Jo Orionko, zrovna s tímhle mám teď patálii. Máma je přesně ten případ chronického a nevratného dyskomfortu.😐 Nechci to tady rozebírat, ale věřte, že chce a to sama a hodně. Revmatická artritida bolí a po té operaci páteře s dvanácti implantáty a pak reoperaci se jí ani nedivím. Spát bez prášků nelze a ve dne i s prášky na bolest přežívá a silně omezená v pohybu a samozřejmě bolesti.😐 Bojím se až jí uvidím. Ničeho se nebojím tak jak tohoto setkání.
To je mi líto. Já jen chtěla naznačit, že takový návrh by měl přicházet od nemocného, případně jeho nejbližších, ale ne od lékaře. Když jsem měla velmi blízkého člověka v nemocnici, vždycky když jsem odcházela, měla jsem v hlavě “ euthanasii třeba dřevěnou palicí !”
Zdravím, tak dneska definitivně ukončil Keliš letošní sezónu a po čtyřech zkouškách získal první místo na svém jediném letošnim závodě na našem cvičáku a to na Memoriálu Stanislava Skály v kategorii dle ZZO1 s 93 body.
Mě vždycky ohromně pobaví fotka ze stupňů vítězů ! A jak musíte vzít psíka na ruku, aby byl za pohárem vidět 🙂) Tak přidám velkou gratulaci.
Ještě jedna historka o tom, jak je čeština jazyk krásný a záludný :
Studentka na koleji vypadla z pokoje se slovy : Du si vopict vejce ! Spolužačka z Kuby, kterou v Zahrádkách naučili česky, vykulila oči : Kam šla ? - No do kuchyňky - Co je to Dusivopíctvejce? - No šla si udělat vajíčka k večeři. - Aha opéci vajíčka.
Nesnáším automatické tykání a nelíbí se mi ani tzv. firemní kultura založená na tom, že si tykají všichni, i s nejvyššími šéfy.
Přidám historku : Tak přišel do firmy nový pan ředitel. Mladší, ale zase žádný zoban. Na první poradě nabídl všem zaměstnancům tykání. Budeme přece vést firmu moderně. Někteří ( my starší ) jsme jen kroutili hlavou, někteří si ťukali na čelo. A protože ve firmě bylo i několik “pomalejších na hlavu” dopadlo to tak, že jedna kolegyně volala “ Ahoj Pepíku”, případně “Pepíku, počkej” - ať ve firmě, či na ulici, ať šel sám, či s doprovodem.
A když už jsem se rozepsala, tak bych ještě dodala - ti mladší a mladí si myslí “že objevili ameriku”, my pamětníci pamatujeme, jak jsme byli všichni soudruzi……a jak pracovník v zasr. holinách vletěl k řediteli, vynadal mu do volů, poslal ho do pr…..a pak teprve vybalil to, o co jde ( neboli vo co go :- )) ) a na koberci zůstaly ťápoty bláta.
Takže to všeobecné tykání ( internet vynechávám ) je spíš krok zpátky, od kulturní společnosti jaksi k barbarům.
Sarah-pokud máte(máš-pokud můžu)-ty můžeš,i “starší”-známé holky tady si můžem tykat.jak kdo chce…Jsem tu asi nejstarší😇..Takže pokud máš tmavší auto-i červené třeba,budou na laku vidět ty “šmouhy”ty jemné škrábance od kartáčů..Já mám stříbrné,tak to tak neřeším..Ale měla jsem Pažouty červeného a vínovou metalízu(metalýzu?) a tam to bylo vidět..ale nezapomeň-oddělat anténu ze střechy v automatické myčce..Zvládněš ale určitě tu ruční,vystříkáš si podběhy,každé zákoutí…
pokusila jsem se to vyfotit,je to i na té druhé straně ta boule-není to ale vidět…řekli mi,že je to ostruha…kdysi..nebolí,jen mi to vadí u bot..
A ty ďubance-psala Raduš,jsou vypálené ty šulky-žádný komár..Nečetly jste pointu…jsem psala že jdu na kožní..a pak,že jsem za to vysolila 500..a to jsem šla s 1 a našla jich tam ještě tolik malých..Nemohla jsem nosit řetízek..
Takže ani žádná blecha🙂) ( S těmi 500,-- - jak jste ten kraj rázovitý - měla jsem za to, že to byla cena už, že jste sáhla na kliku.
