- Příspěvek #138259
- Nahlásit
Když jsem měla prvního psa, došla jsem k závěru, že u příštího psa si dám záležet a naučím odpočívat v kleci a ošetření se souhlasem (a samozřejmě další věci, ale tyhle dvě první pes neuměl a bývaly by se hodily). No a tak to i je, na obojím pracuju.
Obecná představa, že klec je týrání, protože tam psa zavřete a necháte ho tam spoustu hodin stresovat vyvádět, je docela mimo. To by tu klec buď rozebral nebo by si ublížil (ať fyzicky nebo psychicky). Naučit psa na klec je o tom, že ho naučím, že v kleci se spí, odpočívá. Pokud je tomu pes řádně naučen, nevidím v tom žádné týrání. Naopak v dnešní době v moderním světě to vidím jako dost dobrou dovednost, protože fakt nikdy nevím, co se stane a kde se to bude hodit (i kdyby třeba hospitalizace psa).
No a když se k nám dostal útěkář, kterej byl v dosavadním životě zvyklej si jednoduše zařídit, aby si mohl dělat, co chce, a taky je na to patřičně chytrej, tak k nácviku klece došlo mnohem dřív, než jsem měla v plánu. Ještě to nemáme doučené do fáze, že by v ní mohl být, když odejdeme úplně z bytu, ale chci, aby se naučil i to. A jestli tak bude osamotě “ubytován” nebo ne, to už je trochu vedlejší - jde mi hlavně o to, aby to svedl, aby mohl být takto třeba nouzově ubytován tam, kde si nemůžeme dovolit, že mu cvakne v bedně a bude ničit nebo se probourávat ven (třeba až se s ním pojede na dovču do hotelu nebo až bude na hlídání u přátel). Mimochodem, díky výuce odpočívání v kleci se jako vedlejší efekt “sama” zlepšila jeho samostatnost, takže přestal ničit věci a štěkat v době, kdy je doma sám.
I kdybych měla štěně, budu brát navyknutí na klec jako součást základního vzdělání dnešního psa.