Dánská zahraniční a vojenská zpravodajská služba zveřejnila zprávu hodnotící hrozbu, kterou Rusko představuje pro dánské království. V dokumentu se uvádí, že Rusko se vyzbrojuje a vytváří potenciál pro případnou ozbrojenou konfrontaci se západními zeměmi - to však neznamená, že bylo přijato rozhodnutí takovou válku zahájit. Ochota Ruska podniknout riskantnější akce proti NATO by se mohla zvýšit, pokud Rusko bude vnímat alianci jako oslabenou a roztříštěnou nebo si bude jisté, že USA Evropě nepomohou. Pokud válka na Ukrajině skončí, Rusko by mohlo uvolnit své vojenské zdroje a přibližně za šest měsíců se zapojit do lokálního konfliktu s některou ze zemí NATO. Za dva roky již může Rusko představovat hrozbu pro jeden nebo více států v Baltském moři. Zhruba pět let po skončení války s Ukrajinou může být Rusko připraveno na válku v plném rozsahu v Evropě.
Odpověď na příspěvek uživatele Ph z 13.02.2025, 09:55:09
Bylo to v nějakém historickém podcastu o lidech, co se snažili dostat přes hranice, že to byli často ČSV.
V 60. letech pak nahradilo miny opatření stejně strašlivé: SUP neboli samostatně útočící psi. Pohraničníci jim přezdívali „supi“. Před agresivními zvířaty, vycvičenými už od štěňat k pronásledování a útoku na člověka, měli respekt i psovodi. K nejotřesnějšímu případu nasazení psů došlo v roce 1986, kdy se osmnáctiletý německý mladík Hartmut Tautz pokusil přejít slovenskou hranici. Vybral si k tomu místo u bratislavského sídliště Petržalka, které dělí od Rakouska jen několik set metrů. Nebylo to šťastné rozhodnutí, právě tento úsek hranice totiž střežily smečky psů vycvičených k útoku na volno.
Jak popisuje web Ústavu pro studium totalitních režimů, „na vnější straně drátěných zátarasů byly vybudovány kotce, které ovládal psovod na dálku lankem, a automatické kotce pro smečku, jež se otevíraly současně se signálem i dálkově z roty Pohraniční stráže“. To ovšem Hartmut netušil. Pozdě večer 8. srpna přestřihal kleštěmi týlový plot a prošel až k signální stěně, kde opět použil štípačky. Přestřižením drátů se spustil alarm a pohraniční hlídka poštvala za uprchlíkem dva služební psy. Dostihli ho v kukuřičném poli.
„Po osvícení baterkou jsme viděli muže ležícího na zemi na levém boku s hlavou obrácenou směrem k demarkační čáře. Vedle něj ležel služební pes Roby a služební pes Ryšo obcházel kolem. Muž měl vícero zranění, pokousání od psů. Měl strženou kůži s vlasy na zátylku, krvácející zranění na tváři u spánku a na stehně,“ popsal nalezení uprchlíka jeden z dvojice pohraničníků, osmnáctiletý vojín Oldřich Kovář. Hartmut zemřel druhý den ve Vojenské nemocnici v Bratislavě. Jak vyplynulo z pitvy, smrt způsobil šok z velké ztráty krve. Tělo vrátili k pohřbení matce, nesměla však otevřít rakev.
Odpověď na příspěvek uživatele Zrzavci z 13.02.2025, 09:27:42
ČSV už lidi nehoní 3 generace, zato picbumové leckde ještě pořád zápasí.
To už asi málokdo má žijící prarodiče, kteří by v nějaké chápavém věku zažili válku, to leda kde se dožijou stovky. Těch žijících pamětníků už moc nebude, tak spíš jsou naživu lidi, co se za války na rodili a vědí o ní stejný prd jako pozdější generace.
Odpověď na příspěvek uživatele assil z 12.02.2025, 14:17:33
Si uvědom, že dneska už tu máš dospělý lidi, kteří nezažili ani komunisty, natož nějaký nacisty. A ve školách se tenhle novověk moc neučí, vědí o tom celkem kulový.
