Sardullah: No já si vyrobila pěknej zlozvyk u Jacka tím, že jsem použila metodu..."táhneš, tak otočka a jdeme opačným směrem", Jack nebyl žádnej myslitel a navíc chlap a tak to pochopil úplně přesně a prováděl následně samostatně….chůze na vodítku (pokud byl na vodítku volný režim a nešlo se u nohy) vypadala následovně…táhnu, táhnu a pak udělám kolečko kolem paničky (ve své podstatě změním směr a protože ale panička ne, tak se zase musím otočit)…dost blbý a i když se teda potom naučil netahat, tak tenhle debulní zvyk mu zůstal a prostě ty kolečka kolem mě měl tendence dělat.
No a protože chybami se člověk učí, tak jsem se zařekla, že tohle už používat nebudu.
No a přišla Gina…naprosto vzorné a netahací štěňátko, ale jak se dostala do puberty, tak začalo peklo. Nejdřív jsem používala zastavovací techniku a čekala na moment, kdy povolí vodítko, abych mohla pochválit a pokračovat, ale jakmile jsem pak udělala krok, tak vodítko opět v tahu. Takže jsem zvolila jiný způsob a když jsem zastavila, tak jsem po ní požadovala, aby přišla k noze…a nevím proč jsem naučila se k noze přiřadit tak, že mě obejde a ne prostým obratem. Jako ono to ve své podstatě nevadí, když mám jednoho psa, ale když jsou na vodítku dva, tak už je to trochu o cviku, aby se mi nezamotali, ale pokud jde se mnou jedno z dětí jako spoluvenčitel, tak už to problím je. A nějak se mi to nedaří přeučit. A Gina tohle dělá i během procházky, když víc zatáhne, tak mě jde automaticky obejít k noze. A já když se teda soustředím, tak jí nutím, aby se otočila u nohy, ale když si přemejšlím, tak to je pro mě už taky takovej tik…naučený pohyb, aby jsem nebyli zamotaní. A když mi pak naskočí mozek, tak zjistím, že jsem jí to nechala dělat celou prochajdu.
Hodně se mi osvědčila metoda změny směru…deset kroků tam, deset zpátky, deset směr sever severovýchod, deset jihovýchodně…To vždycky donutilo pyrenejku přestat si dělat svoje a začít se soustředit. Takže na začítku prochajdy, pokud se rozhodla, že dnes bude tahat jak lokomotiva, jsme udělaly tohle pocvičeníčko a pak už to většinou šlo..už mě potom vnímala.
Co se týká chůze u nohy na vodítku, tak u toho vidím základ v tom, že pes na vodítku umí chodit bez tahání a chůze u nohy je vlastně to samé, akorát je vodítko kratší a zase chceme, aby nebylo napnuté a pejskovi vysvětlíme, kdeže je ta noha.
A nebo si koupíte štěně berňuchy a jasňačka člověk ví, že štěňátko neumí česky a že se musí všechno naučit a že mu člověk musí vysvětlit, co který povel znamená, co má na to které slovo dělat, ale tak nějak povel ze mě vypadne ze zvyku, automaticky…a řeknete “Matý, k noze..” a Matýsek normálně ťape u nohy. Řeknete “Matý, netahej..” a on hned povolí vodítko….takže nevěřila bych tomu, ale některá štěňata se asi rodí už vycvičená, jinak si to neumím vysvětlit.
Tohle mě pobavilo, já zase na radu zkušenjších naučila svého psa skákat mi na zadek🙂 On je nadšeně vítací typ, a při vítání se opře předníma o člověka a na cvičáku mi někdo poradil abych se k němu otočila zády, už když přibíhá se se mnou vítat. Pes si to po pár otočeních zády vyhodnotil tak, že mě začal obíhat už předem a tlapkama se mi opíral o zadek. Tlapky otisklé vepředu jsou OK o těch víte, ale tlapky otisklé přesně na zadku jsou vtipné když teprve večer zjistíte, že jste s touhle parádou na zadku chodila celý den🙂
