Zrzavci, každej máme jiné nastavení. Mě trápilo se dívat na mého ochrnutého kocoura (viz výše). Naštěstí ochrnutí pak zázračně zmizelo. Nebo zázračně…po kortikoidech.
Ale dále jsem psala, že pokud by zvíře jevilo zájem o život a bylo radostné, tak bych asi názor přehodnotila. Nechci tady žádný flame, ale třeba manuální vyprazdňování, jak popisuje Aluška, tak to bych asi nedala. A ne proto, že by se mi to nějak hnusilo.
Ještě kdysi na IF bylo video ochrnutého kotěte. Tahalo za sebou zadní nohy, které mělo znečištěné od unikající stolice a moči. Paní schytala jak se dnes říká bídu. Já se hejtování nezúčastnila. Ale nebyl na to kotě pěkný pohled.
Budiž Vám nechán Váš názor a mně můj.😉
Tak ono to tak ma spousta lidi … Ale jak je psano dale - nikdy nerikej nikdy.
Ja treba bych asi vozik zvladla dat mlademu ochrnutemu psovi treba po urazu, nebo tak. I strasimu, pokud je jinak ok, organy organi, mozek mysli a ma chut jist a pit a zit.
Já se jen ptám 🙂 . Protože právě se může buď zadařit, že se zvíře pospraví a nebo je to ten živočich, co bude zvesela rajtovat s vozíčkem a bude mu fučík, že mu někdo mačká zadnici. Tak mě překvapil ten rychlý závěr na uspání. Proto jsem se ze zvědavosti zeptala. Já Vám Váš názor nebéřu.
Jj, díky!
Asi bych postupovala vyloženě individuálně… Je pravda, že když mi Kuky ochrnul, tak jsem nad uspáním nepřemýšlela…ale vetka tehdy ano.
Však v pohodě…😉
Jak píšu, kdyby to zvíře s tím samo bylo v pohodě, tak bych neměla srdce jej nechat uspat. Ale nezastírám, že rozhodování by to bylo těžké.
a ma chut jist a pit a zit.
No právě, je to jako slepý pesan, některého to prostě limituje, trápí se tím, a jiný to zmákne v pohodě. Je nutný to rozlišit. Nenechala bych zvíře se trápit, ale kdyby mělo vůli k životu, tak to mám takhle.
No vidíte, ale já jsem vycházela z tohodle:
Jen vím, že bych asi 4 měsíce ochrnuté zvíře při životě nedržela. Vím, že se dokonce i tu objevily videa “paraolympioniků” - zvířata běhající po předních a mající ochrnuté zadní v závěsu na kolečkách. Nevím, na tom konkrétním videu si pamatuji, že vypadali šťastně…ale já bych zřejmě takové zvíře nechala v poklidu odejít za Duhový most.
Ta paní s tím kotětem dostala čočku proto, že ho používala jako zdroj peněz a kotě nebylo v čistotě.
Ono je hezké, jak jsou ti ochrnutí jezevčíci v dupačkách roztomilí - ale na videu a jenom pro někoho.
V reálu u svého psa by mi to roztomilé nepřipadalo. A kdyby ochrnul z nějakého důvodu můj pes a byla tam špatná prognóza, že žádným cvičením, léčbou, by to nešlo napravit, psa bych nechala odejít. I kdyby byl mladý, třeba teď máme dvacetiměsíční fenku… Řešit vozík u velkého nebo jen většího plemena znamená uzpůsobit i prostory, kde se pes pohybuje. A to ne vždy uplně jde. Krom toho takový pes potřebuje (aspoň si myslím) neustálou péči. Nelze odejít do práce na devět hodin. Buď se pes vyprazdňuje samovolně a tak by v tom ležel celou dobu mé nepřítomnosti, nebo by naopak potřeboval pomoc s vyprazdňováním, a byl by řadu hodin bez pomoci…
Prostě mi přijde milosrdnější, než takto psa trápit, ho nechat v klidu odejít.
znala jsem v Prahé psy, kteří vesele drandili na vozíku. Můj první pes byl na stáří hodně špatný na zadní nohy, ale vůli k životu měl obrovskou. Byl ale ten typ, který by vozík rozhodně nevzal. Tak jsme mu pomáhali my. Nicméně žil v té době spokojeně a šťastně. Když nadešel jeho čas a přišlo trápení, tak nebylo o čem dumat, ale za ten čas, který jsme mu dali, jsem ráda. Byl jako stařík, který si vyjde na zápraží a tam bafá fajfku a čučí po světě kolem. Když k nám přišla na chalupě fena německýho ovčáka, která si nás našla, velmi znatelně ožil. Myslím, že brát to šmahem není dobře. Je pes, který to zvládne a pes, který to nezvládne.
