Povídání o ptačích budkách
Ptačí budky jsem začal vyrábět, když mi bylo 12 let. Začátek byl, ale nedobrý. Otec mi v tom vůbec nepomáhal, navíc mu vadila spotřeba hřebíků a materiálu. Takže jsem je vyráběl, když měl odpolední směnu a mně se podařilo doma najít něco, co se dalo použít. Skutečným problémem bylo zhotovení vletového otvoru. Nejdřív to byl v horním rohu vyřezaný čtverec nebo obdélník. Pak jsem chtěl vytvořit otvor kulatý. To znamenalo vypálit otvor rozžhavenou trubkou požadovaného průměru. Bylo to možné dělat, ale pouze v zimě, kdy se ve sklepě topilo koksem.
Rozžhavená trubka otvor vypálila, ale sklep byl plný dýmu. Pak už stačilo jej vyčistit rašplí a bylo hotovo. Když mi pak bylo 16 let, tak jsme s kamarádem vyrobili budku, měla být pro holuba doupňáka. Otec kamaráda byl holubář a on chtěl zapojit divokého holuba do chovu. Byla to krabice poměrně velká, obdélníkového tvaru. V horním rohu byl čtvercový otvor o rozměru 10 x 10 cm. Vyvěsili jsme ji na strom ve výšce 5 m. Dva roky tam nic nebylo. Přemístili jsme ji o 100 m více dovnitř lesa a umístili ji do výšky téměř 10 m. Do koruny buku jsme ji vytáhli pomocí lana. Při první kontrole jsme vyšplhali nahoru dva. Další kamarád to sledoval zespodu. Po chvíli nás důrazně upozornil, že na nás útočí sova. Byl to skutečně puštík obecný, při nalétávání na nás nebyl vůbec slyšet. Ale dalo by se to doslova nazvat jako útok, navíc v této výšce je třeba dávat hlavně pozor na nebezpečí pádu. Důvod útoku jsme zjistili vzápětí. V budce byli totiž dva, už dost vzrostlí, mladí puštíci poměrně nepěkného vzhledu. Urychleně jsme slezli dolů. Příští rok tam hnízdil znovu a v budce byly 3 vejce. Tentokrát při kontrole jen přiletěl, nenapadal nás a jen dokola oblétával. Budku jsme nechali v klidu, následně jsme ji již nesledovali. Puštík určitě úspěšně vyhnízdil.
V zimě začali lesníci v části lesa kácet stromy. Budka padla samozřejmě se stromem. Na pokácené ploše jsou nyní už hodně vzrostlé stromy habru obecného a dubu letního. Je zajímavé, že vyrábíme a vyvěšujeme budku pro konkrétního ptáka, ale nakonec ji obsadí stejně pták úplně jiný. Při vyvěšování budek se držím jistých zásad a beru zřetel na řadu skutečností. Kde, ve které části lesa, na jaký druh stromu, jaký typ budky a jak vysoko. Na rozdíl od ostatních, například u budky určené pro lejsky, je nejvhodnější doba pro její vyvěšení těsně před jejich příletem. Tak nějak dbám, aby v blízkosti byly nějaké větve, třeba vedlejšího stromu. Ptáci mají mít možnost se krýt před predátory. Vyvěšuji budky do výšky 2-3 m, aby byly v dosahu teleskopického žebříku. Důvodem jsou kontroly a čistění budek. Na kterou stranu stromu? Je to celkem jedno. Strakapoud nebo datel dutinu vysekává tam, kde to má snazší. Na budku nemá svítit slunce v poledním žáru. Vysoká teplota je pro malá ptáčata nebezpečná. Budku vyvěšuji, pokud možno do stínu. Aby byla krytá větvemi nebo kmenem stromu. Je také dobré vědět, co je uvnitř a co se tam děje.
Fyzická kontrola
Nejlépe je používat endoskop. I tak obezřetní ptáci, jako jsou lejsci zůstávají někdy na hnízdě. Opatrně se musí postupovat i při otevření budky. Sýkory většinou zůstávají v budce. Někdy „prskají“. Brhlíci, šoupálci, rehci a lejsci obvykle při otvírání budky uletí. Vrabci dokonce jen při přiblížení k budce. U lejsků a rehků vracím rychle stav do původní podoby. Kontrola budky se vyplácí. Při otevření budky s modřinkami, jsem jednou objevil v budce mrtvého ptáka. Byl bíločerný, ale nevěděl jsem v tu chvíli přesně, co to je za druh. Otvor budky měl průměr 28 mm. Po řádném ohledání jsem poznal lejska černohlavého, protlačil se zřejmě dovnitř, ale ven to už nedokázal. Ptáka jsem vytáhl ven. Uvnitř bylo dost vajíček. Po 16 dnech jsem budku znovu kontroloval. Bylo tam celkem 14 malých modřinek. Vyvedeny byly všechny! Několikrát jsem objevil v budce mrtvého vrabce, ale i koňadru. Je to zřejmě výsledek bojů o obsazení dutiny.
