Prozradíte jaké nebezpečí se skrývá v infralampě?

Vy naprosto nesouhlasíte s Bodlinkou na základě rozhovoru s kamarádem.

jara.t považuje obyčejnou žárovku za dostačující k tomu aby chamíci uhynuli až stářím. 

Možná by stálo za to aby jste téma trochu rozvedli do podrobností aby ostatní chovatelé, zejména ti kteří řeší UVA a UVB, zjistili jaké zbytečnosti řeší.

Zcela přesně a přímo do černého.👍

Pokud chovatel není schopen, nebo ochoten, zajistit chovaným zvířatům plnohodnotné podmínky k životu, neměl by o chovu vůbec uvažovat. On totiž jeden ústupek plodí další možný. V konečném důsledku jsou pak v držení, záměrně nepíšu v chovu, zvířata která jsou více či méně takovou snahou poškozena, mnohdy nenávratně. Z mého pohledu se takový "chovatel" stává pouhým majitelem a to je vůči chovaným zvířatům nezodpovědné. Přežití je sice možné jak píše sharingan ale je to jen přežívání. Možná reaguji neadekvátně ale setkávám se s takovými případy až příliš často. Mnohdy si to majitelé zvířat ani neuvědomují, krásný příklad je zrovna na zdejší (nejen ale je to nejblíž) inzerci a to hned v několika případech. Raději končím páč tlak se zvedá.

Hezký, pro mne dojemný článek. Popisované chování však nelze srovnávat s tahem. Je to jen důsledek místních, aktuálně nepříznivých, podmínek. Podobné chování předvádějí i drobní, zejména zrnožraví, pěvci. Také tvoří hejna a táhnou zimní krajinou.

Možná že před lety odešly do teplých krajin pěšky a ještě se všechny nestačily z té migrace vrátit. A já ten dramatický úbytek furt sváděl na zemědělce.🤔

Xerxova:

krahujec je stálý obyvatel zahrad. Naše u nás taky loví - v zimě podstatně viditelněji… neb chodí na krmítko jak do bufíku… hlavně na hrdličky a kosáky.

To ale koukáte na jedince náležející k severním populacím. Naši jsou na jihozápadě, mladá generace komplet, jen někteří starší jedinci výjimečně zůstávají. Platí proto, naše populace je tažná, možná v závislosti na mírných zimních teplotách minimálně přelétavá. Severské populace jsou přísně tažné. Směr tahu je jihozápadní jak pro severské ptáky, tak pro ptáky naše. 

Střecha? Fakt že ano. To mám z toho že koukám po andělech a nekoukám okolo, viděl jsem široširou zasněženou pláň. Takový vymakaný konstrukt to byl, škoda. Fotka fajn ale nepoznám z ní jestli je to samec jestřába nebo samice krahujce. Vzhledem k okolnostem bych si tipl spíš na samce jestřába. Ale kdo ví.

Jinak krahujec je přelétavý,  částečně tažný druh. Naši ptáci, až na výjimky, jsou nyní ve Francii a Španělsku, prostě jihozápad Evropy.

A co sova? Krátká zakulacená křídla. Myš (bez peří) chroupající pod čerstvým sněhem. Naznačený ocas může být otisk letek při finálním zacílení. Nějak si paní krahujcovou nedokážu představit jak a proč vrtá v zemi. Připadá mně že ze zimoviště to má kapku z ruky, leda že by to byla extra otužilá holka. Na anděla je otisk zase moc mrňavý, navíc budou mít nahoře jistě školení BP. Tak nevím, snímek je to ale rozhodně parádní.👍

Například na Peloponesu vystavují v místních malých vesnických řeznictvích stažené kusy vcelku. Nestažený ocas vždy přítomen, včetně srsti. Prý praktická tradice, možnost záměny vyloučena. Zřejmě ale nejsou na podobné tradice hrdí, když jsem chtěl fotit bylo velké mrzení.

https://zvirata.bazos.cz/inzeraty/kinixys-belliana/

Přesně tak. 

