Kto by predsa ľutoval, že nešiel na veterinu, mám v zásobe pár príšerných príbehov :D
Verím, že Bodlinka a kometa tiež :D
Já toho moc nenapraktikovala. Nastoupila jsem do práce v turbulentním roce 1989, kdy se drtivá většina veterinářů vrhla (vlastně i musela vrhnout) do soukromé sféry. Já byla mladá, blbá a nezkušená, takže jsem se do boje ani nepustila. Ale nakonec je všechno, jak má být. Ve školství jsem spokojená.
Spíš poslouchám povzdechy svých praktikujících kolegyň - že veterina není ani tak práce se zvířaty, jako s lidmi. A už jsem od některých slyšela, že kdyby to byly bývaly věděly, tak zvolí studium na jiné škole. Od září nastupuje nová kolegyně, která ráda vyměnila ordinaci za učení. Jiná kolegyně naopak dala přednost ordinaci před pedagogickou činností.
Odpověď na příspěvek uživatele kometa z 16.06.2023, 20:14:37
Na druhou stranu jako klient můžu říct, že najít dobrého veterináře, kterému opravdu záleží na zvířeti, taky není žádná sranda (a není to jen moje zkušenost)....
Na druhou stranu jako klient můžu říct, že najít dobrého veterináře, kterému opravdu záleží na zvířeti, taky není žádná sranda (a není to jen moje zkušenost)....
O tom žádná.I veterináři jsou jenom lidi. Stejně jako humánní doktoři. Já mám zatím štěstí na ty lepší. Na obou frontách.
Ešte by som rada podotkla, že byť veterinár mne osobne nijako neuľahčuje liečenie mojich vlastných zvierat, skôr naopak-som hysterická a nepoužiteľná, njn.
Já bych na té veterině nedávala právě tu práci s lidmi... Kdyby to bylo jen řešení zvířat a člověk měl neomezené zdroje, tak bych neměla problém, holt někdy pánbu dá, někdy nedá. Ale když to visí na majiteli zvířete a ten mávne rukou, a vy víte, že to zvíře půjde strastiplnou cestou do kopru, tak buď bych byla po týdnu v blázinci nebo by se ze mě stalo to, co popisuje kocoura219 - tj. bych to vytěsnila, ze zvířat udělala předmět fakturace, a tím by to pro mě končilo. Nemám povahu na zvládání té psychické zátěže....
Nikd ybych nechtěla mít jako povolání cokoli spojené s koňmi :D ne kvůli koním samotným a té dřině, ale právě kvůli té komunitě, se kterou se setkáváte :D koně stahují takové podivné existence, na tohle prostě nemám :D
Moje zaměstnání a obor stahuje velmi vyrovnané a normální (já vím, definuj, co je normální :)) lidi a jsem s tím nad míru spokojená. Osamělým zemědělcem bych ale taktéž nemohla být, neboť jsem ten typ, který si alespoň občas potřebuje na pracovišti pokrafat i s někým jiným, než je vlastní rodina.
Ja s ľuďmi problém v podstate nemám, vyvinula som si obrovskú toleranciu voči ľuďom a chápem, že proste ideálne podmienky má málokto, rovnako ako nekonečné konto.
A boli ľudia, nad ktorými som príšerne ohŕňala nos a teraz si tykáme a priatelíme sa.
Najhorší klienti sú humánni lekári a to v poradí: rádiológovia-očiari-zubári