Jasně, bydlím-li ve čtvrtým patře bez výtahu, tak těžko budu řešit velkého psa s vozíkem , ale tam si já velkéh psa ani nepořídím. Moje šéfka měla strakáče, když se jí nohy zhoršily natolik, že sama nemohla, ušila jí panička postroj na kterém ji vodila-nosila ven, a to prosím tedy třetí patro bez výtahu. Fenka s nimi spokojeně jezdila i na dovolenou. Jen už necárali po lesích a chodili kolem komína.
Je úplně jedno, jestli pes žije v bytě ve čtvrtém patře bez výtahu, nebo s výtahem, nebo v rodinném domku. Pokud ochrne, a tím myslím zcela neovladatelné zadní končetiny, není to přece jen o vozíčku. Je to i o tom, že psa nelze do vozíčku usadit na celý den a odejít do práce. Nelze ho nechat ležet v moči a výkalech. Nelze ho nechat nevyprázdněného, i když to je ta lepší varianta, když se nemůže vyprázdnit sám, aspoň v tom neleží. Trhalo by mi srdce vidět ho se plazit po domě (protože nemůže být pořád ve vozíčku).
Je rozdíl úplné ochrnutí a postupné slábnutí nohou na stáří a tím pádem potřeba pomoci psu s pohybem do a ze schodů. To jsem si zažila se samojedem, pomáhali jsme mu do a ze schodů prostěradlem pod břichem. Ale až do své přirozené smrti v téměř patnácti letech se sám dokázal zvednout z lehu, sice těžce, ale zvedl se. Kdyby to nesvedl, byl by to pro mě signál, že je čas. Nenechala bych ho trápit se. Samostatnost v pohybu považuji za velmi důležitý aspekt života.
Každý máme jinak nastavenou lásku ke svým zvířatům, i to, čemu bychom je nevystavili, takže píšu, co bych dělala já.
Ta moje kamarádka podniká a bere si jezevce sebou do práce, aby ho mohla vyprázdnit kdykoliv během dne. Navíc chodí do své práce jen 2 dny v týdnu, na zbytek dní má zaměstnance a je s psíkem vlastně neustále.
Ochrnutý pes….tak to je bohužel u nás konečná, mám psy 50+ kg a vůbec si neumím představit, jak bych to fyzicky dávala, hlavně taky musím chodit do práce a syn-invalidní důchodce by to sám taky nedal. Bylo by to hodně složité i při dočasném ochrnutí s perspektivou, že pes bude zase chodit, ale tak to by člověk zatnul zuby, zmobilizoval všechnu energii a staral by se.
Jako vůbec si to fakty neumím představit. Jack ty poslední měsíce už nebyl schopen bez pomoci stát, když si lehnul na dlažbu a už ani sám nechtěl chodit těch 8 schodů, co máme z chodby do obýváku (zvýšené přízemí) a defakto jsem defakto furt chodila načuhovat na chodbu, jestli se pesan nechce zvednout, abych mu pomohla…pořád jsem ho měla v merku, jestli nestojí u schodů, když byl venku, tak jsem ho chodila kontrolovat i na dvůr…tam se zatím zvládal zvednout sám, ale člověk nikdy neví…navíc venku zima a člověk nechce aby se dědeček na studené dlažbě nachladil.A to teda byl pes, který …když ho jsem ho na ty nohy postavila, tak chodil sám, čůral, kakal sám…
Jako určitě bychom zvládli slepého, hluchého psa, ale nechodícího nee.
Varaxi:Necháme inpact její fenku?
Magická koule říká: ANO
https://www.vestirna.com/koule/?ukaz
Tak jo, můžete si ji nechat. 🙂
To je skvělej odkaz. 🤣
Espiro:A kdyby to vadilo, tak mi ji dáte? 😀
To je moje! 🤣
Tak to si úplně nemyslím, že je jedno, kde pes žije. Já jsem ráda, že mám dům, protože to právě staříkům a špatně se pohybujícím dovolí víc a líp, než v paneláku. Tím spíš u velkého psa, protože malého přeci jen můžu bafnout do náruče.
Naši známí měli jozefpčika - měl něco se zadnicí, chodil normálně, museli s ním manipulovat, aby se mohl vyvenčit. Kupodivu ho uspat nenechali. Pes ovšem nežil někde znečištěný, jak si představujete. Doma měli čisto, pes byl čistý. Oba chodili do práce.
o, čemu bychom je nevystavili,
To souhlasím, proto se taky žádný z mých psů netrápil. První pes byl ochrnutý po mrtvici. Tak jako to mívají po mrtvici lidé, jako třeba přítel mojí zemřelý kamarádky, který chytit mrtvici na motorce a potkal se s kamionem. A ač to vypadalo na ležáka, tak díky rehabilitaci, chodí. No. Nechodí do práce, protože mrtvice vzala dlouhodobou paměť, ale chodí, zajde s kámošema na pivo, žije.
