Aktuálně: 2 998 inzerátů222 001 diskuzních příspěvků18 429 uživatelů

Vrabec domácí u nás a různě po světě

Vrabec domácí u nás a různě po světě
Petr Podpěra 02.02.2025, 13:00
168 12 minut čtení

Většinu informací, které máme o ptácích, jsou informace nějakým způsobem zprostředkované. Začíná to již v útlém věku, kdy nový človíček získává svoje první poznatky a záhy správně dovede rozeznat, že jde o ptáka. Ještě dříve, než se dovede sám správně vyjadřovat, mluvit. Pták bývá obvykle pipí, ale v podstatě jde o správný postřeh. Průběhem času se každý z nás ve svých poznatcích zdokonaluje, ovšem absolutní dokonalosti dosáhnout nelze. Studovat a získávat nové a nové poznatky se musí neustále, neboť všechno na světě se může udělat lépe. To platí i o způsobech, kterými naše poznatky získáváme. Většinu informací o ptácích máme z tak zvané odborné literatury. Ať je taková literatura sebeodbornější, nemůže být ani ona zcela dokonalá. Proto se také více než často i rozchází s našimi vlastními poznatky, s tím, co můžeme vidět opravdu na vlastní oči. A zase důvodů proč tomu tak je, existuje celá hromada. Proto také nemůžeme přečtenému slepě naprosto věřit, ale právě poukazovat na všelijaké rozpory a klást si otázky patří ke správnější cestě. Něco, co můžeme vidět přímo před nosem a přitom se to vyskytuje porůznu i někde jinde, může být dobrým příkladem. Pokud se týká ptáků, nabízí se vrabec domácí, s jehož pomocí si můžeme ledacos správněji uvědomit.

Samec vrabce domácího z Čech Samec vrabce domácího z Čech Foto: Petr Podpěra

Vrabec domácí – Passer domesticus (Linnaeus, 1758) – je malý zpěvný pták, považovaný za nejhojnějšího ptáka světa. To ovšem nemusí být vždy a všude naprostá pravda. Třeba přímo v Praze. Dnes je rozšířen téměř po celém světě, avšak většinou zásluhou člověka. To samo o sobě je paradoxem, protože vrabec domácí byl vždy považován za ptáka neužitečného, byl likvidován, byl i na lidském jídelníčku, ale evropští vystěhovalci na jiné kontinenty si je brali sebou jako upomínku původního domova. Já sám jsem již vrabce nikdy nejedl, ale znal jsem některé, kteří ještě ano. V přeneseném slova smyslu nám tyto časy připomínají některá jídla, nejznámější jsou asi moravští vrabci. I když i toto pojmenování pomalu zaniká, častěji se používá slovo výpečky. Naši předci asi znali vrabce domácí lépe, než je známe my dnes, respektive jim lépe rozuměli. Vrabci domácí jsou dodnes u nás hojnými ptáky, i když třeba na území Prahy téměř vymizeli. Proč? To je spíše otázkou dohadů, přičemž některé důvody se prostě neberou v úvahu, jelikož jsou ve střetu zájmu s jinými důvody.

Vrabec domácí je domovem po celé Evropě, vyjímaje nejsevernější oblasti Ruska, v severní Africe, na Středním východě, směrem k východu až do východní Asie. Jak daleko je ovšem otázkou.

Většinou je na mapách nakresleno, že jeho výskyt až k pobřežním oblastem na východě Asie nesahá. Když tedy velký Mao Číňanům tehdy zavelel likvidovat vrabce, co tedy tenkrát za vrabce vlastně likvidovali? Podle map asi vrabce rezavé, nikoliv domácí. Já to tedy nevím, nikdy jsem v Číně nebyl.

Podobná situace se opakuje v Thajsku. S tím rozdílem, že v této zemi byli ušetřeni velkého kormidelníka a tudíž byli tamní vrabci ušetřeni hromadného vybíjení. Thajsko je nyní oblíbenou turistickou destinací, proto se tam mnozí z nás mohou i podívat. Zase jsem tam nebyl, ale dostalo se mi nějakých fotografií tamních vrabců domácích. A ejhle. Cosi tady nehraje. Podle knihy Finches & Sparrows od P. Clementa z roku 1993 je na mapce nakresleno, že výskyt vrabců domácích až do Thajska nezasahuje. Mají se tam však vyskytovat vrabci žlutobřiší – Passer flaveolus. Ti jsou sice vrabcům domácím podobní, ale samci se dají spolehlivě rozeznat, protože ti nemají mít na zádech žádnou tmavou kresbu a na spodní části těla mají být zřetelně nažloutlí. Téměř všechny samice vrabců rodu Passer jsou si pak natolik podobné, že ani bezchybně rozeznat nejdou. Na fotkách z Thajska jsou ovšem zcela zřetelně vyfocení vrabci domácí. U vrabců domácích je potom popsáno více zeměpisných forem, které se však od sebe liší jen minimálně, někdy třeba jen velikostí svých zobáků. To samozřejmě bez měření nepoznáte. I na fotkách z Thajska lze pozorovat, že vrabci se tam chovají stejně, jako všude jinde. Vlezou kde do jaké škvíry, i do vnitřku budov. Na jedné fotce je vrabec vyfocen uvnitř budhistické svatyně. Z jižního Turecka mám fotku, na které se vrabci pohybují ve vnitřním prostoru místní cukrárny.

