Je to taky dobře. Pokud vám opravdu nejde o myšilovku, je lepší těch pár drobných obratlovců ušetřit. tyhle potvory dovedou leccos. třeba zničit celou snůšku rehka domácího, když mladí vylétnou a schovávají se různě na zemi apod.
A pokračujeme s pěnicemi.
Nyní je na řadě pěnice pokřovní (Sylvia curruca). jde o naši nejmenší pěnici, hojně se u nás vyskytující. Jako většina pěnic obývá křoviny, kde se skrývá a prozradí ji často jen její hlas. Je poměrně plachá a mezi větvemi se tato malá pěnice pohybuje velmi mrštně, takže málokdy spatříme Ozývá se typickým tlukotem, varování připomíná ťukání dvou oblázků o see.. Je hmyzožravá, ale živí se také plody. Je tažná, zimuje v západní Africe a jižní Asii. Přilétá v dubnu.
Kvíčala:
Vlaštovička:To je středoevropský poddruh. Na jediné lokalitě v Krkonoších u nás hnízdí vzácný poddruh slavík modráček tundrový (Luscinia svecica svecica).
Pozůstatek doby ledové, pouze na této lokalitě, jinak ptáci, kteří naším územím protahují. Od středoevropského poddruhu se liší rezavou skvrnou v modré ploše hrdla hrdle tzv. hvězdou na modrém štítu. Hnízdní ve Skandinávii.
Všimněte si také rozdílu v hlasovém projevu jednotlivých poddruhů. Oproti cyanecula má svecica drsnější zpěv.
Slavík modráček je velmi dobrý imitátor a tak můžete v jeho zpěvu slyšet různé ptačí hlasy, u svecica také hlasy žab.
To je středoevropský poddruh. Na jediné lokalitě v Krkonoších u nás hnízdí vzácný poddruh slavík modráček tundrový (Luscinia svecica svecica).
Pozůstatek doby ledové, pouze na této lokalitě, jinak ptáci, kteří naším územím protahují. Od středoevropského poddruhu se liší rezavou skvrnou v modré ploše hrdla hrdle tzv. hvězdou na modrém štítu. Hnízdní ve Skandinávii.
Vlaštovička:Když jsem přemýšlela, co bych ještě přidala, protože Rustica už toho mnoho řekl, napadla mě čeleď pěvců, které jsme se tady, pokud se nemýlím, ještě nevěnovali a sice čeledi pěnicovitých.
Dovolím si začít naší nejběžnější pěnicí - pěnicí černohlavou (Sylvia atricapilla), která je též známá pod lidovým názvem “černohlávek.”
Jde o malého ptáka, přibližně velikosti vrabce. Zbarvení je šedavé. Samci mají černou “čapku”, samice a mladí ptáci hnědorezavou. Obývá křoviska a stromy, v křoví i velmi skrytě hnízdí. Je asi nejtypičtějším lesním ptákem v rámci pěnic. Je velmi přizpůsobivá a tak ji najdeme od lesů, přes okraje rybníků, až po parky a zahrady.
Živí se hmyzem a jinými bezobratlými. V pozdním létě a na podzim přijímá i plody. Teď třeba bezinky apod.
V říjnu migruje do Středomoří, v posledních letech však část středoevropských “černohlávků” začala zimovat ve Velké Británii, kde využívají přikrmování. Přilétají v poslední březnové až první dubnové dekádě.
Pokud jste tohoto skrytě žijícího ptáka nikdy neviděli, buďte si jisti, že jste ho jistě slyšeli. Tento druh totiž patří mezi nejběžnější a nejhojnější ptáky.
Zpěv je charakteristický. Na počátku pták jen tiše, jakoby nesměle, švitoří, později se melodie vyčišťuje a nabírá na hlasitosti. Zpěv vrcholí velmi hlasitou, melodicky flétnovou “fanfárou.” Mnoho lidí, nevím proč, ji zaměňuje za zpěv kosa.
V jarních měsících, zvláště pak v květnu, její zpěv zaznívá takřka odevšad.
Samice.
Když jsem přemýšlela, co bych ještě přidala, protože Rustica už toho mnoho řekl, napadla mě čeleď pěvců, které jsme se tady, pokud se nemýlím, ještě nevěnovali a sice čeledi pěnicovitých.
Dovolím si začít naší nejběžnější pěnicí - pěnicí černohlavou (Sylvia atricapilla), která je též známá pod lidovým názvem “černohlávek.”
Jde o malého ptáka, přibližně velikosti vrabce. Zbarvení je šedavé. Samci mají černou “čapku”, samice a mladí ptáci hnědorezavou. Obývá křoviska a stromy, v křoví i velmi skrytě hnízdí. Je asi nejtypičtějším lesním ptákem v rámci pěnic. Je velmi přizpůsobivá a tak ji najdeme od lesů, přes okraje rybníků, až po parky a zahrady.
Živí se hmyzem a jinými bezobratlými. V pozdním létě a na podzim přijímá i plody. Teď třeba bezinky apod.
