Ne, nepřemýšlela. Jsou dost divoké a hodí se spíš do venkovní voliéry. Navíc sehnat ručně dokrmeného bourka je v podstatě nemožné a mládě z voliéry se moc ochočit nedá.

Samozřejmě, že to vím a přemýšlela jsem třeba o páru těch pyrurů. Jen mě zajímal Váš názor na výběr druhu, protože se nemůžu rozhodnout, neboť má každý něco do sebe. Zatím u mě vítězí pyrurové, případně mníšci. 

Dobrý den, 

zajímá mě váš názor. Po více jak půl roce, co mi uhynul sameček andulky, zvažuji pořízení nového papouška. Po důkladném studiu v odborné literatuře mi vyšel tento seznam: 

1. pyrura zelenolící 

2. amazonek rodu Pionus 

3. mníšek šedý 

4. jakýkoli druh rodu Poicephalus 

5. korela chocholatá. 

Jaké máte s těmito druhy zkušenosti a který druh ze seznamu byste si vybrali vy? 

Předem moc děkuji za odpověď.  

Já osobně bych brala to první. Ovšem jak je psáno výše, rejdiči jsou dost malí a pro samici krahujce snadná kořist. Co třeba barevnohlávky? 

Fikovnice:

Před pár půlměsíci Phíkovnice pokoukala philm, předložím přesimplexní pindície:

- postava philmu - páter

- pátera představuje Preiss

- při prosincové předvánoční promluvě pátera pro pobožné proběhne překvapení - pohyb pobožného předmětu postrádající přirozenost

- poté příšerný politický proces

- páter převezen pro pankrácký pobyt, po pravidelném pomlácení “politickými prominentními policisty” páter phatálně poraněn - posléze pomře

Pokoukali phaunoví přátelé politický philm?

Pochopila popsaný ponurý philm. 

Při pojmenování Pána. 

Pánové, 

já když to čtu, tak Vám jen tiše závidím. Bohužel moji “Kouťákovi” barevnohlávci padli za oběť nejdříve kuně kvůli poruše v amatérsky vyrobeném provizorním zařízení a poté babiččiným záměrům místo nich a slepic, které odtamtud přestěhovala kvůli trávení potkanů, udělat velký záhon, který tam byl kdysi. 

Šance na brzkou obnovu holubaření jsou téměř nulové, ale kdybych dostala sebemenší příležitost, začala bych znova. Nejvíc se mi líbí čistě bílí RK, ale od těch mě holubáři odrazují, že jsou malí a krahulice je odnese. Má tady někdo zkušenosti s jejich volným chovem.  

A co a. rudohlaví. V zimě venku taky ne, ale jsou nádherní a ne příliš hluční oproti ostatním druhům. 

Pardon, to patří do jiného vlákna o kočkách.

A jaké máte plemeno, Radko? 

To nejlepší na konec. 

Pěnice vlašská (Sylvia nisoria) je naší největší, a troufám si říct i nejzajímavější, pěnicí. Celkové zbarvení budí dojem dravce, což ještě umocžuje žlutá duhovka oka. Mladí ptáci mají oči tmavé a jsou méně výrazně vlnkovaní. Svou velikostí i vzhledem připomíná jihoevropské pěnice, což napovídá i její název (vlašská = italská).

Zajímavostí tohoto druhu je, že se vždy vyskytuje společně s ťuhýkem obecným.  

Zimuje ve východní Africe, k nám se vrací začátkem května. Odlétá během srpna a září.

Zpěv se podobá pěnici slavíkové, je ovšem kratší a ostřejší s více vrzavými tóny. Varování je tvrdé, poněkud připomíná střízlíka.  

Dnes ráno jsem ji potkala na hrázi rybníka Šeberáku, tak jsem se rozhodla, že se tady s vámi o ni podělím. 

Slípka zelenonohá (Gallinula chloropus) je malý zástupce čeledi chřástalovitých. 

Vyskytuje se na březích rybníků a podél vodních toků. Je poměrně plachá, při vyrušení okamžitě s varováním mizí v pobřežním porostu. Částečně tažný druh. Je býložravá, ovšem příležitostně požírá i drobné vodní bezobratlé.

Hnízdí až dvakrát do roka. Mladí ptáci postrádají červenou barvu zobáku a jsou hnědí. Dobře plave a výborně létá.    

Pěnice slavíková (Sylvia borin) je pták velikosti vrabce. Je celkově jednotvárně hnědě zbarvená bez výraznějších znaků. Obývá všemožné křoviny. V lesích s podrostem, v blízkosti vod, hustší živé ploty v parcích a zahradách. Zvláštní je, že je hojnější spíše v Čechách než na Moravě. Hmyzožravý pěvec, koncem sezóny také bobule. 

Tažný druh. Zimuje v Africe. K nám přilétá ve druhé polovině dubna. 

Zpěv připomíná černohlávka, je však delší, s mnoha “kudrlinami” a trykly. Hlas je celkově hlubší, zpěv se nezesiluje. 

Pozor, po kalousi ušatém, pustovka je severská sova. Pravidelně u nás přezimuje, někdy také hnízdí. 

Tak pokud mají postavené hnízdo, tak každým dnem. Pokud jen spí v budce, kde mají zatím pár slámek, tak s jejich vehementním stavěním tak za týden. Jinak v hnízdech spí běžně a to i mimo hnízdní dobu. Jednou mi v košíčku spala samice se čtyřmi vylétlými mláďaty. 

Křepelka polní (Coturnix coturnix) je nejmenším zástupcem řádu hrabavých v Evropě. Je též jediným hrabavým ptákem, který je tažný. Zimuje ve Středomoří, kde je také v průběhu tahu intenzivně lovena. Další příčinou jejího úbytku je změna hospodaření v krajině. Jedná se o ptáka zemědělské krajiny. 

Pochlubte se, kdo z Vás ji teď naposled slyšel a kdo ji někdy naživo viděl. 

Další oblíbenec. Kdo tady umí německy, tak vřele doporučuji.

ty mám moc ráda. U nás na Šeberáku léta hnízdily, ale už dávno tomu tak není.

A tady jak krmí mladé. Překvapuje mě, jak jsou oproti jiným datlovitým tichá. 

Varování by se dalo přepsat asi jako “huiť-huiť”. Samec zpívá z vyvýšených míst. Při zpěvu často vyletuje do vzduchu. Při pozorování je poměrně plachá a při prvním vyrušení téměř okamžitě začne varovat a mizí v nejbližším keři. Při hnízdění je velmi háklivá na vyrušení, jako většina pěnic. 

https://www.nasiptaci.info/zvuky-ptaku/

Tady je i varování a vábení. 

Malá pěnice, podobná té pokřovní, je pěnice hnědokřídlá (Sylvia communis). Vyskytuje se na křovinami zarostlých plochách. Hnízdo si staví do 1 m nad zemí. Na takových plochách zdílí hnízdní prostor často s rákosníkem zpěvným. Je ptákem polních cest a její rychlý skřípavý zpěv mnohým z nás evokuje léto, protože ji často přidávána jako kulisa do letních seriálů a filmů. Její zpěv se také v létě často ozývá a to až do poloviny července. Je šedavá s rezavohnědými křídly. Dřívější název je pěnice popelavá. Zimuje v subsaharské Africe, k nám přilétá koncem dubna a začátkem května. Je hmyzožravá, jako většina pěnic. Koncem sezóny přijímá i dužnaté plody. 

Je to má nejoblíbenější pěnice a jsem ráda, že u nás stále ještě hnízdí.