Příspěvky uživatele

Je možné, že máme po pátém měsíci další období strachu? 
Přijde mi, že se z ničeho nic začal zase bát “divných” věcí, co ještě před měsícem bylo ok a prošel kolem bez povšimnutí.

Potkali jsme v lesoparku slečnu, co seděla na zemi v reflexní vestě a pouštěla si hudbu (konal se tam nějaký běh, tak asi byla na kontrolním stanovišti) a Jack se zasekl a začal bafat. Slečna byla v pohodě, nakonec k ni šel a měl strašnou radost že to není nic nebezpečného a mazlil se jak blázen 😀. Někdy se zasekne a kouká na podezřelý koš, nebo na pytle s odpadky. Vždycky mu ukážu, že to je v pohodě, ale přijde mi, že jsme se zase vrátili do nějakého strachového období.

Ty jo…chtěla jsem to časem vyzkoušet, ale já jsem člověk, co musí občas i přemýšlet, kde je pravá a levá 😀 …tak to úplně nevím. Předpokládám, že u každého stanoviště je i nějaký časový limit a člověk tam nemůže stát a čumět na karty půl století? 😄

No já jsem zvědavá, jak to půjde u nás, hned vedle v bytě bydlí mladá fenka zlaťáka. Naštěstí je na to zatím ještě mladej. 😀

Ono kolikrát na vesnicích vlastně ani netuší, jak stará ta koťata jsou. K veterináři s nimi nikdo nejezdí a většinou je kočka porodí v nějaké schovce a lidé je najdou později podle mňoukání, nebo je kočka sama přivede k domu. 

Taky to často bývá “odneste si je do konce měsíce, nebo se jich zbavíme”. Nedělám si iluze, že se na vesnicích u nekastrovačů koťata stále nevraždí.

Já bych k veterináři šla a rozhodně bych nekapala do očí nic “na slepo” podle diskuze na internetu, když tomu vůbec nerozumím.

Osobně se řídím tím, že pokud se cítím nejistá ohledně zdravotního stavu zvířat a nemám z toho dobrý pocit, tak místo konzultace v diskuzích na internetu jdu opravdu raději za veterinářem. 

Je v pořádku diskutovat zdravotní stav i mimo, ale vždy by nejdříve měla být jako první konzultace s veterinářem a až poté třeba rady, tipy a zkušenosti na internetu, když se vám to třeba stále nějak nezdá, nebo chcete slyšet zkušenost ostatních.

co se týče zpestření, krom toho, co psala bianca, tak naše kočky milujou koukat na ptáky - pořídili jsme za okno krmítko. A mají k dispozici balkon - ten samozřejmě musí být zabezpečený. Tam se vyvalují k večeru. Když už není vedro, ale dlažba je stále teplá a kelišujou. Venku bývá docela rušno (někdy bohužel).

Dále po bytě kočkám před  odchodem schovávám pamlsky, musí si je najít. Nebo je dostanou do balonku, který musí kutálet po zemi aby z toho vypadly kokina.

Jinak dávat kočce záměrně živou potravu týrání skutečně je. Kočka k životu živé myši nepotřebuje (narozdíl třeba od hada) a taky si s tou myší často dlouho hraje, takže myš trpí. 

My teď venčíme v klidovějším režimu. Za prvé ty horka, takže se oba táhneme jako smůla a na nějakou hodinovou a déle procházku jdeme večer…kdy už se zase začíná brzo stmívat a já se bojím tmy 😀…

A ráno je to spíš venčení alá cesta do práce s jízdou autobusem/autem a čuchání kolem v mezičase. V práci si chodíme hrát a venčit do parku…prokládám to tréninkem. Už umí obíhat věci na které ukážu a brát do tlamy věci na které ukážu, zvládne mi je většinou i přinést.

Navíc má Jackouš období toho nejhoršího přezubování, kdy je každou chvíli nějaká hračka, moje ruce a okolí od krve. Mění se mu ty zadní zuby a to je děs. Včera jsem jeden našla na podlaze a ráno zvracel, tak nejspíš nějaký i sežral. Už se těším, až to bude za náma…jak vedra tak zuby. Ta kombinace nic moc.

