Politika...

Jen upřesnění domov s pečovatelskou službou DPS , tam není ani doktor, ani personál 24/7.Obyvatelé jsou relativně soběstační, mají svůj byt, spíše garsonku.  Péče zde funguje formou terénních služeb (pečovatelská služba dochází podle potřeby – úklid, nákupy, dovoz obědů, osobní hygiena), co si kdo objedná a zaplatí. Máte pomíchaný DPS s  Domovem pro seniory. Tam je péče 24/7 , dochází tam dokter, dělají jim program apod.

Z mého pohledu je rozdíl: 

a. kde daná osoba bydlí 

b. co je daná osoba/rodina schopna zaplatit. 

V písmenu b. je si myslím háček. Je sakra rozdíl mezi být schopen a být ochoten. My jsme jako rodina byli ochotní si připlatit, když nám maminku po týdnu na interně vrátili z nemocnice jako ležáka.  Co druhý den za ní někdo byl. Jestli měla i třeba malou CMP? Nevím. V propouštěcí zprávě nic nebylo …

Do nemocnice odjížděla s bolestí břicha. Pravda, bylo jí 92 let. Ale do té doby na svůj věk čiperka. Chodila ven každý den si obhlédnout to své hospodářství. Byla celoživotní pracant. 

Tatínek umřel v 70ti. Maminka byla doma „sama“ dalších víc jak 20 roků. Byla ve svém, kde bydlela víc, jak půl století. Sestra bydlí nedaleko, denně se stavila. Já dojížděl ob týden, mám práci na půl cesty. Velké nákupy jsem obstaral, dřevo do kamen v kuchyni nanosil … Soused pomohl, když bylo potřeba. 

Když se vrátila v takovém stavu z nemocnice, byl to šok pro všechny, včetně obvoďáka. Prvních týden byl nadějný. Maminka spolupracovala, plně při smyslech. Obeslal jsem všechna zařízení s péčí o seniory v okolí cca 30 km. Měli jsme jedno top, ale tam se prostě čeká, až předchozí klient umře. To je ale obecný postup. Nepomůže dar x desítek tisíc, takových nabídek mají hodně. Možná by pomohla přímluva někoho seshora, neměli jsme nikoho takového. To jedno ze státních zařízení se ozvalo měsíc poté, co maminka umřela a paní se divila, že jsem se na ní utrhl a nechtěl odpovídat na otázky. Nemohla za to, ale to mi bylo v tu chvíli jedno.  Z druhého se doposud nikdo neozval. 

Volal jsem i na rehabilitace doma v tom prvním týdnu. Máme jednu službu s dobrým hodnocením do 20 km. Majitel slíbil, že se ozve. To bylo vše, ani už pak nezvedal telefon. Neměl jsem sílu mu psát negativní hodnocení. 

Jak maminka zjistila, že se nepostaví znovu na nohy, vzdala to. Pět týdnu jsme se o ní denně starali spolu se sestrou. Velký dík Charitě, která do týdne od prvního místního šetření hodně pomohla s odlehčovací pomocí. Taktéž zapůjčení polohovatelného lůžka bylo super. Cena byla vzhledem k poskytovaným službám velmi dobrá. V okrese je ještě jedna sociální služba, ale ta má rozdělený okres s Charitou, nelze tak tyto služby kombinovat. 

Mám velké štěstí, že jsem mohl čerpat tu 3měsíční péči, s maminkou jsem tak byl 24/7. Domácí kapačky do břišního podkoží, aby neselhaly ledviny, ve finále přístrojová podpora dýchání … Partyzánské to bylo, ale dělal jsem, co jsem uměl. Obvoďák mi ke konci říkal, že bylo vhodné maminku nechat jít. Nešlo to. Když se maminka dusí a vy spíte pár metrů od ní, nejde to nechat být. Bylo to 5 týdnů. Umřela doma. 

To je moje zkušenost.