Není zač a svým rozhodnutím uděláte pro svou želvičku to nejvhodnější co můžete.
Zcela chápu nepříjemné pocity které nutně doprovázejí chovatele při prvním zimování želv. Zejména pro ženy to musí být hraniční situace. Nechávat malého “bezmocného” tvorečka napospas zimě, dešti a celkově hnusnému počasí je zdánlivě neuvěřitelně nezodpovědné. Želvy, zejména evropské druhy, stejně tak jako celá řada dalších evropských hibernujících druhů plazů, obojživelníků, různých bezobratlých atd., byly nuceny se během vývoje střídání ročních období natolik přizpůsobit že se jim sezónní “zhoršení” životních podmínek stalo nutností.
Jak se zachovat? Zapomeňte na kalendář, název měsíce je v tomto případě pouze orientační a důležitý tak akorát pro ježíška aby neprošvihl rozdávání dárků. Určující je faktická průměrná teplota s přihlédnutím k dosahovaným max. a mini. teplotám během dne. Pokud průměrná teplota klesne na 5-8°C je potřeba přikročit k akci. S tím že ranní mrazíky nevadí. Takto připravená želva bude v zimovišti krátkodobě tolerovat i teplotu do cca 12ti°C. Při více stupních C by již docházelo k narušení hibernace. Je proto žádoucí ve sklepě větrat, tak aby se teplota pohybovala od cca 5 - 8 - 10°C s tím že 6-9° C je optimum. Pokud toho nelze docílit je třeba do doby než se situace upraví volit náhradní umístění např. zimní zahrada, garáž, různé manipulační chodby atd.
Co je však stejně důležité jako teplota je vlhkost vzduchu nebo bezprostředního okolí hibernující želvy. Ta je 80-90% s tím že krátkodobé kolísání nevadí.
Poslední důležitá podmínka je, zabezpečit zimující želvu proti hlodavcům.
A ještě jedna poslední podmínka je klid. Jakákoliv zbytečná manipulace vadí. Želva se i během hibernace snaží reagovat na vnější vzruchy a to jí zbytečně vysiluje.
Vím že to není aktuální ale upozorňuji že při probouzení želv lze nadělat také mnoho chyb. Budete-li potřebovat upřesnění je zde dost chovatelů kteří mají co říci, tak přeji dobré pořízení.
To máte sice pravdu úhyny v prvních letech života želv jsou, stejně tak jako u jiných druhů volně žijících zvířat, vysoké. Mnohdy přežívá pouze nepatrné procento těch nejschopnějších, zdá se to kruté ale přesto je taková “probírka” přirozená a žádoucí. Přežívající druhy zvířat a jejich početně stabilizované populace to dokazují. Nelze ale považovat za primární důvod, konkrétně u želv, hibernaci. Důvodů je mnoho a asi nemá cenu se zde nad tímto problémem zamýšlet.
K vlastní přípravě na hibernaci.
1/ Vždy nechat želvu venku až do prvních mrazíků. Nijak do její přípravy nezasahovat. Snižující se teplota a měnící se fotoperioda želvě napoví jak se má chovat, stejně tak jako nespočetným generacím jejích předků. Žádné koupání a nucené vyprazdňování není potřeba. Jediná smysluplná činnost z vaší strany je neztratit přehled o místě kde má tendenci se zahrabávat. Takové místo je třeba opravdu hlídat, protože ne vždy si želva vybere sebeluxusněji provedenou boudičku kterou v létě běžně využívá a klidně dá přednost šikovnému drnu ve výběhu. Nemá cenu jí násilím přesvědčovat, při teplejším podzimním dnu se vrátí na místo které si původně vybrala. Potřebuje klid bez zbytečné manipulace. Nemusíte mít ani strach z náhlých ranních mrazíků. Dostatek slámy a nakypřené země v boudičce, případně kupička opadaného listí u vyvoleného travního drnu bude dostačující ochrana.
Obava že jí “něco” zůstane ve střevech je zbytečná. Ono jí tam opravdu něco zůstane a nezůstane to tam samo. Zůstává i část organizmů pomáhajících v trávení a zimuje společně se želvou. V opačném případě jsou následky zřejmé při jarním probouzení (posthibernační anorexie atd.) Jen pro představu, přijatá potrava je želvou zcela vyloučena ne dříve než za cca 30 dnů. Protože se vám to bude zdát nepravděpodobné tak zdůrazňuji zcela. Tato idea o dokonalém vyprázdnění zřejmě vznikla tím že je opravdu fatální jeden den želvu nacpat třeba salátem a druhý den jí šoupnout do ledničky k zimování. V takovém případě je stejně špatně ale úplně všechno.
Podobně problematická je i “zoufalá” snaha želvu před hibernací co nejvíc zavodnit. Paradoxně se želvy nadbytečné vody před hibernací zbavují. Stačí si želvu pravidelně vážit a uvidíte. Zimní období je na lokalitách prakticky jediné kdy o vodu opravdu není nouze ať už v jakékoliv formě a představa že želva musí klasicky pít aby vyrovnala případný deficit je mylný. Tak asi tak.
Dobrý den, samozřejmě je potřeba nechávat želvu zelenavou zimovat. Hibernace je zcela přirozená součást života a to již od útlého mládí. Takže není nejmenší důvod nezimovat ani malé tohoroční želvičky. Jen jen je třeba vědět jak na zimování želvu připravit, lépe řečeno příliš se želvě do přípravy nemotat, celou přípravu zvládne sama a na jedničku. V přírodě zima nečeká až budou želvám tři roky.