Pár dnů zpátky jsme potkali jeho polobratra, který taky přezubuje, takže bílé části psíků na sobě měly krvavé skvrny 😀 …

Náš kocour je čuně a nikdy se o sebe moc nestaral.

Rozčesávám mu mastící se místa (nad ocasem) s aplikací dětského pudru a jednou za cca 2-3 měsíce ho vykoupeme - šampon + kondicioner (ty mám ze salonu Paw na Slovensku, měly by být velmi šetrné - značka Yuup) + fénování. Má pak tak 14 dnů strašně hezkou srst. Ale jemu voda vadí mnohem méně než odstraňování dredů a doporučil nám to veterinář. Při fénování odstraníme i dredíky, protože jsou krásně vidět a jsou oddělené - co jde to jemně rozčešeme, co nejde, jde dolů strojkem.

Co se mu o srst pravidelně staráme my, tak už dredy mívá mnohem méně. Teď jsme to zase trochu zanedbávali, jak jsme si donesli domů štěně a dredy zase nastoupily.

Myslím, že už existují i nějaké rozčesávací spreje s kondicionerem? Ale to jsme nezkoušeli. 

Tak mám ten kooa masážní kartáč doma. 
Lyarra, co miluje česání hřebenem, toto úplně nesnáší a akrobaticky se prohýbá kdykoliv se jí ten kartáč byť jen trochu dotkne 😀 …
Willy to jakž takž toleruje, ale že by se mu to líbilo bych asi neřekla. 

Jackovi (pes) se to líbí 😀.

Co jsem viděla, tak některé psíky právě dávají jen k domu se zahradou, protože jsou tak zvyklí třeba i z původního domova, kde byli raději na zahradě a doma být moc nechtějí. 

neříkám, že má být zavřený na zahradě. Paní/slečna psala, že chce psa na výlety a procházky a že by byl na zahradě přes den. Dospělého psa doporučuji i proto, že zadavatelka nejspíš neví moc co vlastně chce, žádná konkrétní plemena vybraná nemá a možná toho celkově zase tolik o psech, výchově a moc neví. 

Kdybych nechtěla konkrétní plemeno, tak bych si taky klidně útulkáče pořídila. Po některých jsem i pokukovala.

A co nějaký útulkáč, kterému “jen” procházky a výlety budou stačit?

Při troše štěstí a hledání by si pořídili už “hotového psa” a možná by i nějakou základní výchovu a výcvik měl za sebou…

Pes by si polepšil a zadavatelka by si mohla najít už odrostlého psíka, který by přesně vyhovoval jejím podmínkám a vyhovoval by jí i povahou.

Ne všichni psi v útulku jsou problémoví. 

Já jsem taky víceméně začátečník. Mám krátkosrstou kolii (aktivní pes, ale není to raketa, jako třeba borderka), aktuálně štěně 5 měsíců. Na dlouhé výlety to zatím moc není kvůli kloubům (takže chodíme na procházky tak do těch cca 5km - denně zatím jen jedna takto dlouhá, zbytek je kratší). 

Jinak děláme spoustu věcí: 

- učíme různé triky a blbinky - pes zapojí hlavu (když je čas a chuť) 

- nějaký základní výcvik/učení povelů: reakce na jméno, přivolání, sedni, lehni, odložení, nosetouch (ano, je to pro mě “základní” povel 😀), místo = běž do pelíšku, slušnochůzi na vodítku, … v různých situacích - protože “sedni” doma a “sedni” v parku, kde na jedné straně někdo seká trávu a na druhé jde někdo se psem je úplně jiná situace

 - sebekontrolu na hračku, jídlo, obecně na cokoliv (to bych možná řadila do výchovy? Například jsme ho museli naučit, že to, že přijede výtah neznamená, že se do něj má hned začít rvát, ale čeká, až mu řeknu a teprve potom jde - z bezpečnostních důvodů)

 - socializace na vše možné: povrchy, zvuky, zvířata, různě rušná prostředí (les, louka, park, obchoďák, kavárny, eskalátory, MHD, atd), lidi, psi, jízdu autem 

- hodně si hrajeme 

- učíme psa odpočívat a že občas se nudit je taky v pořádku 

- učíme samotu

 + dalších několik věcí, na které si teď nevzpomenu - hodně se toho děje tak nějak automaticky, hodně toho musíme i cíleně trénovat. 

