Vrabec domácí

Znaky

Vrabec domácí je velmi společenský pták. Sameček má šedé, v Itálii hnědé temeno a černé hrdlo, které v zimě překrývá šedý péřový lem. Hlasem je známé čimčarání. Zdržuje se většinou na zemi. Po zemi poskakující hejno vrabců stále znovu náhle odlétá do křovisek, pak se zase jednotliví vrabci vracejí.

Prostředí

Vrabec domácí je rozšířen téměř po celém světě od Severního mysu v Norsku až po okraj pouští, všude je však vázán na člověka. Vyhýbá se lesním komplexům a nesetkáme se s ním ani ve vesnicích uprostřed lesů.

Rozmnožování

Samečkové tokají na zemi před samičkami se svěšenými křídly, vztyčeným ocáskem a hlasitým švitořením. Páření se obvykle odbývá opakovaně v sekundových odstupech a ptáci je provázejí cvrlikáním. Hnízdo je rozcuchaná, uvnitř ale teple peřím vystlaná hromádka všeho možného, co ptáci najdou ve svém okolí, postavená pokud možno v dutině, v jižnějších oblastech i na stromech či na stěnách domů. Vrabci většinou hnízdí v koloniích, přičemž mohou jednotlivá hnízda splývat do jediné velké hromady hnízdního materiálu. Mají dvě, často i tři snůšky v roce od dubna do srpna. Odebereme-li samičce vrabce vajíčka předtím, než je snůška úplná, klade vajíčka dál, často až 50 kusů. Produkci vajec tedy samička ukončí teprve tehdy, když se neznámo jak přesvědčí, že je její snůška úplná, tj. obsahuje 4 až 6 vajíček. Na vejcích sedí vrabci 12 až 13 dní, mláďata setrvávají na hnízdě 14 dní. Většina vrabčích párů zanechává mláďata na holičkách už po malém vyrušení. Písklatům nenarůstá prachové peří, ale rovnou peří mladého ptáka.

Potrava

Vrabci jsou zrnožraví a využívají s úspěchem i lidské odpadky. Mláďata krmí hmyzem.