V říjnu migruje do Středomoří, v posledních letech však část středoevropských “černohlávků” začala zimovat ve Velké Británii, kde využívají přikrmování. Přilétají v poslední březnové až první dubnové dekádě.
Pokud jste tohoto skrytě žijícího ptáka nikdy neviděli, buďte si jisti, že jste ho jistě slyšeli. Tento druh totiž patří mezi nejběžnější a nejhojnější ptáky.
Zpěv je charakteristický. Na počátku pták jen tiše, jakoby nesměle, švitoří, později se melodie vyčišťuje a nabírá na hlasitosti. Zpěv vrcholí velmi hlasitou, melodicky flétnovou “fanfárou.” Mnoho lidí, nevím proč, ji zaměňuje za zpěv kosa.
V jarních měsících, zvláště pak v květnu, její zpěv zaznívá takřka odevšad.
Měla jsem tu možnost pozorovat na vlastní oči. Nádhera.
Děkuji moc za odpovědi.
děkuji. Myslela jsem si, že ta Austrálie by šla. Původně jsem spíš přemýšlela o několika párech andulek.
Mám však dotaz ohledně rosel. Už dlouho se mi líbí, ale odrazuje mě jejich agresivita vůči jiným druhům. Jsem příznivcem společného chovu a proto by mě zajímalo, jestli se takto chovají i k drobotině, nebo si drobných ptáků nevšímají?
Samozřejmě bych droboť zimovala doma, jednalo by se třeba jen o pár rýžovníků. Zkrátka, aby tam něco “poletovalo.”
Dobrý den,
mám dotaz. Co dát do celoroční voliéry 3 x 2 x 2 m bez záletu. Pokud je nějaký druh vůbec takto možné chovat.
Děkuji za odpověď.
Koňadra je pták velmi přizpůsobivý. Na naší zahradě máme každoročně dva páry, z toho jeden z nich pokaždé odchová dvě hnízda mladých. Těch mláďat je sice méně, než v minulosti, přesto však vídám koňadry ve svém okolí po celý rok.
Zimní hejnka na krmítku, jarní zpívající samce na každém stromě, pípání mladých z těch nejneuvěřitelnějších míst, poté vylétlé mladé ptáky a na podzim opět hejnka ať už na dozrávající slunečnici, nebo vlastně všude. V naší zahrádkářské kolonii hnízdí často ve sloupcích u plotu, to nás taky jeden rok neminulo, měli jsme i “sousedy” s klasickou schránkou na dopisy. K těm počtům odchovaných mláďat. Mám ten pocit, že se snížil, jakmile dědeček přestal chovat včely, protože kdo včelaří, téhle jejich vlastnosti si jistě dobře všiml. Jsou schopny využít jakýkoli zdroj potravy, který se jim nabízí.
Jinak, mám moc ráda časosběrná videa hnízdění, a tak přidávám jedno, které dokumentuje hnízdění druhé naší nejhojnější sýkory, která se samozřejmě řadí mezi moje oblíbence.
Konopky miluju. Je to hlas mého dětství a jejich zpěv je nádhera.
A pokračujeme v pěnkavovitých i dál, protože v této čeledi mám mnoho oblíbenců.
Tak třeba tenhle druh. U nás nepůvodní, rozšířil se k nám teprve ve druhé polovině 19. století z jižní Evropy. Je nejbližším příbuzným kanára a dokonce byly tyto dva druhy kdysi považovány za poddruhy.
Díky za tohle téma.
Sice žádná vzácnost, nicméně při procházce kolem potoka potěší.
děkuji za vysvětlení, myslela jsem si to, že čistě bílá s černým páskem nepůjde.
Ještě by mne zajímalo, jestli se v našich končinách dá setkat s pravým albinem. Ze vzpomínek svého prastrýce si pamatuji, že je prý kdysi krátkou dobu měl. Ale všude vídám jen černooké bílé.
A pak jsem taky před lety měla skořicovou holubici, která měla bílý ocas a byla bělohrotá. Připomínala tak vzdáleně nějakého žlutého bělohrotého holuba. Je tato mutace výjimečná, nebo jsou běžné? Vím, že byla s přírodním samcem a odchovala ve dvou snůškách po holouběti. Jedno bylo po otci divoké a druhé byla jakási nevyvedená bělohrotá skořice s tím, že byla “našedlá.” Tedy, jestli si to dobře pamatuji, taky to byl nepřepeřený kus, takže kdo ví?
Docela mě zarazilo, když jsem tyto dvě mutace viděla na zahraničních stránkách i u holoubků diamantových. A ti přírodní v bělohroté nebo běloocasé vypadali velmi pěkně.
Dobrý den,
mám dotaz. Co jsou vlastně bílé hrdličky s černým páskem? Je to světlejší mutace blond, a existují i pouze čistě bílé bez jakékoli šedivé a s černým páskem, nebo jsou zkrátka jen ty “světlé” a pak klasické čistě bílé.