Foto č1/ = 1,0 - č2/ = 0,1 plně dospělý pár s dobře vyvinutými sekundárními pohlavními znaky (nejen pouze délka ocásku ale i tvar análních a nadocasních štítků)
Další fotky jsou jen z pilnosti a doufám že vypovídají o nutnosti dodržovat základní pravidla chovu, která, ač jednoduchá, se mnohým stále nedaří respektovat.
Foto č3/ T. graeca, karapax těsně po vylíhnutí.
č4/ se tam jen tak připletla. Mazat jí nebudu, alespoň se nemusíme koukat každé želvě jen na zadek.
č5/ T.g., karapax ve dvou letech. Zde také stojí za povšimnutí potřeba úpravy drápků na zadních končetinách.
Víc fotek do jednoho příspěvku nevleze takže bude pokračování.
Věk vzhledem k velikosti může být. Zásadní zdravotní problém také není patrný i když karapax tedy rezervy má. To je ten důsledek nedostatečné noční vlhkosti v kombinaci s ne úplně optimálním složením krmné dávky. Ale bývá leckdy podstatně hůř. Jste si opravdu jist že jde o Testudo hermanni ? Podezřele totiž připomínají Testudo graeca. Chcete-li jistotu ukažte plastron.
I k nelegálnímu obchodu jsou vždy potřeba dvě strany. Pokud neprokážete že jste byl záměrně uveden protistranou v omyl, skóre je 1:1. V každém případě jsou podobně získaná “citesová” zvířata pro další legální rozmnožování a následný prodej odchovů bezcenná, pokud tedy nechcete čarovat, protože nemají známý původ. Situaci nezlepšíte ani tvrzením že jde o nalezence atd., to se možná tak maximálně vyhnete pokutě.
Dobrý den, máte želvu čtyřprstou (stepní) , Agrionemys horsfieldi (Testudo horsfieldi). Přesné stáří odhadnout nelze, jedná se ale o plně dospělou samičku které zjevně nic neschází. Takže jen tak dál.👍
Pro přesné určení pohlaví by byla potřeba fotka spíše z druhé strany ale i takto je to celkem zřejmé.
13 cm ve 12+ letech není na samičku A.h. opravdu nijak mnoho. Ovšem bez povědomí původní lokality výskytu nelze dělat unáhlené závěry, natožpak zkoušet napasovat jí do nějakých tabulek. Podle aktuálního vzhledu lze odvodit její současný zdravotní stav. Dá se také lehce poznat jaká příkoří ji během těch 12ti let potkala. Je potřeba vědět zda zimuje či nikoliv atd. Pokud máte zájem začněte prosím fotkou želvy ať víme na co je třeba se zaměřit.
Vím, s plísní bývá problém. Já většinou používám staré zvětralé větve nasbírané v podrostu borového (sem tam dub) lesa. O nějaké nenarušené struktuře se v žádném případě nedá mluvit. Peču a vařím přestože vím že jsou spory plísní všudypřítomné a případné následné kontaminaci se prakticky nelze vyhnout. Je dost dobře možné že je celá taková akce spíš kontraproduktivní páč daleko důsledněji zlikviduji jiné organismy které případně mohou držet plísně na uzdě. Zřídka se podaří získat torza větví z oblastí těžby rašeliny o něco lépe zbytky pařízků z na zimu odpouštěných starých přehradních nádrží. V prvém případě neblbnu, ve druhém vařím a peču. Možnosti budou jistě i jiné vhodné ale mě vyhovuje uvedené, protože těch pár větviček nestojí za velké bádání. Jako hlavní však považuji dobré větrání terárek a hned poté používat pokud možno dřevo staré, zvětralé, prosté živin nebo jen s minimálním zbytkem. Zkusil jsem nafotit jak se chová kus větve v terku založeném v lednu t.r., takže relativně čerstvé. Nevím zda bude něco vidět páč se vše hned orosí, denní vlhkost okolo 80-85% noční 95+. Větve položené (místy zanořené) na stále mokrém substrátu a ještě po nich sem tam šplhají kytky.
Chemii si nemohu v žádném případě dovolit, včetně octa který tedy v jiných případech úspěšně a zhusta využívám.
Málem jsem zapomněl na chvostoskoky a dva druhy tropických stínek, možná tam dělají co mají, vidět jsou však zřídka a když už je nějaká tak troufalá je hned sežraná.
Pravděpodobně bude celé moje vykecávání k ničemu a bohatě by stačilo to co psal
Danio margaritatus = Danio perlové, to je jiná rybička než Brachydanio albolineatus čímž zřejmě myslíte, minimálně podle předvedené fotky, Danio albolineatus, což je danio duhové.
1/není větev jako větev. Větve různých dřevin nebývají stejně náchylné.
2/větrání i ve vlhké teráriu musí být funkční, v opačném případě bude plíseň prosperovat prakticky na všem i na korku, zejména v tom případě že na povrchu ulpí byť nepatrné zbytky potravy případně jiného organického materiálu (trus atd.)
3/špatně nebo nedostatečně dlouho vařená větev.
4/copak je váš “stromák” za potvoru že vyžaduje tak extrémní podmínky.
Pokud se vám podaří položit dotaz méně obecně třeba se k řešení dopracujeme.
