Sklípkan, tichý společník...
Často si mnoho lidí láme hlavu, jaké domácí zvířátko pořídit a ač je to k nevíře, dnešní hektická doba napomáhá k čím dál tím větší oblibě sklípkanů, často označovaných nesprávně jako tarantule. Osobně jsem s jejich chovem začal již před 22 lety, kdy jsem díky zájmu o jiná zvířata navštěvoval teraburzu, pravidelně pořádanou v Brně. Na stolech prodejců ještě nebyl tak velký výběr sklípkanů, jako je dnes, ale už tenkrát se dal vhodný ,,tichý společník" pro chov vybrat. Dnes se mi sbírka sklípkanů rozrostla o nezpočet druhů a v chovu jich vlastním několik desítek (stovek?). Proto varuji předem všechny, které tento velice zajímavý koníček - chov sklípkanů - opravdu chytne. Sklípkani se totiž dají velice dobře sbírat, dle druhu, nároků, typu i pestrosti zbarvení...
Proč právě sklípkan?
Když pominu fakt, že některé lidi sklípkani vysloveně děsí už od pohledu, existují i tací, kteří tyto zajímavé tvory vnímají přesně naopak a právě pro ně je sklípkan ideální zvíře a to hned z několika důvodů. Jak jsem naznačil už v začátku článku, sklípkan se opravdu jeví jako ideální chovanec do naší uspěchané doby pro všechny, kteří nemají čas se pravidelně starat o běžné domácí mazlíčky jako je pes, kočka, morče a jiné. Sklípkan oproti tomu nabízí mnoho výhod. V první řadě se o pavouka nemusíte starat denně, potravu lze nabízet maximálně jednou týdně u mláďat a dospělec nemá problém vydržet bez potravy i několik týdnů, takže není nutno domlouvat přátele či příbuzné, když vyrazíte i na delší dovolenou. S otázkou vody je to podobně, většina druhů sklípkanů vyžaduje pouze rosení (a to jen udržení vlhkosti rohu či části ubikace) ze které se napijí, jako zdroj může posloužit i miska vody. Ostatně pavouk většinu tekutin získává hlavně z potravy. Další výhodou chovu sklípkana je minimální nárok na prostor, většina běžných druhů pro začátečníky se spokojí s menším plastovým boxem, či teráriem. Sklípkani obecně mají rádi menší prostory, ve kterých se cítí bezpečněji. Na prostor jsou pavouci nároční pouze v případě, že Vás tento koníček opravdu chytí a sbírka sklípkanů se rozroste do několika stovek kusů, což se často stává nejednomu začínajícímu chovateli. Sklípkani také nejsou hluční a jemné bubnování, kterým někdy dospělí samci vábí samici v jejich dosahu, nelze považovat za nepříjemné. Sklípkani také nezapáchají, v základu jsou náročnější jen na teplotu a vlhkost, většina z nich totiž pochází z tropických oblastí, ale nenáročné druhy běžně prosperují i při pokojové teplotě. To vše dělá ze sklípkana nenáročného, tichého chovance, který nikterak nezatěžuje svého chovatele, nejde o kontaktní zvíře, takže pokud má budoucí zájemce potřebu pavouka brát na ruku, nedoporučuji. Z mnoha důvodů to není bezpečné jak pro pavouka, tak jeho majitele (toxicita pavouka, žahavé chloupky, útěk sklípkana atd. atd.) Mnohem lepší je tohle zvíře pouze pozorovat. Někdy se sklípkani sice chovají dost pasivně, ale ne vždy je to pravda. Většina sklípkanů je nejvíce aktivní za soumraku a v noci, takže při pozdním návratu z práce lze zvíře ideálně pozorovat. Tzv. noroví sklípkani rádi budují úkryty v substrátu, sklípkani stromoví zase rádi zapřádají úkryt v nadzemní části, v dutině korku. I samotné krmení pavouka je zajímavá podívaná. A pokud Vás chov opravdu nadchne a rozhodnete se sklípkany i množit, rituál dvoření a tzv. bubnovaní, kterým samec vábí samici a je specifický pro každý druh, je teprve podívaná. Navíc je dnešní paleta nabízených druhů tak pestrá, že nejsou zajímaví jen co do zbarvení, ale i velikosti, takže není problém chovat opravdového obra o velikosti dlaně, ale i malé tzv. trpasličí druhy, kteří mají jen pár centimetrů.
Do začátku bych doporučil pořídit něco z druhů pro začátečníky, což je většina pavouků rodu Brachypelma, Tliltocatl a mnoho dalších. Potravu v podobě živého hmyzu lze dnes snadno získat ve většině zverimexů či na teraburzách, kde lze pořídit i vybavení pro chov a samotného pavouka. Také se nabízí na mnoha chovatelských portálech.
Obliba těchto zajímavých tvorů neustále roste, objevují se nové a nové druhy. Odchovat některé v zajetí je někdy opravdová výzva a umění a proto jejich chov mohu jen doporučit, třeba jen proto, že máte doma netradičního chovance a kousek přírody zároveň, sklípkan jako dokonalý lovec žije na naší planetě už miliony let a třeba jen tím, že poznáme jeho nároky a projevy v chovu, nebude nám pak lhostejný jejich osud ve volné přírodě, protože i oni jsou důležitou součásti lokálních ekosystémů.
