Špatně se venčí. Špatně. Pubertální hluchota a bezmozek udeřili v plné síle. Stopovačka je zase nejlepší kámoška. Pokusy o cvičení jsou spíš trénink mé trpělivosti, protože mladej pořád čumí, kde co lítá. Ani nemusí jít kolem pes nebo člověk. Stačí tráva a vnímání je v čudu. Úplně se mi vybavuje ten pocit, že bychom měli chodit kanálama, když se starouškem mlátila puberta. A vím, že to přejde a když člověk nerezignuje, tak z pubertálního jelimana vyroste supr parťák. Tak za dva tři roky. 🙈😅
Tak to s vámi soucítím… a určo bude líp… pětiletá Gina je úplný zlatíčko… u ní to začlo být dobrý tak mezi 2,5-3 rokem… ale velcí psi dospívají později, tak u vás to bude určo dřív😜
Jak komu…. s mladou Ginou mě často napadalo, že by to chtělo panáka na kuráž než jsem vyrazila a panáka po, že jsem to psychicky a když byla větší, tak i fyzicky přežila… a to jsem defakto abstinent.
Odpověď na příspěvek uživatele šavlozubka z 01.08.2025, 07:37:25
bude to v pohodě 🙂 Já ještě pár měsíců zpátky měla pocity naprostého selhání, protože Jack byl venku mimo, furt jen sondoval okolí a zajímaly ho jen ochcané stromy, nebo co kde běhá. V kontrastu s jeho polobratrem, který se zvládl soustředit i mezi psy na paničku jsem se cítila fakt blbě 😀.
Sice je to furt pubertální tydýt, ale musím říct, že tu je dost zlepšení. Zvládá projít u nohy kolem psa i bez vodítka, včera jsem ho zastavila a odvolala, když nám vyběhl před čumákem zajíc…v parku už docela vnímá a funguje i když jsou kolem psi, hrající si děti a sportovci - to nám dost pomohlo, že jsme začali chodit se stopkou i když tam je trochu rušno. Nutí mě to dávat pozor a s tím psem furt nějak komunikovat (s klasickým vodítkem jsem byla po práci často myšlenkama jinde a nechala jsem ho ať si dělá svoje).
Když vidí psího kámoše, zvládne netahat a sám si kontrolovat vodítko, stačí mu jen říct “pomalu” (vůbec nechápu jak se to naučil…celou dobu nám to vůbec nešlo a pak ho asi něco osvítilo 😀)…
Opravdu docela pomohlo zvolnit, nic nelámat přes koleno, ale ani se úplně nevyhýbat rušnějším místům. Na druhou stranu on má v pubertě jen omezenou kapacitu na soustředění se a trénink, takže je nutné to hooodně balancovat s tím ho nechat být psem a jen si tak blbnout a rušnější místa prokládat klidným prostředím. Přijde mi, že čím méně trénujeme, tím více se na to těší a tím víc se posouváme 😄…ale jako dokonalý není nic, že jo.
Odpověď na příspěvek uživatele Tenurri z 01.08.2025, 08:56:03
Jako já to nechápu. Jsem tu asi jediná, kdo štěně/pubertálního jelimana vodí na stopovačce, 90 % místních pejskařů i štěňata vodí i v parku u hlavní silnice a v zástavbě na volno ani s nima nikak zásadně nekomunikujou prostě jdou a štěně těká kolem a ony teda třeba lítají za psy, ale až na pár případů nevletí k silnici. Jak!? Ten můj mamlas by byl určitě schopen vletět do silnice, protože by uviděl holuba nebo igeliťák nebo prostě protože by mu to zrovna přišlo jako skvělej nápad.
Odpověď na příspěvek uživatele šavlozubka z 01.08.2025, 09:17:12
tak to tady má každej alespoň flexinu, na volno tu chodí jen pár psů a ti buď poslouchají, nebo moc ne, ale jsou v pohodě. Naštěstí mám v pohodě psa, takže je rád, že se za ním přijde někdo pozdravit a zase jde.
Občas se objeví anomálie - třeba v podobě terorizující borderky, ale zatím to bylo v pohodě všechno.
Já hodně i teď přemýšlím, kde Jacka pustit z vodítka, když s sebou stopku nemám. Jako malej prostě ťapal na vodítku (3,5m s nastavitelnou délkou). Měla bych infarkt mít štěně u silnice na volno. A nechci ani vědět co všechno by sežral, kdybych ho nehlídala na šňůře.
U nás jsou štěňata nejčastěji držena na krátko a hlavní povel pro ně je “fuj nesmíš” 🤐
Já třeba psa nenechám jít navolno ani na prostorném chodníku u silinice s malým provozem, i když je poslušný, klidný a vychovaný… ale pořád je to bufeťák a pro kus žvance klidně nečekaně vkročí do silnice, i kdyby se mělo ukázat, že je to jen spadlý list.
Odpověď na příspěvek uživatele Tenurri z 01.08.2025, 09:26:48
Jo to je další věc. I na šňůře mu furt tahám z držky šišky, klacky, bordel. On to trouba žere. Úplně trnu, že si zacpe střeva, protože i když jsem pořád ve střehu, aby to nežral a odevzdával, stejně pak ve výsledném produktu často vidím šišky, dřevo a bordel. O silnici ani nemluvím. Jeden pes v rodině sraženej autem fakt stačí. Jinak u nás je lesík a vyhlídka ze tří stran obehnaná plotem a tam jsem ho ještě nedávno pouštěla, ale teď je fakt duševně úplnej mimoň. “Jé tráva, jé šiška, říkalas něco? Jé tráva.”
