Chov kudlanky

velikost písma:  A A A
07.03.2021, 17:00     Autor: Ing. Zbyněk Pokorný     144 zobrazení     0 komentářů

Kudlanka nábožná je druh, který okouzlí na první pohled každého člověka, nemusí to být přímo entomolog. Má zajímavé chování a celou řadu specifických vlastností. Z těchto důvodů se stal chov kudlanek oblíbenou záležitostí.

Málokdo ví, že na celém světě existuje až dva a půl tisíce druhů kudlanek a každým rokem bývají popsány nové druhy. Drtivá většina jich žije v tropických oblastech. Na území České republiky se stále hojněji vyskytuje kudlanka nábožná (Mantis religiosa). Jde o jediný druh kudlanky u nás. O její početnosti a areálu výskytu, jsme psali již v jednom dřívějším článku a můžete jej nalézt zde:

Výskyt kudlanky nábožné na území České republiky

Druhový název dostala kudlanka nábožná díky zvláštnímu způsobu držení předních končetin. Ty jsou nadzdvižené a články částečně přiloženy k sobě,...

Zobrazit celý článek

Dnes se zaměříme na samotný chov kudlanky v zajetí. Nejde přímo o kudlanky nábožné, ale jiné exotické druhy. Při dodržení základních nároků, nebývá zpravidla chov kudlanek problematický. Neoplývají vysokými nároky na prostor. Výška chovné nádrže, musí dosahovat trojnásobku délky zvířete. Výška je důležitější než šířka. Jen tak zaručíme kudlankám bezproblémové svleky. Hned na úvod je potřeba si uvědomit, že nutností je oddělený chov obou pohlaví. Do společenstva se hodí jen některé vybrané druhy. Na vybavení chovné nádrže nejsou kudlanky náročné. Plně jim postačí větvičky, které budou využívat k lezení a zavěšení při svleku. Někteří chovatelé vkládají do horní části terária kousek pletiva, který nahrazuje větev při svlékání kudlanky. Ke zkrášlení lze využít i umělých rostlin, ve kterých se budou kudlanky s oblibou ukrývat. Substrát na dně není vyloženě nutný, ale využít lze například štěrk, písek nebo rašelina, stejně jako papírový ubrousek apod. Terárium musí být dobře větrané. Kudlanky jsou teplomilné druhy hmyzu, proto i teplota v chovné nádrži tomu má odpovídat. V praxi to znamená umístit terárium k oknu na slunné místo, nebo využít alespoň na pár hodin denně osvětlení žárovkou.  Průměrná denní teplota by měla dosahovat 26 °C s nočním poklesem na pokojovou teplotu. V případě nižších teplot přemístíme chovné zařízení na teplejší místo, nebo využijeme zmíněné žárovky. Optimální vlhkost zajistí občasné rosení rozprašovačem, přičemž se kudlanky zároveň napijí. V suchém prostředí dochází k problematickým svlekům. Někdy není jasné, o jaký druh z jakého biotopu se vlastně jedná. Proto mnohdy chovateli nezbude nic jiného, než experimentovat. Pořídit kudlankám terárium, není úplnou nutností, ale zvířata budou rozhodně spokojenější, než v pětilitrové sklenici.

