Vakoveverka větší

Osrstěná létací blána sahá od pátého prstu přední končetiny k zadní a huňatý ocas slouží jako kormidlo. Díky tomu může vakoveverka větší uletět i více než 50 metrů.

Na hřbetě je vakoveverka větší zbarvena modrošedě až šedohnědě, naspodu je krémově bílá, na hlavě má tmavé pruhy a vzpřímené lysé uši. Vakoveverka větší je velmi čilá, hbitá a také rychlá, silné prsty s ostrými drápy jí usnadňují šplhání. Tento druh vede noční život. Den přečkává vakoveverka v úkrytu, který bývá nejčastěji v dutině stromů. Doupě si vystýlá listím.

Živí se nektarem a pylem a strhává svými řezáky proužky kůry, aby si opatřila larvy hmyzu a mízu. Krmení v lidské péči by mělo obsahovat sladké tuzemské i exotické ovoce (jablka, hrušky, hroznové víno, kiwi, melouny, mango, cherrymoa, kaki, banány...), některé druhy zeleniny (dobře přijímají např. rajčata, dýně, okurky) a bílkovinnou složku, ideálně krmný hmyz (cvrčky, šváby, zofíky) který lze částečně nahradit kočičími konzervami, vařenými kuřecími droby, popř. holaty hlodavců. Vakoveverka větší žije v rodinách, ročně má samice pouze jedno mládě.

V dospělosti dosahuje tento druh délky těla 18-23 centimetrů, ocas pak bývá dlouhý 22 až 30 centimetrů, dospělý jedinec dosahuje hmotnosti v rozmezí 200 – 300 gramů.

Ve volné přírodě se vakoveverka větší vyskytuje v Austrálii, také v severovýchodním Queenslandu a střední Victorii. Zde obývá blahovičníkové a pobřežní lesy.