Kakadu - vzácní papoušci s chocholkou

Už několikrát jsme se v našem seriálu zmiňovali o určité skupině papoušků jako o nejkrásnějších či nejatraktivnějších ptácích pro chovatele. Pravdou je, že srdce každého milovníka přírody bije pro jinou skupinu papoušků – někdo nedá dopustit na ary, jiný na alexandry a další třeba na žaky. Ale mnoho chovatelů staví jednoznačně na první místo úchvatné papoušky kakadu.

Domovem celé ucelené a vzhledově velmi podobné skupiny je Austrálie a ostrovy Jihovýchodní Asie od Indonésie na sever po Filipíny a na východ po Oceánii. Kakaduové jsou jako den a noc – jedna část je převážně bílá, nanejvýš s přelivem do růžova či žlutava a s těmito barvami na hlavě a v křídlech. Druhá skupina je vybarvena tmavě, převážně černě, s červenými znaky na hlavě a v ocase.

Jsou to vždy statní zavalití práci s krátkým ocasem a delšími křídly, kteří překvapivě dobře a rychle létají v otevřené krajině i mezi stromy. Pozoroval jsem před časem námluvní lety kakaduů černých, a přestože jde o ptáky velikosti menší slepice, ve vzduchu prováděli neuvěřitelné kousky, lopingy, strmé pády, chytali se za nohy, honili mezi palmami.

Mnoho času tráví na zemi podobně jako další papoušci této oblasti, protože tam naleznou množství potravy – semen, květů, kořenů. Mimo dobu hnízdění se sdružují do obrovských hejn, čítajících někdy i tisíce ptáků. A pohled na hejno velkých inků či černých kakaduů je nezapomenutelný. Hejna nalétávají na kukuřičná a obilná pole, někdy dokonce na sklizenou úrodu, a působí obrovské škody. Proto je australští farmáři nemilosrdně likvidují. S tím se těžko srovnávají všichni milovníci přírody a chovatelé, kteří by ta smysluplnější považovali jejich odchyt a vývoz zájemcům z celého světa. Jenže vývoz ptáků z Austrálie je dlouhodobě zakázaný a také import kakaduů z Asie je možný jen u ptáků odchovaných na farmách, a to ještě ve velmi omezeném množství pět ptáků na člověka.

Asijští kakaduové jsou více vázaní na lesní prostředí a netvoří tak početná hejna. Právě ničení původních biotopů a kácení doupných stromů znamená, že některé ostrovní druhy a poddruhy se dostávají na pokraj vyhubení. Bez lidské pomoci (vyvěšování budek) a nejpřísnější ochrany nemají naději na přežití.

Ničitelé klecí

Kakaduové jsou mimořádně inteligentní ptáci, proto je lidé odedávna ochočují a drží jako mazlíčka. Jenže přemíra inteligence představuje také potřebu komunikace, ptáci si tvoří silná pouta s jejich majiteli a v nepřítomnosti lidí mohou strádat. Následkem jsou různá přeskoková jednání jako strašný křik (hlas kakaduů je enormní), stereotypní pohyby po bidle a na pletivu s kroucením hlavy a nakonec si pták začne z nudy okusovat a škubat peří, až skončí úplně holý. 

Kakaduové jsou mimořádně silní, zruční a nenechaví ptáci. Na to musí muset každý, kdo si je chce pořídit na chov nebo na ochočení. Doma ještě ptáka vypuštěného pod dohledem uhlídáme, ale ve voliéře mu dáme každý den 24 hodin svobody k podnikání a on ji využije. Co nezničí najednou silným zobákem (jiná než celokovová konstrukce voliéry na betonovém hlubokém základě nemá dlouhodobě šanci na přežití), na tom bude s úporností a trpělivostí pracovat do úmoru. Viděl jsem u kamaráda pár nejmenších kakaduů gofin ve zdánlivě bezpečné voliéře. Poté, co jsme se jim přestali věnovat, zavěsili se v rohu voliéry na pletivo a kývavými pohyby hlavy se snažili uvolnit drát svařovaného pletiva. Ten asi po půlhodině neodolal, takže kakadu popadl vedlejší drát a v destrukci pokračoval. Kdybychom se toho náhodou nevšimli, během pár dnů by pletivo rozpletli a ulétli. 