Anonymní:

Skvělá parta 😀

Opravdu je toto pěkné, nebo snad veselé? Dál to nechci komentovat, ale! 

Také bych volil Herkules. 

Také zdravím, ono by možná pomohlo upřesnit jak velký prostor máte na mysli. Silnější zdroje na trhu samozřejmě existují. Zrovna Osram takové nabízí. Používají se ovšem k zcela jinému účelu než pro potřeby teraristů (fototerapie atd.) Také není zcela zřejmé  o jaké a zda vůbec vám o UV konkrétně jde. Vzhledem k jistým rizikům z negativního působení  nepřiměřeného záření UVA, UVB a to vůbec nebudu zmiňovat UVC je třeba uvést prostě více detailů. Jinak můj názor je následující. Osvětlit terárium, terarijní místnost atd. třeba o 25 m2 s přiměřenou výškou cca 2,5m jediným zdrojem UV, tak aby bylo v celém prostoru UV v přiměřené a žádoucí síle nepůjde, pokud se pletu tak půjde jen velice nesnadno. Záření v požadovaném spektru emitované umělým zdrojem významně klesá každým centimetrem vzdálenosti. To ve svém důsledku znamená že potřeba UV na “podlaze” terária v požadované síle bude znamenat zcela neakceptovatelné hodnoty záření ve dvou metrech výšky a nebo dokonce přímo u zdroje. Zvolíte-li si jako osvětlení  v sestavě zaručující spektrum blížící se maximálně přirozenému dennímu a zdroje UVB pouze nad vyhřívací místa v teráriu, bude požadovaný efekt daleko snáz realizovatelný.

Možná ale mají tento problém zoologické zahrady vyřešený, jak? Tak to nevím, předpokládám však že tajnosti s tím žádný kurátor dělat nebude.

Kdepak nepřehlédl. 

Pouze, možná trochu zdlouhavě, zvažuji jak se postavit k problému  jaký představuje chov želvy stepní. Jistě víte že Testudo horsfieldii jsou kapitola sama pro sebe, tak nechci plácat nějaké extra nesmysly, tedy takové jaké si obvykle můžete přečíst kdekoliv a prostě to zatím moc nejde. Třeba bude nějaký chovatel akčnější.

Tak tady máte příklad v rozdílné velikosti:

f.č.1/první zleva T. hermanni hermanni. Jiný poddruh, ta se do srovnání jen připletla. Druhá T. hermanni boettgeri po předcích z lokalit Peloponésu, menší typ. Třetí T. hermanni boetgeri Makedonie. Ve všech třech případech jde o plně vyspělé, snášející, srovnatelně staré samice

f.č.2/ To samé, jen jde o dospělé samce. Poslední zprava je sice plně dospělý, pářící mladý samec ale těsně po dosažení plné dospělosti, takže druhotné pohlavní znaky nejsou ještě zcela rozvinuty.

f.č.3/ Testudo marginata. Plně dospělé, snášející, mladé samice.

Kdyby vám nebylo jasné co to znamená termín “druhotné pohlavní znaky” . Mohu též ukázat, pokud tedy sdělíte o jaký konkrétní druh máte zájem.  Uvádět znaky u všech obvyklých druhů by bylo časově náročné, navíc se sem zatím vejde jen pět fotek do jedné odpovědi.

