Příspěvky uživatele

Já si vůbec netroufám vyjadřovat se k vlivu elektromagnetického záření - nevím jak hodně škodí, i když jsem si jistá, že určitě neprospívá. Mívala jsem ale koně ustájené na pastvině pod vysokým napětím, a na jaře nám je hospodář vždycky přestěhoval k lesu a dal si tam krávy, že prý je pod těmi stožáru neotravují mouchy.

Můj osobní názro ale je, že dost zásadní vliv na krajinu, na půdu, na vodu, je plošné používání pesticidů v průmyslovém zemědělství. Nedá se srovnávat situace před 40-50lety, kdy se tyhle látky začaly používat a kdy neexistovaly pláně několkrát za rok prolívané směsicí herbicidů, insekticidů a fungicidů, které mají za úkol zničit všechno co není zaseto. Před používáním těchto látek byla krajina většinově obydlená a živoucí, ale po 40-50 letech máme situaci naprosto odlišnou: máme průmyslové lány, kde je hubeno jedy vše nebylo zaseto a vše co by tam mohlo žít, a kde se nekompromisně hubí všechno živé. Takže v běžné zemědělské krajině máme 90% plochy půdy, která byla po dobu 40-50 trávena jedy a pro “nežádoucí” živočichy a rostliny neobyvatelná.  Už není mnoho možností, jak je znovu obydlet, ani početně, ani prostorově. Když to přeženu, přejít saharu většina druhů nedokáže. Máme tady efekt “atomového atolu” - když se dělali zkoušky atomových bomb na oceánských atolech, velice rychle se do nich vracel život, protože měl odkud. Ale dnešní zemědělská krajina je dnes jeden velký vybílený “atomový atol” a život se do něj nemá odkud vrátit, netrávené a obývané jsou jen malé ostrůvky.

Půda potřebuje k životu živočichy, nejen ty velké (hnůj), hmyzí (koprofágové), houby ale i ty neviditelné - půdní mikroorganismy. A 40-50let trávení půdy pesticidy zásadně ničí nejen hmyz a všechno ostatní živé, ale také mikrobiom půdy a to znamená schopnost tvořit humus a vázat vodu. Prach totiž vodu neváže, a hádám, že je to podobné jako u včel: 40-50 let “moderních” metod, jedno malé minus druhému, kapka po kapce, a nakonec stokrát nic umořilo osla.

Nedávno mi podobnou otázku dal soused, soukromý zemědělec na cca 50ha. Chová krávy a že by na některé nevyužité TTP dal pár koní. Odpověděla jsem mu, že (masné) krávy jsou proti koním jednoduchoučká zvířata. Koně jsou nároční na údržbu, na výchovu, na léčení. Když to přeženu, když onemocní /neprospívá kráva, odveze se na jatka. Když onemocní kůň, budete léčit, léčit, léčit, platit, platit, platit, platit a nakonec se vám může stát, že budete dalších 20let živit pajdající vrak. Koně jsou hákliví na zázemí protože na úrazy (kde čouhá hřebík z ohrady, dřív nebo později si o něj kůň vypíchne oko nebo vyrobí půlmetrový šlic na šití), kde se dá strčit noha a opajdat, tam jí strčí. Jsou hákliví na pastvu a na krmení.  Kolem koní budete běhat 5x víc než kolem krav. Krávu nemusíte vychovávat. Koně musíte mít aspoň minimálně vychovaného, aby nechal chytit, vodit, uvázat, vystrouhat, ošetřit. A jak vychovat koně, tak to je záhada i pro mnoho koňařů. Já se pohybuji kolem koní dlouho a dodnes se učím. Moje doporučení znělo: zůstaňte u krav, a jestli tak hodně toužíte po koni, nejmíň rok choďte někam na ranč, studujte zootechniku chovu koní a doufejte že vám to bude něco platné až si ty hajtry pořídíte.

Můj Aha! moment když jsem se učila na poloviční zádrže byl při přechodu z prodlouženého klusu do zkráceného. Při tomhle přechodu obvykle dělám skoro bez přemýšlení co je potřeba k zádrži - vydržet rukou a zároveň koně mít na pobídce holení, aby nevypadl z rytmu nebo se neopřel do otěží proti ruce. Při poloviční zádrži je důležité aby kůň šel přeměřeně dopředu, takže při zádrži mám pocit že pohyb dopředu je dál stejně energický, jen se změní jak projde od udidla k zadním nohám. Je to těžké popsat, já sama jsem se zádržemi měla dlouho problém, dokud jsem mě trenér neposadil na svého koně, který umí. Při poloviční zádrži je hodně důležileté netahat otěže zpět, ruka musí být lehounká a měkká.