Do voliéry upevníme velmi silné větve a kmeny, vhodné je postavit celý kmen či pařez, který ptáky zabaví. Pokud není dno betonové, základy uděláme alespoň 70 cm hluboké. Někteří kakaduové rádi a hluboko hrabou a hledají potravu v zemi.

Snad kvůli inteligenci jsou kakapové dost konzervativní a na velké změny si špatně a dlouho zvykají. Platí to o změnách majitele, chovných partnerů, přivykání na novou potravu. Ze strany chovatele to vyžaduje velkou trpělivost a pravidelný dohled nad ptáky. 

Všechny kakaduy krmíme směsí semen pro velké papoušky včetně klíčeného a máčeného, nejrůznějšími sladkými plody, všemožným ovocem a zeleninou, vařenými luštěninami, piškoty, vařeným vejcem, neslaným tvarohovým sýrem, libovým kuřecím masem (jen kousek na chuť) atd. I když ptáci nějakou potravu odmítají, chovatel musí vytrvat a nabízet co nejpestřejší paletu. 

Na závěr musíme zmínit jedno nebezpečí, se kterým se chovatelé kakaduů mohou setkat. V době hnízdění se mění jejich chování a mohou být velmi agresivní jak vůči chovateli, tak vůči sobě. Není vzácností, že samec samici zraní nebo dokonce zabije. Agresivnímu samcovi, který svou partnerku začíná honit, je vhodné zastřihnout či svázat pera v křídle, aby měl omezený let a nemohl ji dostihnout, doporučuje se krmit na více místech. Když je agrese neudržitelná, pár raději na pár týdnů rozdělíme.

Nejběžnější kakadu

Když napíšeme, že mezi kakady patří ten bílý (Cacatua alba) k nejoblíbenějším a nejrozšířenějším, rozhodně to neznamená, že by si ho mohl pořídit každý a že by byl k dostání na každém rohu. I tento kakadu patří mezi exkluzivní chovance, které si kvůli vysoké ceně velkým nárokům nemůže pořídit každý. Na jedné straně dokáže být skutečně okouzlujícím, milým a mazlivým společníkem, schopným naučit se dokonce opakovat i pár slov – což u kakaduů není zrovna běžné –, na straně druhé je ochočený jedinec také velký „závislák“, který od lidí vyžaduje téměř trvalou pozornost. 

Je třeba počítat také s velkým množstvím pudrovitého prachu, jež má tento kakadu v peří a který mu pomáhá udržet ho v perfektním nadýchaném stavu. Tedy rozhodně nic pro alergiky!

Pochází z Indonéských ostrovů ve středních a severních Molukách. Je to teplomilný druh, který v zimě potřebuje vyhřívaný prostor. Ke hnízdění nabízíme vysoké tlustostěnné budky nejlépe ze tvrdého dřeva, na dno dáme vrstvu hoblin a větví, které samice nadrtí. Snáší 2–3 vejce, sedí 28 – 30 dní, mladí vylétají zhruba po 2 měsících.

Rozlišování pohlaví všech dospělých kakaduů je možné podle barvy oční duhovky. Samice ji mívá červenohnědou, samec spíše do černa.

Nejmenší kakadu

Kakadu gofin (Cacatua goffini) není tak íbivý jako větší druhy s velkými barevnými chocholkami, přesto patří k nejoblíbenějším. Důvodem je jeho relativní dostupnost, přijatelnější cena a velikost umožňující chov i ve skromnějších podmínkách. 

Bohužel také v agresivitě v době hnízdění se ostatním kakaduům podobají. Chovný pár musí být ve voliéře umístěný zásadně sám a ptáci by měli mít možnost úkrytu: prkenné desky, budky, kmeny. Hnízdní budku je třeba umístit do nějakého temného, krytého zákoutí a ptákům zajistit maximální klid, protože na rušení bývají v době hnízdění velmi citliví. 

Domovem gofinů jsou indonéské ostrovy Tamibar a Tual.

Nejkrásnější z bílých druhů 

Sytě růžová barva a velká pestrobarevná chocholka jsou poznávací znaky kakadu inky (Cacatua leadbeateri), jednoho z nejlíbivějších papoušků vůbec. Trvale patří k nejžádanějším a nejdražším druhům papoušků na trhu. Kdysi byl loven, aby si jeho nádhernými pery mohly dámy zdobit své klobouky, později pro obrovský zájem chovatelů na celém světě. 