Vrabec polní z Čech Vrabec polní z Čech Foto: Petr Podpěra

Jestliže většina zeměpisných forem vrabců domácích se od sebe liší jen minimálně a podle fotek je ani nerozlišíte, u nás v Evropě existuje výjimka. Na jih od Alp, na Apeninském poloostrově, tedy v Itálii, jsou vrabci opticky jiní, avšak chovají se přesně jako vrabci domácí. Ornitologie si s tím moc rady neví, proto se můžete setkat i s  různými názory na tuto věc. Některé prameny jsou toho názoru, že tedy ti italští vrabci jsou zeměpisnou formou vrabců domácích, jiné prameny zase, že jde o formu vrabců pokřovních a jsou také i prameny, které říkají, že jde o zcela samostatný druh. Ve vědeckém názvosloví se to také odlišně píše. Vrabec domácí italský – Passer domesticus italiae, vrabec pokřovní italský – Passer hispaniolensis italiae, vrabec italský – Passer italiae. Můžete si vybrat.
     
Jestliže tedy situace s vrabci v Itálii je zajímavá, když se tam nevyskytují vrabci jako všude jinde, ale nemají se tam vyskytovat ani vrabci pokřovní, tak jako jinde. Zajímavé ovšem je, že směrem do Evropy, se mi doposud nepodařilo vystopovat nějakou přesnější hranici výskytu obou těchto forem, či druhu vrabců. Vypadá to však na to, že někde v hraničních oblastech se tito vrabci mezi sebou vesele kříží. Přinejmenším na východě Alp, které končí někde nad Terstem. Tady bude někde asi ta hraniční linie. Dostal jsem relativně nedávno fotky vrabců domácích z Istrie, odkud jsou na mapách zakreslováni již vrabci domácí. Je na nich dobře patrný vliv křížení s italskými, protože šedý pruh na hlavě, který se táhne u samců od kořene zobáku, přes čelo a temeno hlavy až po zátylek, je bohatě prokvetlý hnědými pírky. Italové mají hlavu čistě kaštanově hnědou, bez toho šedého pruhu.

Kříženec vrabce domácího s vrabcem pokřovním z ostrova Rhodos Kříženec vrabce domácího s vrabcem pokřovním z ostrova Rhodos Foto: Petr Podpěra

Je známo, že některé druhy vrabců se mezi sebou vesele kříží, přinejmenším tedy vrabci domácí a vrabci polní (i u nás) a vrabci domácí a vrabci pokřovní, tam kde žijí poblíž sebe. Jak je to však s plodností vzniklých kříženců, vlastně nikdo neví. Vypadá to však na to, že v případě kříženců vrabců domácích s těmi italskými, bude procento plodnosti podstatně vyšší, než v jiných případech. 
    
V našich krajích máme v podstatě jen dva druhy vrabců rodu Passer a to vrabce domácího a vrabce polního. Jejich pojmenování odpovídá jejich životnímu stylu. Ti domácí jsou domovem uprostřed zástavby, ať již vesnického nebo městského typu, ti polní při okrajích a oba druhy se dají dobře rozeznat i na dálku podle siluety těla a své velikosti. Více se od sebe odlišují kresbou a barevností na hlavě. Samci vrabců domácích mají vždy šedý pruh uprostřed hlavy, který se táhne od čela až po zátylek, polní vrabci mají vždy hlavu celou kaštanově hnědou a na příuší mají černou skvrnu. Zatímco u vrabců domácích jsou obě pohlaví různě zbarvení ptáci, u polních jsou obě pohlaví vybarvena stejně. Samce od samice okem nerozlišíte. Mladí vrabci polní jsou někdy kresleni s našedlou přední částí hlavy. To však nemohu z vlastní zkušenosti potvrdit. Nikdy jsem si ničeho takového nevšimnul. Kdysi jsem ulovil fotku a vyšla dokonce i na pohlednici, na které mladý vrabec polní vystrkuje hlavu z hnízdní dutiny při krmení rodičem, na které je jasně viditelné, že jeho hlava je také celá kaštanově hnědá. Vypadá to, že šedá barva hlavy je u kříženců silně dominantním znakem se strany těch domácích, zatímco černá skvrna na lících se strany těch polních.

Vrabec domácí z ostrova Rhodos Vrabec domácí z ostrova Rhodos Foto: Petr Podpěra

Že se tedy mezi sebou kříží vrabci domácí s těmi pokřovními, je známo delší dobu a je na tom postavena i teorie přeřazení vrabců italských z druhu domácích do pokřovních. S touto teorií přišel sice německý autor, v Itálii si stále většina myslí, že ti jejich jsou spíše domácí. Pokřovní vrabce jsem viděl na vlastní oči jen jednou v životě a to v Bulharsku. Tam žijí nejblíže k našim zemím. Obě komunity se tam chovaly vůči sobě jako u nás vrabci domácí k vrabcům polním. Pod štíty rekreačních chatiček u pláže hnízdili vrabci pokřovní, zatímco ve vesnici, kam jsme dvakrát týdně bicyklovali pro pitelnější alkohol, byli ti domácí. Navíc jsou vrabci pokřovní v Bulharsku tažní ptáci. Na zimu se stahují jižněji. 
    
