Souhlasím, je to jako když Vás opustí ten nejlepší přítel. Můj nej pes odešel, už před více než 15-ti lety a boli to pořád. Každá vzpomínka mi vhání slzy do očí….
Už jsem asi schopná napsat, jak to bylo se Šťopinkou….
Začátkem června jí během jednoho dne brutálně otekla pravá tvář, ale do takových rozměrů, že měla 2x takovou hlavu, z huby jí kapal hnis. Jasnej zánět od zubu, ty její zuby byly naší noční múrou, jenže ani nám, ani vetům se do operace nechtělo vzhledem k věku a k tomu, že to byl mops. No takže hned vet, nasazena nejvyšší možná dávka ATB a protizánětlivých léků. Jenže otok pomalu padal na krk a v noci se nám začla dusit, resp. díky tomu špatně dýchala, takže pohotovost. Změna na jiná ATB, léky proti otoku, zánětu… Nebylo jistý, že se dožije druhýho dne. Doma strašný stres, že se mi udusí, podpírala jsem jí hlavu v sedě, aby mohla aspoň trochu spát, protože kdykoliv si lehla, tak se dusila. Zvládla to, po asi jednom a půl dni byla schopná pár minut ležet, nedusit se a spát. Otok pomalinku opadával. Hnisavý ložisko bylo tak velký, že nakonec úplně vyvalilo zub, což bylo dobře, protože to pak celý vyteklo a hodně se ulevilo. Na vet jsme byli denně na injekcích. Po pár dnech se udělaly krve a zjištěno selhávání jater a trošku horší ledviny. Nebylo divu, měla tenhle rok už po třetí ATB a to dost silná. Takže nové kolečko s infuzema, každý den, nejdřív na vet, potom jsme je dostali domů. Strašlivý butyly, který kapaly tři hodiny v kuse… Všechno jsme zvládli. Bylo potřeba dát jí do kupy, aby byla schopná podstoupit revizi tý tlamky. Zánět se evidentně vyléčil, ale pořád tam “něco” bylo. Zbytnělá tkáň po zánětu, nádor, nikdo nevěděl, nedalo se bez narkozy určit. Na infuzích se dávala krásně do kupy, baštila (sice z ruky, ale dobře), ale nastal nový problém a to, že úplně přestala kálet. Zkoušeli jsme dávat laktulozu, nutili jsme jí chodit po zahradě a rozhýbat střeva, ale vše bez účinku. Po téměř týdnu jsme museli přistoupit ke klystýru, u kterýho se tak vystresovala, že nastal kolaps se zástavou srdce. Hned jí sice nahodili, ale zážitek to byl strašlivej teda… I tohle jsme zvládli. Následné kontrolní krve ukázaly sice ještě další zhoršení jater, ale narkozu už byla schopná podstoupit. Bylo jasné, že je to 50:50, nemusí narkozu vůbec přežít (odhadovaný věk 14 let) a hlavně bůh ví, co tam najdou… Šťopinka byla před operací ve výborným stavu, neprojevovala žádné bolesti, baštila, byla veselá, chovala se naprosto normálně, jakoby jí vůbec nic nebylo. Ale já bohužel tušila, že tam bude velkej průser, protože to cosi, co tam zbylo po zánětu, neustále pomaličku rostlo. A taky jo… Volali mi už půl hodiny po začátku operace, že tam je opravdu nádor, který způsobil úplný rozpad kosti - čelisti. Byla jsem rozhodnutá už předem a nenechala Šťopinku z narkozy probudit. Vetka mi potom ukázala RTG, které udělala při operaci, prý abych měla čisté svědomí - v podstatě ta čelist tam vůbec nebyla… 😢 Byla by asi otázka dnů, kdy by začla trpět a to jsem pro ní nechtěla…
Byla náš první adopťák, ona to všechno začala, byla nejhodnější tvoreček, kterýho jsem kdy poznala. Strašně jsem si pro ní přála odchod, kdy usne a už se neprobudí. Bohužel jí nebylo přáno. Bojovali jsme tři týdny. Bojovali jsme do poslední chvíle, protože ona chtěla. Bojovali jsme do poslední chvíle, protože do poslední chvíle to byla ona, veselá a milující a radující se z každý maličkosti. Promiň Šťopi 😔
Efe - omlouvám se, ten konec máte špatně.
Ne promiň - protože jste udělali všechno to nejlepší, co udělat šlo a když už nešlo, nechali jste ji odejít, aby se netrápila. Takže ne promiň, ale děkuju za ten čas, co jsme byly spolu.
Včera to byl rok, co odešel Pan Pes. A dneska čtu Efe a stačí…
Ach Efe…🌹💔
Všichni jste projevili obrovskou dávku statečnosti, máš/máte můj hluboký obdiv!
Připojuji se k ostatním a skládám poklonu až k zemi před Vámi. 🌹 Váš příběh je velmi silný. Udělali jste FAKT všechno, všechno, co šlo a byli jste pro Šťopinku andělé v lidském těle po všechna ta léta u Vás a nejen pro ni…byla s Váma šťastná, nemáte si co vyčítat..bože Šťopinka byla úžasná 😢
Začaly zrát borůvky a já si pokaždý vzpomenu…
🌹
🌼🌼🌼❤️
Je to rok a tři dny, co k nám přišel. Bohužel dnes nám ho vzalo auto. Musel jet rychle. Číča si na auta dával pozor.
Úžasný kocourek, mazlík. Tak hlavně, že si dotyčný užil rychlou jízdu ve vesnici.
….držte se🌹🌹
Ale to nééé…😢
To mě mrzí…brouček.
Trickyvoo:Je to rok a tři dny, co k nám přišel. Bohužel dnes nám ho vzalo auto. Musel jet rychle. Číča si na auta dával pozor.
Úžasný kocourek, mazlík. Tak hlavně, že si dotyčný užil rychlou jízdu ve vesnici.
Takový krásný kocourek 😢.
Kéž by se kočičákům dalo vysvětlit, aby na silnici pokud možno vůbec nechodili 😕.
Moc mě to mrzí, držte se.
Trickyvoo:Je to rok a tři dny, co k nám přišel. Bohužel dnes nám ho vzalo auto. Musel jet rychle. Číča si na auta dával pozor.
Úžasný kocourek, mazlík. Tak hlavně, že si dotyčný užil rychlou jízdu ve vesnici.
😢
Upřímnou soustrast 😟
kocourka je mi moc líto, byl moc krásný 🌷😪
Díky všem. Je ho hrozná škoda. Dost mě to i štve. Ach jo. Tak
Kilian:….držte se🌹🌹
Ach jo 😔,😥😥😥.
Je mi to veľmi ľúto.
Kocourka je mě moc líto,bohužel to znám,bydlíme u hlavní silnice a jsou bohužel i řidiči kteří kočku, ježka přejedou schválně.Dnes ráno na 10km cestě byli přejetí 4 ježci.Jeden dokonce na kraji města na přechodu pro chodce uprostřed silnice.Ale jsou i ohleduplní řidiči nedávno koukám,jak před barákem zastavuje auto,myslela jsem,že k nám někdo jede a on zastavil a přes silnici si pomalu vykračoval náš Emil,jedno oko,půl ocasu, a to takhle přechází a promenáduje se po kraji silnice už dva roky.Vždycky mu říkám,ty troubo,jednou tě někdo přejede,ale zatím má štěstí.