Tak pod to se podepíšu….
Mně u první Bubrdlíny a u Tali pomohl odpaďák, který se neuklízel, ale natvrdo zavíral
a velmi, opravdu velmi intenzivní nácvik nebufetění. kdy jsem začínala fakt doma - nejdřív s co nejmíň zajímavýma odpadkama ( pak třeba obal o šunky, od sýra, kde si nemohly nic vzít, pak už jsem tam i nějakej ždibec jídla dala…. ) “pohozenýma” třeba v předsíni, s klikrem a masem, párkem, sejrem, játrem v ruce a cvičilo se nevšímání, nevšímání, posléze už i procházení, pak jsem “odpadky” zatraktivňovala, pohodila “igelitku s odpadkama” a chodilo se kolem, pak jsem dala na dlažbu kus chleba-velký lákadlo, kost z polívky - velkou….. aby to pes nemohl zhltnout, a chodilo se, chodilo se, to stejnej princip jídlo na lince /obě bufetily, kradly, když k nám přišly, Tali navíc po lince běhala - 30 kg pes na lince je vyloženě prima)/. Pak jsem to přenášela ven. Byla to piplačka, ale dost se to vyplatilo. Bubi občas v rámci splašení se hormonů v době hárací , venku selhala, ale doma supr. Tali tam je to a bude to horší, protože po přestěhování se do Domečku, přestaly v týhle oblasti platit věci v bytě naučené 😀 😀 ukradla toho už dost a já teď ale nemám kapacitu na to, to řešit celý odznova, takže uklízím a vyhrožuju zkrácením jejího života, ale v bytě v Prahé už byla spolehlivá dobře. Venkovský vzduch jí nesvědčí. Teda jí jo, ale jejím návykům ne 😀
To jsou dobré podněty, třeba jednou nebudu líná a fakt to s ním doma nacvičím 😀
Venku se mi podařilo vybudovat solidní “fuj”, konec čmuchání a jdeme dál. Ale má to ještě nějaké rezervy, ještě bych chtěla přidat pouštění ulovených pochoutek (když nestihnu dát fuj včas). Jejda, kdybych na to nebyla tak líná….. 😀 😀 😀
Keriton - ano je to piplačka, velká piplačka (tohle a samota je vždycky piplačka). Možná to u Bubi bylo spolehlivější i tím,že jsem s ní nemusela řešit tolikatě moc a moc věcí najednou, abychom mohli/y fungovat. Tali měla nabalíno krom agrese úplně všechno, co si člověk vymyslí. Takže tam se řešilo pořád něco. Ale věřím, že i u profibufeťáka se lze posunout. Min. posunout, když ne to pořešit do naprostý spolehlivosti.
Je to mnohem snazší, když má člověk psa od štěníka. Naučit bývá lehčí než přeučit.
No to mi můžete povídat. Zvlášť, když se ten pes musel o sebe nějakou dobu navíc starat i sám.
Jé, ale tohle na mě dost funguje! Zkuste mi tu ještě chvíli psát, že to bude složitý naučit, a já se hecnu a máknu na tom, abych dokázala, že s ním to nakonec tak složitý nebylo 😀
Já nevím, já mela odrostle vystrasene štěně z útulku a nějak mi to přišlo jednodušší. Taky je možnost, že si prd pamatuju nebo stárnu nebo obojí. Ale strašně šintó teď s prckem užívám.
Jj, to ten náš nalezenec evidentně taky.
A Gučák, marocký datlový pes 😊, to podle mě má vrozený po generacích předků, kteří žili na ulici.
Když jdeme po Praze navolno, nahlíží do všech košů, jak nějakej chudák toulavej.
Nic si teda nevezme, ale je vidět, jak to má v krvi.
keriton:Jé, ale tohle na mě dost funguje! Zkuste mi tu ještě chvíli psát, že to bude složitý naučit, a já se hecnu a máknu na tom, abych dokázala, že s ním to nakonec tak složitý nebylo 😀
Asi takhle Keriton - se poséřete, než ho to odnaučíte.😜
tak štěndo, tam třeba toho ještě není tolik na hadrdisku napsáno, ale dospělej pes, kterýho opravdu vyhodili a nějakou dobu se toulal, to už bude často asi o něčem jiným.
Doron
to podle mě má vrozený po generacích předků, kteří žili na ulici.
no a nebo takhle, že jo