šavlozubko, Tenurri asi každý si tady takovým obdobím prošel.Někdo kratším,někdo delším,někdo všchno hodně řeší a někomu je to tak nějak volnější.Někdo vyžaduje poslušnost skoro 100% a někdo si s tím hlavu neláme.Také vyžaduji poslušnost a tak jsem z těch,co někdy vláčí psa na stopovačce i 3 roky,než pochopí,že venku se za zajícem vylítnout nesmí,ale doma,pokud uteče králík se pomáhat při chytání může,musí.Zatímco 6 předchozích čuvačů,to mělo tak nějak vrozené,Alanovi jsem to vtloukala do hlavy leta.Ale nakonec to pochopil.Vždycky když už si člověk myslí,že tohle toho psa nikdy nenaučí,tak najednou to jakoby psovi přepne a on to umí,rozumí a asi to tak má být aby člověk neusnul na vavřínech.
Naše Malina si na volno taky moc neužije. Jediný co, tak jí přesvědčím, že nemá tahat jako blbá. Možná, kdyby byla výchova jen na mě, tak by to bylo lepší, ale když dva ze tří venčitelů psa nechávají dělat, co se jí zlíbí, nedá se to vyhrát. Včera jí vedl můj muž a pořád ho tahala a pak jsem si jí vzala já a ona ta potvůrka jen švihla okem dozadu, že paninka přebrala vedení a přestala tahat.
Problém, který nyní taky máme, že spousta původně přátelský psi na ní vystartujou. Asi drze kouká, nebo možná zavrčí, což neslyším. Nicméně pokud na ní štěká pes, je klidná a většinou nereaguje vůbec, třeba v kempu k ní přišel malý pes a štěkal na ní hodinu, ale ona jen ležela a moc si ho nevšímala. Po hodině se osmělil a přišel až k ní a hrozně se chtěl kamarádit, tak si nakonec pohráli.
Odpověď na příspěvek uživatele acher z 01.08.2025, 09:47:22
Starouška jsem na stopce vodila asi dva roky. A pak to na jednou šlo s ním jít mimo zástavbu na volno a i když jezevčík, tak se držel na pět deset metrů a byl z něj dobrý doprovodný pes na výlety.
Předevčírem jsme byli na parním vlaku v Oybinu a Zittau. Líbí se mi, jak Malinu tyhle vlaky vůbec neděsí. Zvládá to suprově.
Včera jsme prostě museli na Ještěd. O tom melu už dlouho, když on tak provokativně trčí a je vidět na strašně velkou dálku 🤭. Nahoru jsme šli tím největším krpálem a dolů pak delší trasou lesem, což bylo skvělý, protože jsme tam šli prakticky sami. Bylo příjemné najít i na poměrně frekventovaném Ještědu cestu, kde zrovna teď nikdo nešel.
Jinak Malina je prostě kamzík, čím krkolomnější cesta, tom víc nadšená. Pak jen vidí skálu a už na nás nadšeně kouká “hele skála, jdeme tam”.
takže spokojenost s dovolenou u nás za humny ?? Počasí máte hodně “turistické” - přehřátí rozhodně nehrozí.
Máte to tu pěkný, určitě se sem zase vrátíme. Vedra by byly blbý, takže podle mě počasí vyšlo. Zmokli jsme jen 2x a vždycky zase brzy uschli. Do stanu neprší, pohodlné spaní, teplé spacáky, po cestě jsem koupila sobě a dceři gumáky, což přispělo ke komfortu.
Jako já to nechápu. Jsem tu asi jediná, kdo štěně/pubertálního jelimana vodí na stopovačce, 90 % místních pejskařů i štěňata vodí i v parku u hlavní silnice a v zástavbě na volno ani s nima nikak zásadně nekomunikujou prostě jdou a štěně těká kolem a ony teda třeba lítají za psy, ale až na pár případů nevletí k silnici. Jak!? Ten můj mamlas by byl určitě schopen vletět do silnice, protože by uviděl holuba nebo igeliťák nebo prostě protože by mu to zrovna přišlo jako skvělej nápad.
Štěně na volno…tak jasně, pokud se ještě drží máminy sukně a je to na vhodném místě…ne u silnice a ne třeba kde je velký pohyb lidí, tak proč ne. Já třeba s malou kavkazandou chodila hodně do parku kvůlivá socializaci a teda tam jsem jí na vodítku neměla, i když se musí v parku s vodítkem, protože jí to ještě na vodítku moc nešlo a vedla jsem i Ginu…ale držela se mě a tahala za sebou couračku, abych jí v případě krizovky mohla stopnout….
Já teda u předchozích psů couračky nějak nepoužívala…pouštěla jsem jen tam, kde to bylo vhodný a pokud jsem věděla, že mají přivolání, jinak na vodítku.
Velká vyjímka byla v dospělosti ovčanda…na tu bych teoreticky vodítko nepotřebovala nikde, ale někde se na vodítku muselo a tam, kde byl větší pohyb lidí a psů, tak jsem jí na vodítko brala taky, protože vím, že se pak lidi cítili tak nějak bezpečněji, než když byla na volno a to přestože třeba s nasazeným košem a u nohy.
Jako jsou psi, kteří fakt do silnice nejdou…respektují naučené…ovčanda třeba když došla k silnici, tak jsem jí měla naučenou, že si automaticky dřepla. Jakmile došla na rozcestí, tak se po mně otočila, abych jí ukázala, kterým směrem půjdeme. Ale tohle se může provozovat, alespoň dle mého mínění, pouze pokud pes nemá lovecký pud…resp..nepoletí za igelitovým pytlíkem, který žene vítr, nepožene se za holubem, nevystartuje za kočkou, co mu přeběhla přes cestu, neběhá za psy….
