Jak by řekl klasik, způsob tohoto léta… Sušit seno se nedá, snad se v průběhu těch tří týdnů ještě udělá aspon na chvíli hezky. Ještěže už nemáme obilí. Brambory jsme vykopali, plíseň, asi. Rajčata venku nečervenaj, jen ty ve skleníku. Cukety sežrali slimáci, a stejně se nedělaj, jak do toho leje, tak máme tak akurátně k obědu. Papriky dozrávaj, mrkev je pěkná. Cibuli bych potřebovala taky už vytáhnout, ale furt leje… Teď mi na FB pořád vyskakují nějaké tábory a že mají děti trauma. Spíš maj blbý počasí. Já mám doživotní trauma z posledního “tábora”, s firmou, kde je Buggyra momentalně vedoucí. Jako táborník za mlada (na vodácké tábory jsem jezdila od 3 let, byla jsem na jednom čistě pionýrském, a následně pak skautské) jsem chtěla dítěti také dopřát zážitek. Protože jsem jim tam já kráva půjčila koně, tak že vezmu dítě na jeden turnus, dítě jsem zaplatila, já tam byla zadarmo. Ve finále jsem zaplatila cenu nevyšší. Ale jak napsali ostatní koňáci - moje chyba a ještě bych měla “dostat přes... ” já, že jsem nic neudělala. Dítě "naštěstí" dostalo úpal druhý den, já po jednom dni zde stráveném dosta trauma. Ale tak bylo mi vysvětleno, že to není tábor, ale rekreace, tak proto. Odjeli jsme tedy druhý den, dítě s horečkama, peníze že nevrátí, že mám poslat někoho jiného, koně mi taky nechtěli vrátit, “kamarádka” brečela, že je potřebují na vandry, a protože jsem debil, který se snaží lidem pomoct, tak mi “vrátili” koně po vandrech, kobylu jednak se zrasovanými zády, druhak připuštěnou tažným hřebcem, druhý kůň zraněný. Popisovat jednání majitele cestovky popisovat nebudu, dle Buggyry je to “super manažer”, ale já bych se i po těch 12 letech asi pozvracela. Nechtěl zaplatit ani predem dohodnutou částku. Takže nejen děti mají z táborů trauma, jen proto, že jsou dospělí dementi. A pak se koňáci divěj, proč je nesnáším. Jeden rok jsme tábor pro děti udělali taky , ne koňský, prostě tábornický, ale rodiče to pojali jako hurá, zbavíme se dětí na 10 dní, děti to příliš neoslovilo. Bylo to docela fajn, ale znovu jsme to už nedělali. Nikdo o tohle nestál. Jeee co já bych dala za to to zase zažít… smůla. Takové tábory už nejsou, ale za to může doba. Ony i ty předpisy, hygienický a další, už to neumožňují. Když si děti nesmí mýt ruce v řece… my tam myli ešusy, čistili zuby… Pravda, dneska bych to už taky neudělala. Ve vedlejší vesnici dělali taborák, tak jsem se vetřela, že se přidám s kytarou. Nejdřív jsem byla jediná, pak naštěstí přišli dva kluci, tak to bylo supr. Návrat o půlnici šlapicugym pod hvězdnou oblohou byl také návrat do krás mládí. Okolnosti mě donutily pořídit si další dva koně, tak je veselo, telátka nám přivezli, no prostě … co budu povídat🤭 Tak užívám poslední prázdniny v životě (do školy už fakt nejdu), a v září do práce 😄 Tak se mějte.