Podle fotek kopyt která jste sem dala, je na nich všechno špatně - jsou dlouhá a placatá, špice moc dlouhé, patky dlouhé a pod kopytem, rozpěrky položené do kopyta, nebudu vypisovat všechno, to by byl román. Při těhle kopýtkách bude mít poník permanentně otlaky a zánět kopytní škáry - proto se mu také vždy uleví když dostane léky proti bolesti.

Že poníčkovi vyšly dobře krve bych nebrala jako úplně směroplatné, je to jen fajn ve smyslu, že mu snad momentálně nehrozí metabolické schvácení. Protože ty kopýtka jsou opravdu v hrozném stavu, brala bych jako dosti reálné nebezpečí opakované přichvácení z přetížení.

Nejsem vet ani kovář, ale jako majitel poníka s kopyty v takovém stavu bych poníčka dala na hlubokou podestýlku, pohyb jen kotrolovaný po měkkém, aspoň do doby než se upraví tvar kopyt, hlavně poměr špice-patka, aby se se co nejvíc omezilo páčení do kopyta, otlaky a zánět škáry.

Také bych se snažila kopýtkům ulevit tím, že poník nebude tlustý a kopýtka ponesou co nejmenší váhu. Pokud je tlustý (má hmatná žebra?), na pár týdnů bych ho odstavila na krmnou slámu a senem jen cukrovala, nebo by měl ke slámě seno jen síťce s malými oky. Do KD bych přidala Humac, hodně se mi osvědil na zlepšení trávení. A minerálku, ale to vy asi už znáte.

Také bych si našla co nejvíc informací o kopytech, jako majitel sice nemusíte umět strouhat, ale musíte umět rozeznat škodlivou práci od slušné, a to, co jste nechala vyrobit na kopýtkách je opravdu paskvil, chudák kůň musí žít v bolesti a tak dlouho.

Anonymní:

Dobrý den, může mladému koni vadit cvakání udidla o zuby nebo ho udidlo studí, a proto si ho nechce vzít do huby? Co v tomto případě udělat pro to, aby to koníkovi nevadilo? Máme začít používat ochucené pogumované udidlo a pak přejít ke klasickému? Předem děkuji za odpověď.

Mladý koně si udidlo neberou automaticky. Když si budete učit koně na udidlo, musí už být ve stavu, že si nechá sahnout všude na hlavě, včetně uší, palcem zajet do koutku huby, na lehký tlak okamžitě sníží hlavu do vaší úrovně. 

Já dávám udidlo ze začátku do huby tak, že mám uzdečku v pravé ruce a přidržím si hlavu za nosní kost, udidlo mám položené na dlani levé ruky a zlehka ho koni nasadím. Někteří koně ho při učení berou lépe s pamlskem, někteří zase pamlsek moc nechtějí (mají toho pak v hubě moc na přemýšlení), a některým koním zase pomůže když jim dáte palec do koutku huby a upozorníte je tak že mají hubu pootevřít. Pokud se vám nestane nějaká nehoda, kůň si začne tak do 10 dne brát udidlo sám. 

U mladého koně pozor i na způsob vyndavání, někdy jim ze začátku nedojde, že musí udidlo pustit a jak člověk stáhne udzdečku dolů, kůň neví že má otervřít hubu a bouchne se o zuby udidlem, a  pak řeší i nasazování.

Jízda bez sedla je fajn, hlavně pro jezdce, skvělé cvičení rovnováhy a dlouhých nohou. Chce to ale k tomu mít správného koně (nejezděte bez sedla na koni který není spolehlivý pod sedlem, jen si ho naučíte neposlouchat). Na ježdění bez sedla mi asi nejvíc vyhovuje jednoduchý jezdecký gelový pad, který neklouže a tlumí nárazy mého drncajícího zadku do zad koně.

Sardullah:

No já si vyrobila pěknej zlozvyk u Jacka tím, že jsem použila metodu..."táhneš, tak otočka a jdeme opačným směrem", Jack nebyl žádnej myslitel a navíc chlap a tak to pochopil úplně přesně a prováděl následně samostatně….chůze na vodítku (pokud byl na vodítku volný režim a nešlo se u nohy) vypadala následovně…táhnu, táhnu a pak udělám kolečko kolem paničky (ve své podstatě změním směr a protože ale panička ne, tak se zase musím otočit)…dost blbý a i když se teda potom naučil netahat, tak tenhle debulní zvyk mu zůstal a prostě ty kolečka kolem mě měl tendence dělat.

No a protože chybami se člověk učí, tak jsem se zařekla, že tohle už používat nebudu.

