadněji různým plísním.

Rozmnožování

Myš domácí může rodit mláďata po celý rok. Jen volně žijící myši mají období rozmnožování omezené, od jara do podzimu. Jestliže však žijí v kupkách sena s dostatkem potravy, které je chrání před chladem, anebo v obilných sýpkách, rozmnožují se téměř po celý rok. Počet mláďat v jednom vrhu kolísá mezi 1 až 12 jedinci. U volně žijících myší to je v průměru osm mláďat na vrh. Myš domácí obývající lidské příbytky přivádí na svět při jednom vrhu v průměru 5-6 mláďat, avšak v létě je počet mláďat výrazně vyšší než ve zbývajících ročních obdobích. Při vysokých početních stavech myší klesá schopnost rozmnožování, a to hlavně u těch jedinců, kteří jsou na nejnižších stupních společenské hierarchie. Jen dominantní samičky mají mláďata, avšak i jejích počet je nižší než obvykle. Tímto způsobem dochází k regulaci počtu myší, aniž by však nastalo prudké snížení stavů. Myš domácí se tak neustále při-způsobuje měnícím se podmínkám a lze ji jen těžko vyhubit.

Nepřátelé

Kočka domácí, kuna, lasička, sova pálená.