Pes s námi žije v bytě a učí se tak nějak přirozeně tím, že s námi je. Toto není, že vše musíme dělat v jeden den…prostě se to štěňátko učilo průběžně, trénujeme to když je příležitost, potřeba, když si vzpomeneme. Máme  i dny, kdy netrénujeme cíleně nic a jen chodíme ven a hrajeme si, ale stále chci, aby se choval slušně.

Spousta věcí je zatím v základu, na kterém budeme stavět.

Chodím k trenérce jednou za cca 14 dnů

Chtěli bychom v budoucnu zkusit agility a dogpuller. 

Sepiště si PROČ psa chcete, kolik času mu denně můžete nabídnout, máte v plánu dělat nějaký sport/výcvik ? Koukejte se, k jakému účelu se dané plemeno šlechtilo a používalo, to vám taky řekne hodně. 

Opět doporučuji podcast “Pejskárium” - najdete tam i hodně rozhovorů s chovateli různých plemen, trenéry, povídání o psích sportech, atd…

Dřív se taky provozovalo třeba otroctví, nebo se upalovaly ženy na hranici za čarodějnictví a bylo to normální, že…

Asi bych jim řekla, ať si pořídí plyšového, rodina-nerodina…

Já taky musela do dědy valit po smrti babičky strašně dlouho, ať jejich papouška někomu dá, protože je to chudák (starala se o něj a pouštěla ho z klece ven babička, na návštěvách jsme mu uklízeli dno klece a vyměňovali bidýlka my, děda ho jen krmil). Byla jsem s tím velmi otravná? Ano, pomohlo to? Nakonec ano, když jsem prohlásila, že už tam nikdy nepojedu, jestli ho bude takhle dál trápit zavřeného v malé kleci. Nakonec s tím souhlasil a papoušek (alexandr malý) skončil u někoho ve voliéře.

Toto poslouchám od ostatních velmi často. Většinou to jsou paní s malýma pejskama. A jejich výchova je vysvětlovat to psu, jako by se bavily s dítětem “koukej, jak tamten hezky poslouchá, to bys měl být taky takhle hodnej”… a vedou si monolog směrem ke psu o tom, jak se má a nemá chovat, zatímco je pes totálně ignoruje a dělá si co chce na jojo šňůře. 

Přitom já mám kolikrát pocit, že dělám jen naprosté minimum a že bychom toho mohli dělat a trénovat i mnohem víc 😀…

Na knížku kouknu, díky za tip.

Já mám jednu 100% stromovou kočku a kocoura, který je tak půl na půl. Záleží na jeho rozpoložení a náladě. Rád se schovával a schovává, když se cítí nejistě a ty domečky, kukaně a uzavřené plochy (např i přepravka v rohu místnosti) mu asi dodávaly pocit bezpečí. Zároveň se ale velmi rád vyvaluje na posteli, kterou nemáme klasicky na zemi, ale je u stropu a od té doby co máme RajenPets police, tak hoooodně odpočívá tam na jedné konkrétní. 

Případně se moc rád vyvaluje na vyhřátých dlaždicích na balkoně. 

Já mám celkově takové kočky válecí a bramborové 😀…stačí jim 5 minut cvrnkat kuličku z papíru, nebo udice s peříčkama a jdou si zase někam lehnout. Pozorovat ptáky na krmítku vydrží celý den. Lyarra by teda byla i echt lovec, jednou nám vletěla domů sýkorka a ve vteřině jsem jí ji tahala z tlamy.

Willyho baví i klikr trénink, protože jídlo je nejvíc i když je hodně vybíravej a skoro nic nežere.

