Invaze papoušků do evropských měst. Zasáhne i Česko?
Zatímco dříve byli papoušci mniší vídáni při sběru potravy převážně v teplejších zemích, například ve Španělsku, v posledních letech se začínají objevovat stále častěji i v severnější Evropě – v parcích a ulicích metropolí, jako je Paříž či Londýn. Ornitologové upozorňují, že při současném trendu je jen otázkou času, kdy se papoušci mniší a alexandři malí trvale usadí také v českých městech. Tyto druhy jsou přitom považovány za invazní a mohou ohrožovat místní ptactvo nebo způsobovat hospodářské škody.
Podle celoevropského projektu COST Action „ParrotNet“ se v Evropské unii v roce 2019 nacházelo kolem dvou set samostatných populací papoušků. Jejich počty navíc rostou rychlým tempem a zhruba každých několik let se zdvojnásobují. Výrazně to lze vidět třeba v andaluském letovisku Torremolinos v provincii Málaga, kde byli papoušci mniší před desetiletím spíše raritou, zatímco dnes jsou v městských parcích a na náměstích vídáni téměř na každém kroku, podobně často jako holubi. Nejpočetnější skupiny mníšků a alexandrů se v současnosti nacházejí ve Velké Británii, Nizozemsku, Německu, Belgii, Francii, Španělsku, Portugalsku, Itálii a Řecku. Ornitolog Lukáš Viktora uvádí, že v těchto státech žije přes 85 tisíc jedinců alexandra malého a zhruba 24 tisíc papoušků mniších. Kromě nich se zde vyskytují také další, menší populace jiných druhů, například alexandr velký. Podle Zdeňka Vermouzka z České ornitologické společnosti je vzhledem k situaci na západě Evropy velmi reálné, že se dříve či později objeví i v české krajině.
Oba zmíněné druhy se u nás již několikrát objevily, avšak zatím se jim nepodařilo vytvořit stabilní a samostatně se rozmnožující populace. Papoušek mniší má nicméně už mnoho let polodivokou kolonii poblíž Hustopečí na jižní Moravě, kde se o ně stará místní chovatel. Alexandr malý byl v minulosti výjimečně zaznamenán například v údolí německého Labského úseku nebo v polských lokalitách blízko našich hranic. Ve všech případech se pravděpodobně jednalo o ptáky uniklé ze zajetí nebo úmyslně vypuštěné.
Ornitologové se shodují, že vzhledem k přizpůsobivosti papoušků a velikosti jejich západoevropských populací je velmi pravděpodobné, že se časem u nás usadí. Úniky papoušků ze soukromých chovů nebo jejich cílené vypouštění by podle odborníků situaci mohly ještě urychlit – příkladem je třeba Francie, kde populaci alexandrů pravděpodobně založili ptáci uniklí při přepravě z letišť.
Invazní papoušci jsou problémem v celé Evropě. Například Madrid v roce 2019 schválil plán, podle něhož chce výrazně snížit počet asi dvanácti tisíc mníšků žijících ve městě. Radní tehdy varovali, že papoušci ohrožují místní ptactvo, potravní zdroje i bezpečnost obyvatel. V Nizozemsku zašli problémy s alexandry malými tak daleko, že jejich hlasitý křik jednou narušil jednání parlamentu, protože se ptáci usadili na přilehlých stromech. Některé domácnosti navíc zaznamenaly škody na budovách – papoušci často vyklovávají otvory do zateplení, kde následně hnízdí, což zvyšuje náklady na vytápění.
Podle Lukáše Viktory by se u nás oba druhy pravděpodobně usadily hlavně ve větších městech, kde mohou v zimě využívat vyšší teploty způsobené tzv. tepelným ostrovem. Mníšci, kteří jsou odolnější, by se mohli uchytit i mimo hustou zástavbu. Mírnější zimy jejich postup podporují, ale jak upozorňuje Vermouzek, nejdůležitějším faktorem není samotné klima, ale dostupnost potravy. Tu jim u nás poskytují pole, ovocné sady i běžné přikrmování ve městech. V Londýně například dosahuje populace alexandrů malých podle posledních dat zhruba třicet tisíc kusů, i když v poslední době jejich počty pomalu klesají kvůli zvýšenému lovu ze strany sokolů stěhovavých, kteří se po úbytku holubů začali zaměřovat na jiné druhy.