Vrabci domácí nebyli nikdy v našich krajích klecními ptáky. Důvody jsou v podstatě dva. Za prvé, vrabec, ačkoliv je zpěvným ptákem, protože má k tomu potřebné orgány, tak jako ostatní, jeho hlasové projevy nejsou lidským uchem vnímány jako zpěv. Za druhé, vrabec je téměř nezkrotné povahy. V kleci je neustále neklidným. Ačkoliv z vlastní vůle vleze kde do jaké štěrbiny a posadí se i na lidskou ruku, z vůle cizí omezení své svobody bytostně nesnáší. Přesto se najdou chovatelé, kteří to dovedou i s vrabci a docílí i jejich odchovů. Vždy ve větším prostoru, ve voliéře, ale lze odchov vrabců považovat za majstrštyk. Někdy před čtvrtstoletím byli vrabci domácí vystavováni na pravidelné výstavě exotického ptactva v Praze a jejich výstavní voliéra byla celá umělecky vyzdobena ve stylu části střechy a malého okna venkovské chalupy. Právě tento chovatel odchoval i křížence vrabce domácího s vrabcem polním. Od té doby jsem si toho začal všímat i při pozorování vrabců ve volné přírodě.
    
Není to křížení zase zcela obecným jevem, ale během deseti let jsem křížence zachytil i ve volné přírodě. Sice zcela náhodně, když fotím z jednoho a téhož místa každého vrabce, kterého vyfotit lze. Zajímavé je, že vždy byli takoví kříženci zachyceni mezi vrabci domácími. Ačkoliv tedy nelze podle vzhledu a současných znalostí ani předpokládat, jak takové křížení proběhlo, tedy kdo byl otcem a kdo matkou, byli zastižení kříženci vždy ve společnosti vrabců domácích a byli téže velikosti těla.

Vrabec domácí z Thajska Vrabec domácí z Thajska Foto: Petr Podpěra

Nejasnosti v ornitologii se v tomto případě přenáší i do chovatelství. Vzpomínám si, že na jednom mistrovství světa C.O.M. byli ze soutěže vyloučení kříženci vrabce domácího s vrabcem italským, s odůvodněním, že se nejedná o mezidruhové křížení. Byli to sice asi opravdu nejzajímavější kříženci celé soutěže, jenže v té době převládal názor, že ti italští jsou poddruhem vrabců domácích. 
    
Vrabci domácí jsou všežravci, kteří také jako svoji významnou složku potravy žerou semena rostlin, která však vždy loupají ze slupky a polykají tak jen jádra. Většina semenožravých ptáků proto nežere vyzrálou pšenici, protože ji nedokáže vyloupnout ze slupky. Nicméně někteří ze starších, kteří ještě jedli vrabce, tvrdili, že mívali ve voleti i pšenici. Asi byla jimi pozřena ve stádiu tak zvané mléčné zralosti, kdy jsou zrna ještě měkká. Podniknul jsem kdysi pokus, kdy jsem umístil pár vrabců na půdě do voliéry a dal jim odpočítaných 100 zrn pšenice a vodu. Po týdnu jsem je vypustil a odpočítal zbylá zrna. Zbylo jich tam 99. Ve voliéře před vrabci bylo hejno amad Gouldové a ti se živili zbytky prosa po Gouldách. Vypovídá to spíše o tom, že tedy vrabci tvrdou, vyzrálou pšenici nežerou. 
    
Svá mláďata vrabci krmí hmyzem a to třeba i housenkami větších rozměrů. Pobavila mě tedy jedna anglická studie, která tvrdila, že vrabci ubývají proto, že je málo mšic. Ne, že by vrabci nebrali mšice, ty zelené pak s velikou oblibou, ovšem nijak na nich závislí nejsou. 
    
Tolik několik poznámek k vrabcům domácím, kterých si pro jejich obyčejnost pramálo všímáme, avšak jsou to ptáci více než zajímaví. Očekávám s napětím výsledky mapování ptáků, kterého jsem se,  pro jistou vlastní sešlost, již nezúčastnil, avšak výsledky by nám měly ukázat, jak a kde na tom u nás vrabci vlastně jsou. Mělo by to být zrcadlo, které nám ukazuje, zda naše představy o ochraně přírody jsou správné. Mám obavy, že jsme spíše pozadu nebo jak se říká lidově „za vozem“.

Pár vrabců domácích z Thajska Pár vrabců domácích z Thajska Foto: Petr Podpěra
0
Podělte se s námi o názor na tento článek →

Petr Podpěra

Autorem od: 16.10.2023

Publicista, bývalý dlouholetý chovatel, ornitolog a obdivovatel přírody.

Podobné články

Může vás také zajímat