No a přišla Gina…naprosto vzorné a netahací štěňátko, ale jak se dostala do puberty, tak začalo peklo. Nejdřív jsem používala zastavovací techniku a čekala na moment, kdy povolí vodítko, abych mohla pochválit a pokračovat, ale jakmile jsem pak udělala krok, tak vodítko opět v tahu. Takže jsem zvolila jiný způsob a když jsem zastavila, tak jsem po ní požadovala, aby přišla k noze…a nevím proč jsem naučila se k noze přiřadit tak, že mě obejde a ne prostým obratem. Jako ono to ve své podstatě nevadí, když mám jednoho psa, ale když jsou na vodítku dva, tak už je to trochu o cviku, aby se mi nezamotali, ale pokud jde se mnou jedno z dětí jako spoluvenčitel, tak už to problím je. A nějak se mi to nedaří přeučit. A Gina tohle dělá i během procházky, když víc zatáhne, tak mě jde automaticky obejít k noze. A já když se teda soustředím, tak jí nutím, aby se otočila u nohy, ale když si přemejšlím, tak to je pro mě už taky takovej tik…naučený pohyb, aby jsem nebyli zamotaní. A když mi pak naskočí mozek, tak zjistím, že jsem jí to nechala dělat celou prochajdu.

Hodně se mi osvědčila metoda změny směru…deset kroků tam, deset zpátky, deset směr sever severovýchod, deset jihovýchodně…To vždycky donutilo pyrenejku přestat si dělat svoje a začít se soustředit. Takže na začítku prochajdy, pokud se rozhodla, že dnes bude tahat jak lokomotiva, jsme udělaly tohle pocvičeníčko a pak už to většinou šlo..už mě potom vnímala.

Co se týká chůze u nohy na vodítku, tak u toho vidím základ v tom, že pes na vodítku umí chodit bez tahání a chůze u nohy je vlastně to samé, akorát je vodítko kratší a zase chceme, aby nebylo napnuté a pejskovi vysvětlíme, kdeže je ta noha.

A nebo si koupíte štěně berňuchy a jasňačka člověk ví, že štěňátko neumí česky a že se musí všechno naučit a že mu člověk musí vysvětlit, co který povel znamená, co má na to které slovo dělat, ale tak nějak povel ze mě vypadne ze zvyku, automaticky…a řeknete “Matý, k noze..” a Matýsek normálně ťape u nohy. Řeknete “Matý, netahej..” a on hned povolí vodítko….takže nevěřila bych tomu, ale některá štěňata se asi rodí už vycvičená, jinak si to neumím vysvětlit.

Tohle mě pobavilo, já zase na radu zkušenjších naučila svého psa skákat mi na zadek🙂 On je nadšeně vítací typ, a při vítání se opře předníma o člověka a na cvičáku mi někdo poradil abych se k němu otočila zády, už když přibíhá se se mnou vítat. Pes si to po pár otočeních zády vyhodnotil tak, že mě začal obíhat už předem a tlapkama se mi opíral o zadek. Tlapky otisklé vepředu jsou OK o těch víte, ale tlapky otisklé přesně na zadku jsou vtipné když teprve večer zjistíte, že jste s touhle parádou na zadku chodila celý den🙂 

Koně jsou zvířata, která se učí v okamžiku povolení tlaku. Takže co se pravděpodobně stalo, když jste několikrát s novým koněm zkoušela naklusat: dáte pobídku holeněmi a kůň nic neudělá, nebo začne házet hlavou nebo začne couvat a vy jste v tu chvíli přestanete pobízet. A kůň si to normálně po koňsku vyhodnotil třeba jako – hele, když jsem zacouval/hodil hlavou tak mě přestala mě pobízet, tak to udělám znovu. Když to takhle uděláte 3-4x, tak máte koně se kterým nenaklušete. 

Je fajn, jestli máte někoho zkušenějšího ve svém okolí, aby si na takhle pokaženého koně sedl, aby ho znovu navedl na správné pobídky. Anebo trenéra, který vás navede ze země. 

Za mě bych zkusila k pobídce holení přidat poklepání bičíkem na pleci nebo za holení. Dvě důležité věci jsou pobídkou “nepřekvapit a nepřepálit” – aby se kůň nezačal bránit (to jsou ty chvíle, kdy jezdec dává špatně pobídky a nakonec mu ujedou nervy a koně uhodí moc a tak dostane koně, který neví co se po něm chce a navrch se ještě bojí že bude bit) a hlavně s pobídkou přestat až ve chvíli kdy kůň zareaguje správně. Tj. Dám pobídku holení do klusu, když kůň nezareaguje, přidám poklepání bičíkem a s pobídkou přestanu při prvním klusovém kroku. 

Dalším problémem, díky kterému někdy koně nechtějí naklusat je neklidná ruka a drncání v hubě – soustřeďte se, abyste měla otěže přiměřeně v kontaktu s hubou a koně neuhodila udidlem, když nakluše, nebo zkuste naklusat na volné otěži. Možná se vám to už stalo, protože házení hlavou je jedním z typických příznaků tvrdé ruky.