Podle organizace ParrotNet mohou invazní papoušci významně poškozovat zemědělské plodiny – u Barcelony například způsobil papoušek mniší až třicetiprocentní ztráty na úrodě kukuřice, švestek a hrušek. Zároveň mohou agresivně vytlačovat jiné druhy ptáků nebo dokonce netopýry, například tím, že je odhánějí od krmítek nebo hnízdních míst.
ParrotNet zdůrazňuje, že prevence je výrazně efektivnější než následná regulace. Navrhuje například zavést přísnější pravidla pro chov, prodej a přepravu invazních papoušků v rámci EU, případně nabídnout majitelům jednoduchý způsob, jak ptáky legálně odevzdat, pokud se o ně dále nechtějí starat. Organizace upozorňuje, že řada ochočených papoušků je dnes jednoduše vypouštěna do volné přírody, což přispívá k růstu jejich populací.
Když se již papoušci v určité oblasti usadí, je podle odborníků zásadní zabránit dalšímu rozrůstání kolonií. Odstranění velkých populací, jaké známe ze západní Evropy, je už prakticky nemožné. Nejlevnější metodou jejich likvidace je odstřel, ten však bývá kvůli odporu veřejnosti nahrazován odchytem do pastí. Vermouzek dodává, že účinné zásahy jsou možné jen tehdy, když je populace velmi malá. Jakmile se rozšíří, jejich počet je možné omezovat jen velmi obtížně. Viktora však situaci v případě Česka nevidí tak dramaticky – podle něj by byly případné české populace zřejmě menší, rozptýlené a vzájemně izolované, což by omezovalo jejich vliv na přírodu.
Nejinvazivnější druhy papoušků
Papoušek mniší
Papoušek mniší se v Evropě nejčastěji vyskytuje v zemích s teplejším klimatem, především ve Španělsku a v Itálii. Typický je svým jasně zeleným zbarvením, šedavým peřím na hrudi a zelenožlutým odstínem na bříšku. Pochází z oblastí jižní Ameriky, kde panuje mírné až subtropické klima. Dožívat se může přibližně dvaceti až třiceti let.
Na rozdíl od většiny ostatních druhů papoušků si nestaví hnízda v dutinách stromů nebo jiných přirozených úkrytech, ale aktivně buduje rozsáhlá hnízda z větviček. Některé kolonie vytvářejí dokonce velké společné stavby s více oddělenými komorami. Papoušek mniší je také oblíbeným domácím mazlíčkem, a to díky své bystrosti a schopnosti naučit se napodobovat několik lidských výrazů či slov.
Zajímavým poznatkem z nedávného výzkumu je skutečnost, že si tito papoušci vytvářejí místní „dialekty“. Podle behaviorálního ekologa Stephena Tyndela mají mníšci v různých evropských populacích jedinečné způsoby vokální komunikace, které se liší podle toho, kde žijí – podobně jako lidské regionální přízvuky.
Papoušek mniší se v Evropě nejčastěji vyskytuje v zemích s teplejším klimatem, především ve Španělsku a v Itálii.
Alexandr malý
Alexandr malý je v současnosti nejznámější především ve Velké Británii, kde se s ním lidé běžně setkávají v městských parcích i na předměstích. Samečci se vyznačují nápadným růžovo-černým prstencem kolem krku, zatímco samičky tento výrazný „límec“ nemají. Tito papoušci jsou o něco větší než papoušci mniší a průměrně se dožívají zhruba pětadvaceti let.
Pocházejí z asijských oblastí, kde je podnebí přirozeně teplejší. Přesto se dokázali mimořádně dobře přizpůsobit i chladnějším podmínkám severní Evropy, kde dnes úspěšně přežívají ve volné přírodě. Alexandři malí byli oblíbenými společníky už ve starověku – chovali je například Řekové a Římané, kteří oceňovali jejich atraktivní vzhled a schopnost přivykat lidem.
Nejpočetnější skupiny alexandrů se v současnosti nacházejí ve Velké Británii, Nizozemsku, Německu, Španělsku, Portugalsku, Itálii a Řecku.
