Aktuálně: 4 351 inzerátů189 381 diskuzních příspěvků17 956 uživatelů

Španěl nebo lusitano?

Španěl nebo lusitano?
Kateřina Lipinská 16.06.2024, 12:00
759 6 minut čtení

Iberijští koně jsou v současné době u nás stále oblíbenější. Není divu, jsou pohodlní, charakterní, učenliví, pracovití a navíc mají charisma jako málokteré jiné plemeno. I já jsem propadla jejich kouzlu a ráda se podělím o své zkušenosti, abyste si mohli srovnat v hlavě, zda jsou to ti praví koně i pro vás.

Záměrně píši o „iberijcích“, i když se jedná o dvě plemena: španělské pura raza espaňola (PRE) a portugalské plemeno lusitáno (puro sangue lusitano - PSL). Důvod, proč je „házím do jednoho pytle“ je ten, že jsou si původově hodně podobná, dokonce ještě relativně nedávno to bylo jen jedno plemeno - andaluský kůň. Vlastní plemenná kniha lusitánů byla založena až v roce 1967. Ještě dnes mnoho lidí tato plemena nejenže nerozlišuje, ale ani netuší, že by měli. Možná i proto, že lusitánů u nás zatím až tolik není. Přesto mezi nimi existují jisté rozdíly, které se vám pokusím nastínit.

Skoro dvojčata…

Ideální PRE je charakterizován jako „všestranný ušlechtilý kůň ve velké míře ochotný spolupracovat a zároveň s dobrou mechanikou pohybu typickou pro plemeno“ (viz chovný cíl plemenné knihy dle webu Spolku PRE). Lze říci, že na ušlechtilost a líbivost se klade velký důraz. Španělé jsou opravdu velice líbiví koně a zřejmě i díky podílu arabské krve mívají ušlechtilejší hlavy a mírně ohnivější temperament, než lusitáni, kteří jsou podle mého názoru často trochu více „siloví“ (myslím tím fyzickou sílu koně, ne, že se na nich nadřete :-). Chuť k pohybu dopředu však nebudete postrádat ani u jednoho plemene.

Cílem chovu lusitánských koní je především pracovní upotřebitelnost, vedle klasické drezury je v Portugalsku velmi oblíbený i bullfighting a především working equitation. Klíčové vlastnosti tohoto plemene jsou síla, odvaha, učenlivost a velká pracovitost. Ano, správně si všímáte, že jsou charakterizováni především povahou. Co se týče vzhledu, bývají zpravidla méně ušlechtilí než „španělé“ a často mívají typický klabonos. Pravděpodobně zaměření na bullfighting způsobilo, že jsou to koně, kteří jsou velmi dobře ovladatelní a spolupracující s jezdcem. Když se na vás řítí býk, zpravidla nezbývá mnoho prostoru k diskuzi. Silná záď se dobře podsazuje, což se uplatní i ve drezuře. Více informací o lusitánech se dozvíte na webu Lusitano klubu.

Pokud se budete rozhodovat mezi těmito dvěma plemeny, pravděpodobně pro vás bude hrát roli i fakt, že PRE jsou u nás rozšířenější, dostupnější a jsou i o něco málo levnější. Lusitáni jsou asi zase trochu povahově vyrovnanější a nesmírně se snažící vyhovět požadavkům jezdce, ale je to velmi individuální. V zásadě bude více záležet, na jakého jedince narazíte a také, jaké dostal základy.

Valach PRE Valach PRE Foto: Aneta Křížková

Některá jezdecká specifika iberijců

Na první pohled je patrné, že stavba těla „tradičních“ iberijských koní je odlišná od sportovních teplokrevníků. Tato odlišnost ovlivňuje i jejich pohyb a rovnováhu a to zejména v mládí. Nejvýrazněji to asi pocítíte při ježdění – většina iberijců má velice dobře useditelný pohyb – není příliš „velký“ a je příjemně měkký, takže se příjemně pohoupete. Když se však dostanou do stresu (což u nich není moc těžké), mají sklony kroky krátit, zatínat hřbet a „štosovat“. To může dlouhodobě vést ke ztuhlému a prohnutému hřbetu a zdravotním problémům. Jelikož mají zároveň pěkně kulaté, přirozeně klenuté krky, které rádi předčasně napřimují, je potřeba si skutečně hlídat, jestli pohyb prochází celým tělem, kůň zvedá i kohoutek a kulatý krk není „falešný“.

Důvodem k předčasnému napřimování není jen jejich temperament, ale také rovnováha. Mnoho iberijců, zejména mladých hřebců, má výrazně masivnější předek s mohutným krkem než záď, která bývá užší. Když jsem si bez předchozí zkušenosti dovezla tříletého lusitánského hřebce, byla to jedna z potíží, na kterou jsem narazila. Pokusy jezdit ho po obsednutí jako remontu, tedy vytaženého dopředu a dolů, ztroskotaly na naprosté ztrátě jeho rovnováhy. Přepadával dopředu na těžký předek, což ho stresovalo a rozčilovalo, takže se se mnou neustále snažil přetahovat a někam utíkat. Naštěstí mi tehdy moc pomohl portugalský trenér. Ukázal mi, jak ho uvolnit a že je lepší ho nejprve jezdit výš a teprve, když najde rovnováhu, mohu ho pomalu pouštět do nižšího rámce. Než se dokázal unést v rámci „dopředu a dolů“ i ve cvalu nám trvalo nejméně rok a půl, ale podařilo se. To neznamená, že máte na správné protažení rezignovat, ale je potřeba na něm pracovat postupně. V opačném případě si vyrobíte právě koně se ztuhlým a prohnutým hřbetem, jak popisuji výše. Pokud se vám bude tohle téma líbit, k ježdění iberijců se ještě někdy později ráda vrátím podrobněji.

Další věc, kterou by si při výběru iberijského koně měli pohlídat zejména ti, kdo zvažují občasné vyjetí do drezurního obdélníku, je krok. Ten bývá většinou nejslabším chodem iberijců a pokud není úplně čistý, při pozdějším shromažďování se (částečně i vlivem „horké hlavy“) snadno pokazí ještě víc. Pokud tedy plánujete drezuru, čistotě kroku věnujte velkou pozornost. V klusu se pak nezapomeňte na koně podívat zepředu. Dříve bylo pro iberijce typické rozmetání, v současnosti ale ti modernější už prakticky nerozmetají.

Velmi pravděpodobně se najdou čtenáři, kteří s některými body mé charakteristiky souhlasit nebudou, protože každý soudíme ze své vlastní zkušenosti a koně nejsou nikdy identičtí. Informace výše jsou vedle mé osobní zkušenosti podložené chovateli a španělskými a portugalskými trenéry.

Hřebec lusitano Hřebec lusitano Foto: Kateřina Lipinská

Podělte se s námi o názor na tento článek →

Kateřina Lipinská

Autorem od: 03.11.2023

Katka Lipinská je vystudovanou pedagožkou a psycholožkou. Koním věnuje značnou část svého života. Jezdí drezuru do stupně S a prostřednictvím psaní a překládání se snaží o to, aby se koním s lidmi žilo co nejlépe.

Podobné články

Může vás také zajímat