Olomoucká zoo přišla o čtyři soby, dva páry odcestovaly do Německa
Olomoucká zoo se může pochlubit skupinou 25 sobů, což z ní činí největší sbírku těchto zvířat v evropských zoologických zahradách. Nedávno však čtyři z nich opustili Hanou. Sob je jedinečný savec, u něhož dorůstají parohy i samicím. Samci mají větší parohy, které shazují krátce po říji, jež probíhá od srpna do října.
Od roku 1994 se v Olomouci narodilo více než 120 mláďat. „Dvě samice odcestovaly do Zoo Hannover, aby podpořily tamní chov, stejně tak se dva samci vydali do Parku divokých zvířat Potzberg v Německu. Změny však nekončí – právě dnes přijel z Hannoveru nový samec,“ uvedl zoolog Jan Pluháček.
Parohy samic začínají růst začátkem léta a vydrží až do následujícího jara. „Kdyby tedy sobi s parožím měli táhnout saně Santa Clause, byly by to pravděpodobně samice,“ doplnila mluvčí zoo Iveta Gronská.
Ačkoliv jsou sobi domestikovaní a hojně chovaní v severských zemích, jejich chov ve střední Evropě je náročný. „Jejich přirozená potrava jsou lišejníky, které u nás nedokážeme zajistit, proto dostávají náhradní stravu s doplněním speciálních granulí. Další komplikací jsou paraziti – ti musí přežít, když se dostanou z těla zvířete do vnějšího prostředí, kde panují arktické podmínky. Sob v dané oblasti během migrace nezůstává dlouho, a paraziti tak mají jen omezený čas na návrat do hostitele,“ vysvětlila mluvčí.
Uzavřený výběh v českém klimatu poskytuje sobům příznivé podmínky. „Pravidelně je odčervujeme a sledujeme parazitární situaci. Výhodou je i absence trávníku – tráva by pro sobí parazity byla rájem,“ doplnila Gronská.
Během říje, která začíná koncem srpna, samci často nepřijímají potravu a zaměřují se pouze na samice, což může vést k výrazné úbytku tělesného tuku. „Po říji se samci zpět vykrmují, aby získali kondici potřebnou na zimu. V přírodě mohou přijít v zimním období až o 30 % své hmotnosti a někteří dokonce nepřežijí,“ popsal zoolog.
Celosvětově žije kolem 3 milionů domestikovaných a téměř stejný počet volně žijících sobů, přičemž některé poddruhy patří mezi vzácné a ohrožené. „Sobi se vyskytují kolem severního polárního kruhu, na Aljašce, v Kanadě, Grónsku, ve Skandinávii a severní části Ruska, kde teploty mohou klesat až k -50 °C. Podle prostředí se dělí na tři typy. Sobi tundry migrují mezi zimními a letními stanovišti, přičemž známý je například aljašský tah, kde denně projde až 200 tisíc jedinců. Naopak sobi žijící na ostrovech či v lesích zůstávají často na jednom místě, pokud mají dostatek potravy,“ doplnila mluvčí.
Sobi mají široká kopýtka, která jim umožňují pohyb na sněhu, ledu i v bahně vzniklém roztáním permafrostu. „Jejich srst se zbarvuje od světlehnědé přes tmavohnědou až po černou. U grónských sobů se starší samci jeví téměř stříbřití. Srst je hustá, takže jednotlivé chlupy nelze od sebe oddělit. Hlavním predátorem sobů jsou vlci,“ uzavřela Gronská.
