Já právě často čtu a slýchávám od trenérů, že je velmi důležité naučit psa odpočívat a že to rozhodně není samozřejmost, že pes odpočívá, když je unavený, že tyto problémy, že pes neumí odpočívat řeší velmi často a to hlavně u útulkáčů, nebo aktivních plemen, případně psích sportovců.
Edit: tohle jsou věci, které mám nastudované, pořád berte v potaz, že to vše může být úplně jinak, protože moje představy se od reality můžou hodně lišit, jenže to zjistím, až budu mít toho psa doma, že 😀 . Nic co píšu, není nikde vytesané do kamene. Je mi jasné,že se budeme muset přizpůsobovat situacím za pochodu, že spousta věcí, co řeším se řešit ani muset nebude a naopak budu muset řešit věci, které mě třeba nenapadly.
Já jen takovou poznámku k bezpečnému pobytu psa o samotě v bytě/domě. Já to řešila “obráceně”, ne že jsem psy zavírala do klece/ohrádky, ale naopak jsem nábytek, zásuvky, kabely a prostě vše, k čemu jsem nechtěla, aby se psi dostali ohradila tak, aby k nim pes nemohl. Takže měli celý prostor volný a citlivé věci byly za ohrádkou - viz. foto. I tak se to dá řešit.
toto mě taky napadlo, že prostě zatarasíme nějakou ohrádkou místa, kterým by hrozilo zničení a nedají se jednoduše schovat před příchodem štěněte.
taky štěněti nenechávám celý prostor domu, když je malé. Horní patro zavřu vrátky (hodila se i pro vnoučata 😉), dole jsem zavírala obývák - nešlo ani tak o koberec, jako o možnost stržení velkých kytek. Zato když jsme byli doma, tak měl všude přístup, aby tam byl zvyklý a případné prohřešky se daly snadno korigovat. Na půl roce už nic zavírané nebylo, už se dalo štěněti “věřit”…
Věřit… měla jsem pocit, že domácí provoz umíme naučit skoro dokonale - a proto mi včera dvacetiměsíční Yoda sežral z linky šunku připravenou na náplň palačinek. Špenát nechal… Zmetek - nikdy si nic nevzal, maso rozmražuji běžně ve dřezu (tam dosáhne), na lince je jídlo v dosahu, i když je doma sám… a to jsme včera u loupeže byli v kuchyni oba dva. Holt se stalo 😀
Já si ještě předatvuju situaci že pes bude v kleci, nikdo nebude doma, bude v pohodě protože je unavený a je na to naučený, ale udělá se mu třeba špatně, bude zvracet, nebo mít průjem, a bude muset zůstat v té kleci protože tam nebude nikdo kdo by si všiml že má problém. Kdyby v kleci nebyl, tak se může aspoň projít, a případnou nehodu udělat mimo pelech. Není to běžná situace, ale moje představivost ruku v ruce s mou klaustrofobií….
Tak uvažuje normální člověk.
Ale co (kdo) je ještě normální?
“Edit: ještě si myslím, že tady je hlavní problém to slovíčkaření “pelíšek” vs “klec” protože klec mají lidi v hlavě zarytou jako zlo a týrání, ale z pohledu psa v tom přece není žádný rozdíl, kde zrovna musí ležet, ne? Jestli bude dvě hodiny ležet v pelíšku na polštářku, nebo dvě hodiny v pelíšku, který my označujeme jako klec.”
nene
hlavní problém není to “místo”, ale ten nuceňák, nemožnost volby (při zavřené kleci a charakteru prostoru “klec”)
a teda psa jsem měla hyper vycvičeného, ale držet ho na místě pod povelem v řádu hodin by mne ani ve snu nenapadlo….
jinak samozřejmě nácvik na bezpečné místo, odpočinek (pokud jeto třeba) je zcela OK
Mirďa se mnou chodil do kanclu první 2 měsíce, abysme mohli každou chvilku letět ven na trávník a učit vykonávat potřebu. Když jsme se vrátili domů, poběhal s ostatními po zahradě, pak jsem ho zavřela do ložnice kde usnul a šla s ostatními do lesa. Pak zase byl s námi a šel s námi na krátkou prochajdu. Ve čtyřech měsících začal zůstávat doma s ostatníma, na schody byla zábrana, obývák předělen tak, aby nemohl kousat kytky a sedačku, různé kabely zakryté. Byl vzorný, ani nohy od židlí neokousal 😀
Slýcháváte od trenérů… doporučuji spíše zapojit zdravý selský rozum, vlastní mozek. Ne každý trenér je odborník, dnes si trenér říká i člověk, který jakžtakž vychoval sotva jednoho psa. Pozor na to.