Mně to začalo bolet asi letos v dubnu. Praktická lékařka mně řekla, že ji má taky, mám nosit tenisky a hotovo. K ortopedovi mě poslala až po mém naléhání, ten mě vzal někdy v červenci, dal mi obstřik, prodal podpatěnky do bot s tím, že když to mám i na druhé noze a není s tím problém, tak i na té levé se to nějak uklidní. No, neuklidnilo a nejvíc to začalo bolet, když jsem se vrátila z nemocnice, protože tam to samozřejmě bylo dlouho v klidu. Takže znova ortoped, ten mě konečně poslal k rehab. lékařce a ta mně poslala k fyzioterapeutce, která má volno až v lednu. Prostě jak z pohádky o slepičce a kohoutkovi. 🙄
Fakt jste kraj rázovitý. Je to možná 10 let….Došla jsem k praktikovi, tušila jsem o co jde, když mě noha bolela, řekl, jo, to bude ostruha, poslal mě na rentgen, ten to potvrdil. Poslal mě na ozářky, asi 3x a noha přestala bolet, jestli hned, nebo po čase krátkém, či delším si nepamatuju. A někde jsem se doslechla, že se tomu říká “holínková nemoc” tady v našem kraji.
Mně to připadá jako alergie. A ten výpotek je mi povědomý, jenom si, safra, nemůžu vzpomenout, co mi to připomíná.
Mně to připadá jako totálně rozškrábané poštípání. Klidně od jedné blechy. ( Známá se takhle chystala na kožní, pak si odestlala a na bílém prostěradle viděla hop, hop…Je bez zvířat, jen si pak uvědomila, že vzala před pár dny domů na chvilku nakrmit zatoulané kotě ). Nebo alergie na šátek, šálu ( vlněné ?)
Jenže co to znamená opustit? Mám nějaké zkušenosti s “opuštěnými” ženami a víte..Vůbec se nedivím. Vím že to zní špatně,ale bohužel to se prostě nedalo.😐 Děti naproti tomu člověku přirostou k srdci mnohem snáze. Nejvíc ovšem klučina s mírným autismem, který nakonec skončil u pěstounů. Je už plnoletý a tak nic nebrání v komunikaci. Jeho máma rozum nikdy neměla a už ani mít nebude. Používat dítě jako prostředek z “nasranosti” vůči mně je k tomu dítěti sakra nefér a podlé zároveň. Nevím, nějak jsem to nepochopil asi..
Používat dítě jako nástroj pomsty…je podlé, ale hlavně je to strašně krátkozraké. V dnešní době, kdy jsme prolezlí nemocemi a havárie všeho druhu…..Když to s matkou “sekne”, kam se dítě vrtne? To by měla mít každá na paměti. ( Blázny, těžké alkoholiky a násilníky nepočítám )
Ale no tak… někteří chlapi opouštějí jak ženu, tak děti. Nenalhávejme si nic. Udělají tlustou čáru za svým dosavadním životem. Ne každý muž je dost chlap. I ženy opouštějí své děti. Sice mnohem méně často než muži, ale stává se to.
Když ony ženy jsou taky pěkné, vlastně nepěkné, potvory. A když má muž roky bojovat s nezájmem, až nenávistí dítěte, kterou matka živí……tak to - mnohdy v zájmu zachování svého duševního zdraví, vzdá. Muži jsou vlastně dost křehká stvoření. Však si vemte “rýmičku”.
🙂, taky řešení. 200 je super cena a bez práce. Když jsem to vyráběla já, byla to novinka a ty, co to prodávaly, nevěděly, co by si za to řekly. Temu, shein a aliexpres nebyly. A protože už jsem starší ročník, který, když něco za mlada chtěl, musel si často vyrobit sám, vypáchala jsem i kobereček. Takové wau to u nás nebylo, takže je další nedělala.
Vyrobila jsem jiný hlavolam a ten měl úspěch. Kulatá krabice asi od perníčků nebo co to bylo, nastříhaný karton na kolečka přesně podle krabice a každým kolečkem uprostřed protažená šňůrka. Pointou je, že jsem do krabičky naskládala, mňamky, pokličku z kartonového kolečka šňůrkou nahoru, zase mňamky a zase pokličku a takhle pořád dokola, až byla krabice plná. No a pesa musela pochopit, že se k mňamkám dostane, když drapne šňůrku a pokličku vytáhne z krabice, objeví se mňamky, no a pod mňamkama byla zase poklička se šňůrkou a pod ní mňamky a takhle pořád dokola, až byla krabice prázdná. Vyrobeno v podstatě z odpadků, takže zadarmo.