Pozorovat kudlanky při krmení, patří k té nejkrásnější podívané. Jakmile si kudlanka vyhlédne kořist, pozoruje ji svým dokonalým zrakem. Oči kudlanky jsou úchvatným orgánem. Krom dvou hlavních očí, má na temeni ještě tzv. ocelli (temenní očka), díky kterým dokáže kořist přesně zaměřit. Útok je pak rychlá akce probíhající ve zlomku vteřiny. Kořist většinou nic netuší a rázem se ocitá v pevném sevření ostnatých končetin. Velikost potravy volíme s ohledem na velikost chovných jedinců. Malé kudlanky se krmí nymfami sarančat nebo cvrčků. Předkládat lze i drobnější moučné červy. S postupným růstem nymf, zkrmujeme i větší nymfy kobylek a sarančí, dále moučné červy, mouchy, housenky nebo nymfy švábů. Mladé kudlanky lze krmit i ručně využitím entomologického špendlíku. Na něj se nabere část těla kořisti a předloží se před kudlanku. Ta začne po chvilce nabídnuté sousto požírat a sama si jej převezme do svých končetin. Chce to zprvu trochu cviku a trpělivosti. Pokud mají mladé nymfy kudlanek dostatek potravy, rostou přímo před očima. Druhy spadající do rodu Sphodromantis mohou dosáhnout dospělosti již po třech měsících. Kudlanka dlouhá sedm centimetrů, dokáže pozřít až deset dospělých cvrčků banánových. Zkrmování švábů obrovských se, kvůli jejich pevnému krunýři, příliš nedoporučuje. Naopak je možné překládat například: mouchy, můry, sarančata, larvy potemníků nebo na louce nasmýkaný hmyz. Někteří chovatelé mají kladné zkušenosti i s nabízením vosy obecné. Ve volné přírodě jsou dospělci kudlanek schopni ulovit i ještěrku nebo menší druh žáby. Krmení myšími holaty ale není vhodné. Dokonce po jejich pozření následovala nezřídka smrt kudlanky. Zřejmě vlivem špatného trávení.

Kudlanka nábožná Mantis religiosa

Samičky dorůstají velikosti až 55-80 mm, samečci jsou menší, okolo 35-50 mm. Kudlanka nábožná má trojúhelníkovou hlavu s velkýma očima. Pronotum má tento druh...

Zobrazit více informací

Pokud se chce chovatel pokusit o rozmnožení kudlanek, musí zjistit jejich pohlaví. Při troše praxe, to je možné již u malých nymf. Rozpoznávacím znakem je počet sternitů, tj. zadečkových článků. Samci jich mívají až devět, zatímco samice maximálně sedm. U dospělých jedinců jsou samci celkově slabší konstituce. Samice jsou robustnější. Neplatí to ale u všech druhů, například u rodu Sphodromantis jsou rozdíly v délce minimální. Je to však kus od kusu. Asi nejznámější vlastnost kudlanek je jejich kanibalismus krátce po páření. Pokud si hodláme samce ponechat, musíme samici před pářením dostatečně nakrmit. To platí i v průběhu páření, kdy je třeba nabízet častou krmnou dávku. Na páření se nejvíce hodí jedinci pár týdnů po posledním dospělostním svleku. Abychom zabránili sežrání samečka, umístíme pár na dobu páření do většího terária, aby měl možnost úniku. Mnoho chovatelů je vypouští i do místnosti na některou větší pokojovou rostlinu. Samotné spojení trvá několik hodin, nebo i celý den. Sameček se přibližuje ke své družce dlouho a velice opatrně. Je si dobře vědom, že jedno zaváhání jej může stát život. V pravou chvíli podnikne za použití křídel rychlý náskok na samičku. Křídla jsou u některých druhů kudlanek dobře vyvinuta. V závislosti na druhu, vytvoří samice kokon s vajíčky, po několika dnech nebo týdnech. Vajíček bývá od pěti kusů až do několika stovek, v závislosti na chovaném druhu. Kokon samička ukrývá na vhodné místo. Ve volnosti využívají praskliny v kůře, skalách apod. V zajetí jej zavěsí na větvičku. Není potřeba kokon s vajíčky nějak přemisťovat, jen je vhodné zvednout o pár stupňů Celsia teplotu v chovné nádrži. Hranice 28 °C se jeví jako optimální. Mladé nymfy se líhnou z vajíček po jednom až dvou měsících. Ovšem vajíčka některých druhů potřebují ke zdárnému vývoji přezimování a pak se líhnou až na jaře. To ale není problém druhů mírného pásma. Zprvu lze všechny malé nymfy chovat ve společně, prostor hojně vybavíme větvičkami. Chov malých nymf je možný i v pet lahvích. Jak se začne projevovat rozdílný růst, oddělujeme větší jedince od menších.

Komentáře k článku

Vaše jméno:
Kolik je dva krát tři? *
Text komentáře: *
Napsáno je 0 a zbývá 500 znaků.
Zatím zde nejsou žádné komentáře, napište první.