Odpověď na příspěvek uživatele Sarah01 z 09.01.2026, 13:12:03
Tak to asi odhaduju dobře. Když si vzpomenu, co jsme s kamarádkou provozovaly a nebo s klukama. Přišla jsem domů s rozraženou hubou od kamenu, na který jsem upadla, když jsem dělala salto při jízdě po skuzavce vzad 😀 . Máma otevřela, vykřikla a jak se lekla - ta huba krvácela dost, měla jsem oranžovou bundu a byla celá od krve - za hned zabouchla dveře 😀 😀 😀 . Spadla jsem ze skály… a další zážitky.
Odpověď na příspěvek uživatele Sardullah z 09.01.2026, 13:26:01
Jako upřímně jsem opravdu vděčná osudu, že jsem vyrostla v té době
já taky. hodně moc, dneska by asi dítě nikdo nenechal chodit se vzduchovkou střílet na terč do přírody, lézt na skály a padat z nich, jezdit stopem v devátý třídě k babičce………
I já bych byla hroznej rodič, strašně bych se o to dítě bála, rozhodně by i mou zásluhou nemohlo prožít to svobodný, co já, protože svět je dneska už nebezpečnější. Lidma.
Pusťte si doktora Stránského ( odkaz je na Politice) a dozvíte se, že chytré telefony, počítače a sítě jsou pro děti více nebezpečné, než naše padání ze skal a do rybníků.
ze vzduchovky s vnoučaty střílíme na zahradě, chystáme pro ně “bojovky”, noční pochody za hvězdičkama, cesty potokem… ale je fakt, že samostatné aktivity bez dozoru u nás taky moc nemají. Taky se trochu bojím… Na straně druhé jsou hodně samostatní, koneckonců autobusem k nám sami jezdili brzy a třeba i ty lety bez doprovodu letušek za námi na dovolenou (aby se nekodrcali dva dny tam a zase zpátky v nacpaném autě) taky zvládli ve věku, kdy jiní rodiče a prarodiče dítka samotná málem nenechají ani přejít silnici. Jasně - patří k tomu "školení bezpečnosti" i to, že mají natrénováno od malinkata. Ale volnost našeho dětství nezažili a nezažijí. U nás už asi pomalu nastává čas, kdy s námi přestanou jezdit… vždyť ten starší končí taneční…
Odpověď na příspěvek uživatele lesnizinka z 09.01.2026, 12:58:14
Děkuji za optání 😉, no prozatím asi tak bych odhadla zlepšení 20% ze sta, ale i když má záchvaty i v noci je to tak jednou co musí aspoň na 4x odkašlat. Ono to trochu trvá protože musí před kašlem hodně chrblat než se podaří odkašlat. Ve středu mám zavolat lékaři jak na tom Gigoušek je. Tak dávám šanci na lepší zlepšení aspoň do té středy. Podle toho léku to vypadá, že přechází pomalu a jistě v astma.
Já vůbec netuším, jakový bych byla rodič. I když si myslím, že mám zdravý selský rozum a nic nehrotím, různá nebezpečí už si uvědomuju. Ale asi bych si furt opakovala: nech to dítě si to dětství užít. Už jako třeba 8letá jsem běžně štípala s dědou dřevo. Ale já jsem byla fakt šikovné dítě, byla jsem zvyklá ,,pracovat" s nástrojema, nestávaly se mi žádné úrazy tak chápu, že rodiče to nijak neřešili, neumírali hrůzou, že si něco useknu, uřežu, někam spadnu apod. Neřešili, že nemám lozit na vysoký strom, protože tam v té době lezli taky. Jenou jedinkrát jsem si rozbila tlamu, ale to byla prostě pitomá náhoda😏Stála jsem na starém drátěném plotě k sousedce a držela se stromu, že k ní seskočím. Na tom plotě býval ještě do těch dvou metrů natažený ostnatý drát. Už byl utržený, prověšený, takže jsem stála částěčně i na něm a nevšimnula si, že se mi tam zachytila šňůrka od bot. Jak jsem chtěla seskočit, tak jsem se v podstatě jen zhoupnula, nohy mi zůstaly nahoře na plotě a tlamou jsem praštila do země(to už mi bylo asi 12-13) Divím se, že jsem si ten frňák nezlomila, sestřenka s řevem utekla, protože mi z nosu valila krev, já na ni jen řvala, ať to nikomu neříká a hubu a tričko jsem si šla poumývat do potůčku za humny. Nikdy bych za našima(nebo prarodičema) s něčím takovým nešla, to by muselo být asi viditelně něco ufiklého, nebo zlomeného😏a to jsem nikdy neměla.
Co se dělávalo, že se u táboráku namotala na klacek folie a chodilo a máchalo se tím jak s pochodní, ta folie z toho odkapávala. My jsme to moc nedělali, ale sestřenka z bytovky, bylo to pro ni něco, co neznala a byla z toho paf. Já jsem u toho tábotáku nebyla, jen můj mladší brácha a sestřenka se svojí ségrou (mladší sestřenkou) takže jsem věděla jen z doslechu, že jí ta roztavená folie z klacku odletěla jak s tím máchla a přilepilo se to té malé na obličej. Ta tehdy myslím skončila v nemocnici, ale kupodivu na puse nic nemá, nenechalo to žádné následky.
šak to víme všichni normální, že tohle není normální 🙂 No a dělají to všichni, i ti normální.
Bohužel, bohužel👎To bych řešila především a ne to, jestli děcko nespadne ze stromu. Neteři je 12 a mobil ještě povolený nemá(neznamená to, že jí ho spolužačky ve skole neukážou☹️) Má jen nějaké ty chytré hodinky, přes které může zavolat rodičům. Ale má inteligentní mámu, která věci hodně řeší a tátu policajta, takže asi proto.