Já si myslím, že takhle šmahem to sejmout se prostě nedá. Je to případ od případu. A věřím tomu, že je spousta lidí, kteří svému ochrnutému psu dopřejí důstojný život. Však co se rozepisovat, stačí se podívat na paralympiádu.
Fikovnice:To nevím, to Vám odpoví zkušenější.
Jen vím, že bych asi 4 měsíce ochrnuté zvíře při životě nedržela. Vím, že se dokonce i tu objevily videa “paraolympioniků” - zvířata běhající po předních a mající ochrnuté zadní v závěsu na kolečkách. Nevím, na tom konkrétním videu si pamatuji, že vypadali šťastně…ale já bych zřejmě takové zvíře nechala v poklidu odejít za Duhový most.
To říkáte, protože nejde o vaše zvíře. I já jsem toho názoru, když jde o cizí. Ale kdyby se podobná věc přihodila mému zvířeti….nevím, nevím.
Zvířatům se i doma může přihodit….Jeden můj kocour se rozhodl proskočit ventilačkou, normálně vyklopené okno. Jenže v ní uvízl. Nikdo nebyl doma, tak se v ní asi dost mlátil ve snaze dostat se z “vězení”. Když ho partner ( přišel domů první ) vysvobodil ( hrozně mi pak vynadal, že to musel řešit ) kocour byl pokakaný a nepostavil se na nohy. Veterináře máme přes dvůr, tak jsem kocoura odnesla, něco mu napíchal a za nějaký čas kocour nevěděl, že mu něco bylo. Od té doby nevětrám.
Ještě dodám - tyky ve městě poblíž nás jezdila fenka zadečkem na vozíku. Chodily 3 ženy se psy společně a vůbec nezaostávala. Jen do terénu to nebylo, chodily po čtvrti po chodnících.
No, tak si počkáme pár měsíců, jo? A pak sem přijdeš prosit, aby si ji někdo vzal, páč je to totiž anděl s ďáblem v těle. Ty sis nevšimla těch parůžků co má na tý fotce?
Já vám svůj názor nenutím. Píšu, jak bych to řešila já a proč.
Zrzavci:No vidíte, ale já jsem vycházela z tohodle:
Jen vím, že bych asi 4 měsíce ochrnuté zvíře při životě nedržela. Vím, že se dokonce i tu objevily videa “paraolympioniků” - zvířata běhající po předních a mající ochrnuté zadní v závěsu na kolečkách. Nevím, na tom konkrétním videu si pamatuji, že vypadali šťastně…ale já bych zřejmě takové zvíře nechala v poklidu odejít za Duhový most.
Ta paní s tím kotětem dostala čočku proto, že ho používala jako zdroj peněz a kotě nebylo v čistotě.
Zrzavci, myslím, že se pletete.😉
Ta paní na kotěti nerejžovala, alespoň si to nevybavuji. Ona je prostě zachraňovala nebo “zachraňovala”, jak to kdo chce pojmout. Jak za sebou tahalo nohy, mělo je i do krve rozedrané. Samozřejmě, že bolest necítilo…
…myslím, že dávala i video, a vzpomínám na ten pohled nerada.
orionka-2:To říkáte, protože nejde o vaše zvíře. I já jsem toho názoru, když jde o cizí. Ale kdyby se podobná věc přihodila mému zvířeti….nevím, nevím.
Zvířatům se i doma může přihodit….Jeden můj kocour se rozhodl proskočit ventilačkou, normálně vyklopené okno. Jenže v ní uvízl. Nikdo nebyl doma, tak se v ní asi dost mlátil ve snaze dostat se z “vězení”. Když ho partner ( přišel domů první ) vysvobodil ( hrozně mi pak vynadal, že to musel řešit ) kocour byl pokakaný a nepostavil se na nohy. Veterináře máme přes dvůr, tak jsem kocoura odnesla, něco mu napíchal a za nějaký čas kocour nevěděl, že mu něco bylo. Od té doby nevětrám.
Ještě dodám - tyky ve městě poblíž nás jezdila fenka zadečkem na vozíku. Chodily 3 ženy se psy společně a vůbec nezaostávala. Jen do terénu to nebylo, chodily po čtvrti po chodnících.
Ano, já to v podstatě psala o pár příspěvků dál. Mně na krátký čas ochrnul Kuky… Bylo to děsivé, strašné, nikam nevyskočil. Ale bojovala jsem za něj jako lev a on taky bojoval. A vybojoval si to. Vlastně je to největší závislák z mých 3 zvířat, ale také největší rapl, atlet, šelma…
Na druhou stranu, kdyby zůstal ve stavu, v jakém byl, déle, tak bych to uspání zvažovala. Myslím, že u koček to je ještě o level horší. On tehdy samozřejmě ani nevyskočil na židli, křeslo, postel…