Problémem jsou i samotní strakapoudi. Dříve jsem vyráběl kmenové budky tak, že se špalek rozštípnul na dva, nebo tři díly. Vnitřní část jsem vydlabal dlátem a obvod opět usadil vzájemně k sobě. Vyvrtat otvor, přidat dno, střechu a lištu. Budka byla hotová. Takto vyrobená budka je lákadlo pro strakapouda. Dokáže využít jakoukoliv mezeru, aby mohl vysekat otvor a dostat se k mladým ptáčkům. V jednom případě jsem ho vyrušil. Díra byla už vysekaná a uvnitř byly poslední 4 koňadry. Naštěstí jsem měl v brašně tenčí fólií z PVC. Používal jsem ji jako podložku pod papír, na který jsem si dělal poznámky. Budku jsem do ní obalil, téměř v celém dolním obvodu a lehce přibil hřebíky. A bylo po loupení. Fólie zcela ke stěně budky nepřiléhala, vlastně pružila. Otvor do ní nešel vysekat. Zbylé sýkory byly pak v pořádku vyvedeny. Oni ti strakapoudi toho dost zničí. Přitom v loni v budce hnízdil. Pokud náhodou jdu zrovna okolo této budky, dívám se, jak ji osekáváním systematicky likviduje. Ještě tak rok a bude nepoužitelná. Každý rok strakapoud pravidelně nějakou zničí. Asi třikrát jsem v minulosti narazil na vyloupenou budku. Předpokládám, že to byla kuna lesní. Ani jedna z budek však neměla uvnitř pod otvorem zábranu. V současné době jsou všechny mé budky vybaveny hranolem, který je přišroubován pod otvorem z vnitřní strany budky. Zatím u těchto budek k vyplenění nedošlo.
Vrátím se k tomuto článku z 2.7. 2024 o budkách pro šoupálky. Bylo jich vyvěšeno celkem sedm. Ta poslední měla odlišný tvar-dno je kolmé na kmen stromu a byla vyvěšena na kmeni borovice. Během hnízdění jsem ji nekontroloval. Při čistění se podle materiálu v hnízdě zdálo, že byla obsazena šoupálky. Na dně budky byla vrstva suchých smrkových a borovicových větviček a na ní hrubá stébla trav, suchý mech, několik třísek, peří a nějaká srst. V porovnání s obsahem jiných budek to působilo jako marast. Tato budka byla vyvěšena mimo dál od ostatních v menším lese a byla vyčištěna v listopadu. Tento typ už ale vyrábět nebudu. Dávám přednost budkám se dnem kolmým na delší odvěsnu trojúhelníku. Takové jsou nejčastěji obsazovány. Dno je s mírným sklonem, ale ten je snadno eliminován materiálem hnízda. Ptáci si hnízdo snadno srovnají do roviny. Další typ budky klínovitého tvaru s úzkým dnem jsem všechny zrušil. Důvodem je velmi malý prostor v oblasti hnízda. Taktéž upouštím od vybavení budek vrtanou větví větší délky. Několik jich bylo s větví dlouhou 50 až 100 mm. Měly být pro úhelníčky s otvorem 28 mm. Umístěny byly ve smrkovém lese. Obsazení ale bylo minimální, pouze několik modřinkami. Budky jsem přemístil, opravil a vrtané větve zkrátil na délku 25-30 mm. Jako zábrana proti predátorům to stačí.
Na závěr trochu statistiky činnosti v roce 2024. 130 budek vyvěšeno, neobsazeno 29 (z toho 2 zničené strakapoudem, 2 spadlé na zem, 1 zmizela-asi bude vyvěšena v nějaké cizí zahradě). Mezi neobsazenými je dost budek, kde byla hnízda pouze z části započatá. Dno bylo zakryto jen základním materiálem. Můj dojem je, že za to mohou predátoři. V porovnání s minulými roky je neobsazených budek poměrně velké procento. Kriticky řečeno, žádná sláva. Tak uvidíme letos.
Koňadry obsadily 36 budek, modřinky 16, brhlíci 3, šoupálci 3, rehci zahradní 2, lejsek bělokrký 7, špaček 2, vrabec domácí 5, vrabec polní 2, strakapoud velký 1, plch lesní 4, myšice lesní 1. Pak tu máme ještě 19 budek s hnízdy, u kterých nelze jednoznačně určit komu patří. V několika případech jsou na sobě dvě různorodé vrstvy materiálu, od dvou druhů ptáků. Toto dělají převážně lejsci. V době jejich jarního příletu, není už žádná dutina a budka volná. Zbývají jen ty, po již vyvedených mláďatech jiných druhů.
Tak to je vše z mého malého povídání o ptačích budkách pohledem amatéra.