Žije v suchém australském vnitrozemí, v tamních polopouštích a pouštích, většinou v párech nebo malých skupinkách. Po většinu dne se pohybuje po zemi, kde sbírá semena, různé byliny, plody a kořínky, zvláště akácií a eukalyptů. Nepohrdne ani červíkem nebo larvou. Ráno a navečer se většinou vydává k napajedlu. 
Ačkoliv kakadu inka patří jen ke středně velkým druhům papoušků, potřebuje opravdu prostornou a členitou voliéru.

Chovatelský sen

Jestliže každý, i ten nejmenší z kakaduů, patří mezi chovatelské sny, jejichž vyplnění se poštěstí málokomu, pak lososově růžový kakadu molucký (Cacatua moluccensis) představuje samotný vrchol tužeb milovníků těchto jedinečných ptáků. Patří k největším, nejkrásnějším a také nejvzácnějším. Ačkoliv dříve to býval na moluckých ostrovech Ambon, Haruku, Saparua a Seram (jižní část Moluk ve východní Indonésii) docela běžný papoušek, kácení pralesů, vybírání hnízd a odchyty zaměřené na vývoz způsobily v posledních desetiletích jeho rapidní úbytek. Odhaduje se, že ve volné přírodě dnes přežívá už jen kolem dvou tisíc jedinců. V zajetí bude zřejmě početnější, ale ani zde nepatří k běžným druhům. Pokud se ho podaří odchovat, je to mimořádný chovatelský úspěch.

Patří k nejhlasitějším papouškům a jeho držení v domácnosti klade na člověka velké nároky. Vyžaduje prakticky stálou přítomnost a pozornost lidí, pokud se mu jí nedostane, může si začít vyškubávat peří nebo se jinak sebepoškozovat, o nesnesitelném zoufalém křiku ani nemluvě. Vzhledem ke své síle může být také nebezpečný a dobře ho vychovat není hračka. 

Tito papoušci, ať už chovaní jednotlivě nebo v párech, jsou velmi aktivní a dychtí po zábavě. Je třeba jim denně poskytovat větvičky na okusování a do voliéry umístit různé žebříčky, houpačky a jiné hračky.

Domácí kamarád

Většina návštěvníků Austrálie spatří na vlastní oči jen dva druhy kakadů, držící se obvykle společně v početných hejnech.  Jsou to kakadu růžový a kakadu naholící (Cacatua sanguinea).  Ten patří ke středně velkým a poměrně běžným australským papouškům. Zástupci této skupiny obecně nebývají nadáni velkou schopností mluvit, ale kakadu naholící patří v tomto směru k nadprůměrně učenlivým a schopným. Vzhledem k jeho přátelské, mírné povaze a přítulnému chování je poměrně vhodný i jako domácí společník, samozřejmě jen za předpokladu, že jeho majitel má opravdu hodně času a bude se mu intenzivně věnovat. Vhodnější je chov v páru ve voliéře, ovšem jen tam, kde nebudou vadit jeho hlučné projevy. 

Černý obr

Kakadu palmový, zvaný také arový (Probosciger aterrimus), je největší a nejznámější zástupce skupiny takzvaných černých kakaduů. Mezi všemi ostatními druhy zaujímá zvláštní postavení, odlišuje se od nich vzhledem, chováním, potravou i způsobem hnízdění. 

Žije v tropických deštných pralesích v nadmořské výšce kolem 1300 metrů v Papui Nové Guinei a na severním výběžku Austrálie. Jeho impozantní zobák jasně poukazuje na to, že se jedná o druh specializovaný na louskání velkých ořechů a semen s mimořádně tvrdou skořápkou. Ale neznamená to, že by si rád nepochutnal na plodech a dalších částech rostlin.

Na rozdíl od jiných druhů kakaduů žijí odděleně nebo jen v malých skupinkách po šesti až osmi ptácích, pravděpodobně v rodinných svazcích. Do hejn se spojují jen v místech s nadbytkem potravy a pak můžeme vidět stovky těchto černých krasavců naráz.

Zvláštním zvykem je tzv. bubnování, kdy ptáci tvrdým ořechem nebo kusem dřeva mnohokrát po sobě (třeba až stokrát) mlátí do dutých kmenů. Zvuk, jenž se jim tím podaří vyloudit, je pozoruhodný a rozléhá se do širého okolí. 

