Raná socializace štěňat: Proč musí chovatel začít ještě před odchodem do nového domova
Raná socializace je jedním z nejdůležitějších procesů, které ovlivňují celý život psa. Přesto bývá často chovateli podceňována, nebo je mylně považována za úkol, který začíná až u nového majitele. Ve skutečnosti však rozhodující období probíhá již ve štěněcím věku u chovatele. Právě on určuje, jak štěně vnímá svět, jak reaguje na nové podněty a zda si z prvních zkušeností odnese klid a jistotu, nebo naopak obavy a nejistotu do budoucího života.
Kritické období socializace
Štěňata procházejí tzv. socializačním obdobím přibližně od 3. do 12.-14. týdne věku. V této době je jejich mozek mimořádně otevřený novým zkušenostem, snadno se učí a rychle si vytvářejí základní emoční nastavení. Podněty, které štěně pozná právě v tomto období, výrazně ovlivňují jeho budoucí sebevědomí, reakce na lidi i ostatní psy a schopnost fungovat v běžném domácím prostředí. První část tohoto období, tedy 3.–8. týden, probíhá ještě u chovatele. To znamená, že právě on má největší vliv na to, zda si štěně vytvoří zdravé základy pro svůj další život.
Co by měl chovatel štěněti nabídnout
- Pozitivní kontakt s lidmi
Štěně se potřebuje již v raném věku setkat s jemnou, pravidelnou manipulací. Krátké hlazení, zvedání a doteky na různých částech těla (tlapky, uši, tlama, …) mu pomáhají zvykat si na budoucí veterinární ošetření i běžnou péči. Důležité je, aby štěně poznalo více lidí — nejen jednoho člověka v domácnosti.
Stejně tak je velice přínosné, pokud se štěně v bezpečném prostředí setká i s dětmi. S jejich typickým způsobem pohybu, běháním, smíchem i pláčem. Jelikož děti bývají pro mnoho psů nepředvídatelné, tak proto je vhodné, aby se s nimi štěňata seznámila ještě dříve, než odejdou do nového domova. Pozitivní zkušenost s dětským chováním výrazně snižuje riziko pozdějších obav či nervozity.
- Běžné zvuky domácnosti
Zvuky jako vysavač, televize, zvonění dveří nebo hudba by se měly stát přirozenou součástí prostředí. Štěně, které se s nimi setká ještě v domácnosti chovatele, bude mít v dospělosti menší sklon k přehnaným reakcím na hluk nebo neznámé zvuky.
- Podnětné a bezpečné prostředí
Různé povrchy, měkké překážky, hračky různých tvarů a textur, bezpečné úkryty, tunely nebo nízké rampičky pomáhají rozvíjet sebejistotu i motoriku. Štěně, které poznává různorodé prostředí, si mnohem lépe poradí s novými situacemi i v pozdějším věku.
- Kontakt s matkou a sourozenci
Hra s ostatními štěňaty učí kousací inhibici, trpělivosti a sebeovládání. Matka navíc poskytuje důležitou korekci chování a zajišťuje emocionální stabilitu. Předčasné oddělení od vrhu vede často k problémům v komunikaci s jinými psy nebo k přetrvávající nejistotě.
- Zvykání na manipulaci
Zvykání na krátké ošetřovací úkony, jako je například kontrola zubů, stříhání drápků, zvykání na obojek a vodítko pomáhá štěněti přijímat péči bez stresu. V dospělosti pak mnohem lépe snáší veterinární prohlídky i běžnou hygienu.
Neméně důležité je zvykání na manipulaci při krmení. Štěně by se mělo učit, že lidská ruka v blízkosti misky není hrozbou. Chovatel může během krmení jemně sahat do misky, přidávat granule nebo na chvíli misku odebrat a opět vrátit. Tím si štěně vytváří základní důvěru a učí se, že člověk není konkurent ani ohrožení.
- Cestování autem
Dále je vhodné štěňata postupně seznamovat i s krátkými cestami autem. Nemá jít o stresující zážitek, ale o klidné svezení v dobře zabezpečené přepravce. Štěně už v raném věku pozná houpání auta, zvuk motoru a pocit jízdy. Později bude mnohem méně náchylné k nevolnostem a stresu z cestování. Pro mnoho budoucích majitelů je pravidelné cestování velice časté, a proto je raná zkušenost v tomto ohledu velkým přínosem.
Proč není vhodné odebírat štěně příliš brzy
Odběr štěněte příliš brzy je jednou z nejčastějších chyb, která může výrazně ovlivnit jeho psychický vývoj. V České republice je navíc stanovené i zákonné minimum, které říká, že štěně nesmí být odebráno od matky dříve než v 50 dnech věku. Tento věk je však pouze právní hranicí, nikoliv doporučením pro zdravý vývoj.
Právě období mezi 6. a 8. týdnem je klíčové pro učení sociálních dovedností. Štěně se v této době učí, jak komunikovat se psy, jak ovládat sílu hry a kousání, jak číst signály a jak reagovat na korekci od matky. Právě matka a sourozenci jsou v této fázi nenahraditelní učí štěně trpělivosti, klidu i základnímu sebekontrole.
Štěně odebrané dříve než v 8 týdnech života často ztrácí možnost tyto schopnosti plně rozvinout. Následkem poté bývají například: nejistota a strach v nových situacích, horší adaptace v novém domově, potíže s navazováním vztahů s jinými psy, zvýšená úzkostlivost, problémy s kousací inhibicí nebo větší náchylnost k problémovému chování.
I když tedy zákon povoluje odběr už od 50 dnů, zodpovědní chovatelé předávají štěňata zpravidla až po 8. týdnu věku, kdy jsou psychicky stabilnější a lépe připravená zvládnout změnu prostředí i odloučení od matky.
Co by měl chovatel předat novému majiteli
Když štěně odchází do nového domova, neměla by se předávat pouze jeho zdravotní dokumentace. Stejně důležité je i předání informací o tom, v jakém prostředí vyrůstalo, na jaké zvuky a situace bylo zvykáno a jaký má štěně charakter. Už v raném věku je totiž možné vypozorovat, zda je štěně spíše klidnější, odvážnější, citlivější, hravé nebo opatrné. Tyto informace jsou pro budoucí majitele nesmírně cenné, protože jim umožňují lépe porozumět potřebám štěněte a pokračovat v socializaci tak, jak bylo štěně doposud zvyklé.
Raná socializace je základem duševně zdravého a sebejistého psa. To, co štěně zažije v prvních týdnech života, ovlivní jeho chování po celý zbytek života. Chovatel má v této době klíčovou roli. Svým přístupem může štěněti dát pevný základ, díky kterému se z něj stane vyrovnaný a radostný společník. Dobrá socializace totiž nevzniká náhodou. Je výsledkem odpovědné práce chovatele a jeho snahy dát každému štěněti ty nejlepší možné podmínky pro start do nového života.