To nás zatím (*ťuk ťuk) nepotkalo 😀 …
Nejlákavější pro něj byly pečené kosti z kuřete na chodníku u popelnice. To jsem mu teda rvala pomalu až z krku, protože jsem se bála, aby se mu to někde nezapíchlo nebo nešprajclo. To tam našel pár dnů po tom, co jsme si ho přivezli. 

jojo, na to mám “ne”, není to jen na sbírání jídla, je to prostě zákazový povel. Přišlo mi blbé používat ve městě “fuj” když si chce čuchnout například k dítěti, aby po mě jeho matka třeba taky něco nehodila 😀…

Mně třeba přijde fakt vtipný, že:

Jdeme na procházku - pes jde se zájmem ke stromu, kde leží kus housky. Tak potrénujeme sebekontrolu, ať to nesbírá, super. Jdeme z procházky a najednou se mi pes zasekne u toho samého stromu (já zapomněla, že tam ta houska je), tak koukám, pes stojí nad houskou a kouká na mě, jak moc je šikovnej že to nesežral 😀…

Ale zároveň je schopný jít o dva kroky vedle a jíst jinej bordel, protože to je přece úplně něco jiného, než ta houska u stromu 😀

Zdravím všechny,

chtěla jsem se zeptat, jakým způsobem jste vy učili svoje psy, aby nesbírali a nežrali jídlo venku?

Věc se má tak, že díky tréninku si pes doma nevezme bez dovolení nic, pokud položím na zem talíř se šunkou, odhodím na zem pamlsky, položím misku s jídlem, tak čeká, až dostane signál, že může. 

Šli jsme na to to přes různé hry se sebekontrolou, dostával odměny za to, že na mě koukal a nehrnul se k tomu danému lákavému žvanci. Venku to funguje stejně, ale pouze na věci, co hodím/dám na zem já. Ale jakmile najde v trávě nějaký hnus, nechápe, že to sbírat nemá 😀.

Takhle, on to většinou na “pusť” vyplivne, když už to má v tlamičce (pokud to vyplivnout jde), nebo když k tomu jen čuchá a já si toho všimnu hned, tak na “ne” si to nevezme. Ale ráda bych to zobecnila na všechno, ne že mu u každého nalezeného kousku budu říkat “ne”  (což je ve městě každou chvíli). 

Trenérka nám radila nastražit to jídlo do trávy tajně tak, aby to neviděl a trénovat u toho stejně, tako jsme trénovali se vším ostatním. Problém je, že buď 1)pozná, že jsem to tam dala já 2)vidí mě 3) nebo si toho vůbec nevšimne. Minule jsem nastražila piškot a šli jsme kolem, jenže úplně na mě poznal, že se nějak bude cvičit a koukal na mě a piškotu si vůbec nevšimnul😀. Museli jsme kolem něj projít asi 5x, aby ho vůbec zaregistroval.

Když se mi podaři najít nějaký bordel na zemi dřív, než psovi, tak u toho trénujeme, že to jíst/sbírat nemá, to mu jde, ale funguje to jen na ten konkrétní kousek. Ve zverimexu to taky zvládá u košíků s pamlsky. Je to něco, co přijde časem, až štěně vyroste, když má tenhle základ? Máme prostě pokračovat stejně? 

Zajímá mě, jak jste na to šli vy a po jaké době (jestli vůbec) vám přestali psíci venku hledat a sbírat bordel. Vím, že to je psí přirozené chování, ale bydlím ve městě a nerada bych, aby sežral nějakou otrávenou návnadu, nebo něco, co by mu mohlo ublížit. Většinou tu jsou poházené kusy pečiva, protože to lidi hážou veverkám a holubům. Občas zmrzlina nebo zbytky jídla (a jiné věci) od nočních opilců… 😀.

Minule mi (naštěstí) vyplivnul i mrtvýho ptáka, nechutný…ale já bych byla ráda, aby ho vůbec do tlamy nevzal 😀.

Mně se strašně líbí ty červený/zrzavý…nevím jak se té barvě správně říká 😀. Každopádně jsme toto plemeno nakonec vyřadili, protože 1) přítel nechtěl nic huňatého a 2) myslím si, že by v bytových podmínkách trpěl kvůli teplotám.

Ale jsou to moc hezcí psi.