Kakadu arový hnízdí v dutinách stromů asi metr hlubokých, které si budoucí rodiče pečlivě vybírají a zůstávají jim pak věrní po mnoho let. Snášejí jedno jediné vajíčko a po dobu 30 dní se na něm střídají oba rodiče. Mládě zůstává v hnízdě téměř čtyři měsíce – nejdelší dobu ze všech papoušků. Právě malá reprodukční schopnost tohoto pozoruhodného druhu je spolu s ničením jeho životního prostředí příčinou ohrožení druhu, který na některých tradičních místech výskytu už zcela vymizel.

Ten nejčastější

Kdo někdy navštívil Austrálii, asi nezapomene na obrovská hejna růžových papoušků čítajících leckdy několik tisíc ptáků, s nimiž se lze běžně potkat, jak se potulují nejen v divočině, ale i v kulturní krajině, na polích a plantážích, a dokonce i v městských parcích a zahradách. Farmáři je nemají příliš v lásce, protože jim způsobují značné ztráty na úrodě, a vymohli si dokonce vládní povolení k jejich odstřelu. 

Růžovým zbarvením se kakadu růžový (Eolophus roisecapillus) trochu podobá inkovi, unikátní je však kombinací s šedivou barvou na zádech a na křídlech. Má také menší chocholku a sytější barvu. Patří k nejrozšířenějším, nejdostupnějším a nejméně náročným druhům a mezi chovateli je velmi oblíben. Cení si nejen jeho odolnosti a relativní nenáročnosti, ale také jeho plodnosti, někdy snesou i více než pět vajec. 

Páry kakaduů růžových nebývají tak agresivní, jako tomu bývá u jiných příbuzných druhů. Jako společníci nejsou příliš vyhledávaní, i když i oni se dobře ochočí. Jsou však méně komunikativní a nejsou tak dobrými imitátory jako jiní stejně velcí papoušci.

Nejlepší řečník

Mezi kakaduy bývá za nejnadanějšího řečníka pokládán kakadu žlutočečelatý (Cacatua suphurea). Lidem se také líbí jeho zářivě žlutá chocholka, kterou při vzrušení vztyčuje vysoko nad hlavu. Na první pohled je to nesmírně nádherný a lákavý pták, který vypadá mírumilovně, zdání bohužel někdy klame. Nejeden zkušený chovatel si už na něm „vylámal zuby“, sestavit chovný pár není snadné. Problémy mnohdy nastávají i při chovu jednotlivých ptáků v bytě – jsou velmi nároční na kontakt se svým majitelem, a pokud zůstávají dlouho sami, nudí se a mívají sklon k destrukci nebo – v horším případě – sebedestrukci. Začnou ničit zařízení klece i její okolí, a když jim to znemožníme, pustí se sami do sebe nebo do nás. Nepříjemným průvodním jevem bývá silný, podrážděný křik. To všechno bývají důsledky toho, že se od přírody společenský kakadu cítí osamělý, nevytížený, a tudíž nešťastný. Ovšem i u nás ho už s úspěchem odchovává řada chovatelů. Nejžádanější je největší ostrovní poddruh triton, opravdu majestátní pták.

Tento kakadu obývá v několika poddruzích rozlehlé území v Austrálii, Tasmánii, na Nové Guinei a přilehlých ostrovech.

Menší příbuzný

Kakadu žlutolící (Cacatua sulphurea) se podobá kakadu žlutočečelatému, je však výrazně menší a v chovech běžnější. K nám stejně jako do jiných zemí světa se donedávna početně dovážel, a protože byl kvůli zájmu chovatelů početně odchytáván, na některých ostrovech se je podařilo úplně vyhubit a jinde patří k ohroženým druhům. 

Kakadu žlutolící se vyskytuje na mnoha roztroušených indonéských ostrovech a ostrůvcích, což vedlo k vzniku hned několika vzhledově odlišných poddruhů. Například kakadu žlutolící sumbský je výrazně větší a má chocholku sytě oranžovou. 

V zajetí se poměrně často daří i odchovy, sestavení dobrého chovného páru ovšem někdy trvá celé roky. Chovatel kakaduů se tedy musí obrnit především trpělivostí. Totéž ovšem je nutné i u jeho sousedů: kakadu žlutolící je velmi hlučný pták. 

Jedinci ručně dokrmení a odchovaní jsou žárliví a mohou se překvapivě zlostně projevit i vůči svému chovateli dokonce i po mnohaletém soužití. Samozřejmě to není pravidlem, obecně jsou kakaduové milí a okouzlující společníci.