nejen zdravý rozum - ale i cit. Co jednomu štěněti nevadí, druhé může hodně stresovat. Nejde vychovávat živé tvorečky přes kopírák. A důležité je nechat taky štěně “se nudit” - nevěnovat mu každou minutku svého času. Prostě když pracuju (a je jedno, jestli u PC nebo v kuchyni), tak máš smůlu, i když jsi úžasně roztomilý maličký plyšáček - pohladím tě za uchem, nevadí mi když stěhuješ polínka a cupuješ plata od vajíček… ale prostě ještě chvíli vydržíš, než se půjdeme “poprat”…
Mám pocit (ze svého okolí), že největší problémy s odpočinkem mají ta přepečlivě pozitivně vychovávaná štěňata. Všechno se řeší, všechno se učí, všechno se odměňuje… a nakonec se neumí ani vteřinu samo zabavit a samo si odpočinout - na všechno nadšeně očekává povel…
Kennelku mám. Pro cestování autem. Učila jsem na ni doma, nejprve s otevřenými dvířky, později na pár minut se zavřenými. Aby toho na Ratloraptora nebylo v autě najednou moc nového.
Proti tomuhle asi nikdo nebude nic namítat. Ale.. Využila jsem kennelku i na dovolené. A jak jsem byla ráda, že ji mám.
Byly jsme s kamarádkou se štěňaty v penzionu. Raptorovi bylo 8,5 měsíce, chlupaté piraně 7,5 měsíce. První noc - všechny jsme byly nevyspalé, piraňa uprostřed noci několikrát se štěkotem vyskočila paničce z postele. Druhý den po dopolední procházce štěňata usínala. Ale v cizím prostředí jim to nedalo, nechala se rozptylovat, nebo jedno provokovalo druhé usínající štěně. Nakonec jsme je daly s kamarádkou do kennelek a jely na dvě hodiny pryč na kafe, i když jsme to předem neplánovaly. Štěňata zvyklá z auta, že v kennelkách se leží a odpočívá, konečně usnula (bez štěkotu, najednou okolí už neřešila).
Jak jsem byla ráda, že jsou na přepravky zvyklá. A možná kdybychom je tam nechaly i přes noc, třeba bychom se všechny čtyři holky vyspaly. Takhle druhá noc měla podobný průběh jako první.
Třetí den byl po dopoledním výletě odjezdový. Štěňata se prospala při obědě v restauraci na Šeráku. A chrápala cestou domů v autě v kennelkách a dospávala to další den doma.
Vnímám naučení na kennelky/klec jako výhodu. Ano, dá se to zneužít, zavírat tam psa, aby “neotravoval”, nerozbíjel. Jako se dá zneužít všechno.
Ale jsou plemena, linie, kde nic klidného pro použití selského rozumu nepořídíte. Ti psi jsou v kotcích, když zrovna nemají práci. Třeba border kolie. A když práci mají, létají po nekonečných pastvinách, ne furt, vůbec, ale nejsou ve městě a v bytě - tam je nutíme být.
A takové zvíře chcete mít v kuchyni? Zapomeňte.
Proč je těch psů tolik labilních? Oni nejsou nemocní. Jsou jen v nesprávném prostředí, režimu.
A takového psa budete muset zavřít.
A trenéři mají většinou taková zvířata, takže co od nich uslyšíte… přepravku máte na závody, do auta, k vet, …
Tito pracovní psi, to je extrém, ale podobných psů je spousta. Chyba není v mém nastavení výchovy, výcviku, ale v tom, že jsem si toho psa vůbec koupila!
Já jako prvochovatel koček jsem také nakoupila věci, které nyní vím, že kluci nevyužijí např. hračky se šantou, kozlíkem, pelíšek (ano donutila bych ho v něm spát - ale není nad nejhorší deku v bytě, která dělá největší ostudu, tak to je teprve pelíšek), mosty nyní slouží jako dekorace (jednoduše pro kočku ztratilo během prvního měsíce kouzlo - zato takový houpací vak - tak na tom jsou pořád), hřebeny a nůžky, postoj pro koťata….
Já bych raději byla připravena na nečekané situace než později pak na rychle shánět, podle mého, když si někdo pořídí zvíře neví, jestli se mu přesně trefí do vkusu … Naučení na klec je podle mého nezbytnost (ale rozhodně bych nekupovala dvě) - v případě řízení se člověk musí soustředit na řízení a ne kde je zvíře,nebo případně v nemoci (když by bylo potřeba, aby zvíře zachovalo klid a nepobíhalo jako šílené)…Takže bych se přikláněla pro klec v práci, jelikož v domě to nebude plnit svůj účel tj. aby zvíře v ní mělo klid (neboť nevěřím, že by tam kočky nelezly)
Navíc je to stejné jako, když majitelé koček dávají svým kočkám obojky s rolničkou, aby věděli přesně, kde kočka je, místo aby si dali práci s výchovou.
Biaca - ste mi pripomenuli príhodu so susedou, ktorá dala mačke rolničku na obojok a potom nadávala akú má neschopnú mačku, že nechytá myši ako náš kocúr! Hovorím jej daj jej dole rolničku a uvidíš. Mačka je zrazu preborníčka v love - až vtedy jej došlo, že akosi tá rolnička upozornila aj tie myši, že si majú dať bacha😜