Ani délka, ani hmotnost. Konkrétně třeba u želv zelenavých (Testudo hermanni boettgeri) se může lišit velikost a váha dospělých jedinců velice výrazně. Váhu v číslech uvádět nebudu, protože hmotnost i stejně velkých jedinců se může lišit v závislosti na momentální kondici. Co se týká velikosti tak ta se může u plně dospělých, zcela zdravých jedinců obou pohlaví, lišit až o 5-6 cm. Přičemž je třeba vzít v úvahu že se bavíme o klasickém měření délky (viz. výše), délku však zcela přirozeně provází i celková mohutnost zvířete, takže umělecký dojem může být překvapující. Tato variabilita v rámci jednoho druhu je závislá především na genetické dispozici konkrétního jedince tj. z jaké lokality pochází jeho předkové a jaké vlastnosti pro přežití se v té které lokalitě ukázaly jako výhodné, nebo limitující pro přežití. Hodně obecně se dá napsat že jedinci původně pocházející z jižních oblastí výskytu dosahují menší velikosti než jedinci ze severních lokalit. Mám někde fotku která porovnává rozdíl tak až ji najdu ukážu. To samé víceméně platí i pro T.marginata i T.graeca i když tam má, z pochopitelných důvodů, vliv spíš nadmořská výška původních lokalit než sever jih.

Všímejte si proto raději jak výrazně jsou vyvinuty druhotné pohlavní znaky a změn v chování. Pozor, prodlužující se ocásek znamená že jde o samečka ale ten však může mít k pohlavní dospělosti ještě dost daleko.

I tak jste mne uklidnila. Já měl pocit že poukazujete na nezbytnost zavedení pozitivního seznamu, tudíž plošnému zákazu chovu, proto protože nějakému trdlovi utekla mamba. Ta domnělá souvislost mezi mambou a křečkem mne prostě porazila. Jsem rád že to tak není.

Doufám biaco že se ve vašem příspěvku skrývá ironie. Pokud ne tak smekám před vaší fantazií.

Děkuji, zpětná odezva je vždy vítaná.

K vašemu dotazu. Ne že bych někoho chtěl navádět a už vůbec ne zlehčovat průběžné kontroly hibernujících želv. Vaše tušení je zcela na místě. Podrobné zkoumání jednotlivých želv by zabralo mnoho času což by nutně znamenalo neúměrně dlouhou dobu přítomnosti chovatele v zimovišti a tím pádem nechtěného rušení želv. Ono i samotné náhlé rozsvícení na zimovišti nemusí vždy projít u želv bez povšimnutí, některé prostě zareagují zatažením do krunýře. Možná jsem příliš opatrný a úzkostlivý ale vyplácí se to. Proto se vždy snažím omezit svou přítomnost na co možná nejkratší dobu. V praxi to znamená, přijít rozsvítit, zkontrolovat vlhkost, teplotu včetně max. i min. teploty dosažené od minulé kontroly a zběžně přehlédnout želvy. Zpravidla se některých želv letmo dotknu a počkám na reakci. To se týká zejména těch které si neukázněně hoví s hlavou a končetinami “vypadlými” z krunýře. Vše OK, zhasínám a mizím. Mohu si to takto dovolit proto protože želvy zimují pouze na slabé vrstvě písku, takže je dobrý přehled. Takový způsob “uskladnění” si zase mohu dovolit proto protože v celém prostoru zimoviště je stabilní optimální vlhkost a teplota. Navíc, zejména u té teploty nehrozí náhlé velké a nežádoucí výkyvy ať už nahoru nebo dolů. To celé opakuji vždy když mne přepadne pocit že je kontrola potřeba, zejména třeba při oblevách nebo naopak při neobvyklých mrazech. Takový pocit mě přepadá tak 5x až 6x za celé zimní období. Více pozornosti je třeba věnovat pouze želvám u kterých se už v době přemístění do zimoviště nezdála kondice zrovna na jedničku. Ty ale bývají umístěny mimo hlavní zimoviště, takže ostatní nijak neruším.

Jsem si dobře vědom toho že ne každému chovateli musí podobný způsob vyhovovat, nicméně želvám to takto vyhovuje a dokodrcal jsem se k němu po desítkách, více či méně úspěšných, absolvovaných želvích hibernací a co si pamatuji tak jednu, dvě želvy jsem zimoval tak přibližně před padesáti lety, jinak vždy ve větších skupinách, více druzích a v různých věkových kategoriích.