Už vidím mého knírače, jak by tahal za šňůrku…rozebral by válec na prvočinitele a pamlsky zhltnul jen tak mimochodem. Máte hodného psa.
Po loňských spekulacích výskyt vlka potvrzen i u nás v Železných horách (střed republiky). V místech, kudy jsme s Bonnie letos párkrát šly. Asi si radši budu vybírat vzdálenější místa na přespání venku, až zase bude tropická noc 😂
Fotky cca 2,5 km severně i jižně od fotopasti. Podle mapky v článku jde o místo blízko obce.
Když vezmete psindu do hamaky, tak za vámi vlk nepoleze. (Stejně obdivuju vaši odvahu, netroufla bych si spát sama v lese. i bez vlků )
Ne,to nebyla nehoda, ona si prostě myslela,že ty dveře uhnou🤣 takovýto,když to nejde silou,půjde to ještě větší silou😂 ona byla kamikadze štěně
O co jsou psi zteštěnější, o to jsou feny paličatější.
Když se moje kníračka rozhodla, že tady jde ona ( na turistické cestě se zákazem vjezdu ), tak jde a když na ni auto zatroubilo, tak jen koukla, že ať se tedy vyhne, když chce jet.
Jak nám příznaky odhalují co v těle chybí. Podívejte se, je to zajímavé… po dosažení určitého věku máme téměř všechny z těchto příznaků způsobených nedostatkem potravin uvedených zde:
Obtížnost hubnutí Co chybí: esenciální mastné kyseliny a vitamíny Kde získat: lněné semena, mrkev a losos - mimo specifických doplňků
Sladké nutkání Co chybí: nedosatatek chromu Kde získat: celá zrna, ořechy, zrní, banán, špenát, mrkev + doplňky
Špatná paměť Co chybí: acetylcholin, inositol Kde získat: sojový lecitin, vaječný žloutek + doplňky
Slabost, malátnost, nevolnost Co chybí: vitamíny A, C, E a železa Kde získat: zelenina, ovoce, libové maso a doplňky
Sklíčenosti, apatie, smutek, zlost, nespokojenost, deprese Co chybí: Peníze, moji drazí, peníze!!! Kde získat: …to kdybych věděl, neměl bych všechny tyto příznaky…
Nedávno jsem narazila na web, kde rozebírali 89. rok v Rumunsku. Hodně ošklivé to bylo. I když to pamatuju- i to, jak nás to tenkrát šokovalo….a i když od té doby televize vysílala leccos, šokuje mě to pořád stejně.
Ten web se snad jmenuje Badatel ( kdyby si někdo chtěl oživit paměť nebo se něco dozvědět - je to přece jen 35 let.)
trochu upřesním…Já kupovala chlapovi vždy po 5 párech stejné ponožky…kdysi jsem i štupovala,ale bych se mohla…Jenže..a v tom je ten problém,jsem asi sem tam vyprala ponožku s jinou barvou..Já měla za týden pračku bílého,modrého,černého,červeného…takže když jsem kupovala šedé ponožky a jedna se dostala do červeného prádla,nedopatřením-tenkrát nebyly ty papírky jak dnes…což je úžasná věc!!!může se prát kdeco s kdečím…Takže některá ponožka měla nádech do růžova,nebo modra…Nás bylo fakt moc,tak jsem se snažila prát je spolu…ale stalo se..Vemte si,že za týden-4 chlapi x 7= 28 trenek..4 holky x 7= 28 kalhotek..ponožky jsem psala 16 x 7=ještě víc..…trika a ostatní nelze spočítat,ale aspoň podle barev to vyšlo vždycky na pračku..Rifle a džísky se praly v sobotu v rukách ve vaně..plus mínus 6 riflí a 4 džísky ob týden-rifle skoro každý týden,a nebyly jen 1 od každého…ale odbočila jsem ve veselém okýnku..to jsem nechtěla…
Je to velmi veselé, když už to máte za sebou. A pro nás zvlášť….vlastně jsme hodně šťastné, nejšťastnější.
