Psí trenér/psycholog Olomouc

Psychologa? 😄

Snad společné zážitky, zábavy, sport  a různé jiné

společné aktivity.

Třeba

https://www.youtube.com/watch?v=HQ1_evFIt3c

Děkuji, zkusím třeba i ty online nástroje nebo poradnu, pokud se mi nepovede najít nikoho v místě. Ono je to trochu složitější a nejsem si jistý, zda to má tak jednoduché řešení jako více společných zážitků a agility. Třeba ano, třeba ne. Nechci tím tady zatěžovat, ve zkratce mně trápí ztráta důvěry v naprosto pohodového a dobráckého psa, který bez zjevného důvodu, upozornění, varování provede náznak útoku na člena domácnosti. 

- který bez zjevného důvodu, 

upozornění, varování provede náznak útoku na člena domácnosti.

Kdybyste situaci popsal, někdo třeba důvod uvidí

a poradí.

Ale ano, souhlasím.

Někdy je to jednoduché. Pes pokousal dítě, pán sem dal foto, jak asi tříletý dítě

“rajtuje” na psovi … nemohlo to skončit jinak,

Je to Frbul, 5 let. Byl vždycky pohodový člen rodiny, miluje lidi, děti, vychází dobře se psy. Neděláme jako cíleně žádnou aktivitu typu agility, ale jsme aktivní rodina, v pohybu, má hodně procházek venku, nastudovali jsme si kdysi i různé aktivity na netu na zaměstnání psího mozečku, tak děláme na zahradě prakticky každý druhý den i různé čmuchací a jiné hry, vždy byl spokojený bez náznaku nějakých problémů. V místě kde žijeme je bezproblémové s ním chodit bez vodítka, je nekonfliktní a dobrácký, nikdy neutekl a drží se u rodiny. Jako jednou za uherský rok se stane, že si s nějakým psem samcem nesedne, v takovém případě ty psy ignoruje, pokud ho stále otravují, většinou strne, má takový naprůžený výraz v obličeji, nehýbe se a pak se rozběhne, cvakne zubama ve vzduchu a vrazí do toho psa čumákem a jde si po svém. To se mohlo stát tak 3x, 4x za jeho život, nikdy se nepral s žádným psem. Asi ¾ roku nazpátek jsem byl na zahradě v podvečer jsem něco dělal, pes byl se mnou, jsem si šel pro nějaký nástroj a vidím ho, jak stojí asi 2 metry ode mne, strnulý, napružený mně pozoruje, rozběhl se, cvakl zubama ve vzduchu a narazil mně do noh. Nějak jsem v tu chvíli mu jenom překvapeně řekl, co děláš, on zase strnul, díval se na mně divně, tak jsem to přerušil povelem a jde se domů, normálně cválal s vrtícím se ocáskem spokojený ke dveřím, utřel jsem mu packy, choval se už úplně normálně , tak jsem to nějak vlastně vytěsnil velmi rychle celé z hlavy. No a včera to samé udělal směrem k čtyřleté dceři. Vůbec si ho v tu chvíli ani nevšímala, dcera je jinak velmi hodná, nikdy mu ani náznakem neubližovala, vždy ji miloval a hlídal. 

No tak jsem si to vlastně nějak podobně na té zahradě vysvětlil, že se mně lekl či něco, fakt jsem tomu nepřikládal nějakou váhu. Dceru jsme už od mala učili, že pejsek se nechává být, to on se vždycky cpal za ní, musí se na ní celý nalepit, když se dívá třeba na televizi. Ona byla ale vždy taková jemná a laskavá, nikdy ho ani netahala jako menší za ocásek či něco. 

Byl jsem doma jenom já a dcera, pes spal uprostřed pokoje, zatímco jsem vařil a dcera byla v rohu obyváku, stavěla si věž, stála k němu otočená zády, zrovna když jsem vzhlédl z kuchyně, pes vstal, šel směrem k ní a stoupl si metr od ní a než jsem si uvědomil, že vidím, to co vidím (strnulost a stejný výraz), tak už se rozběhl a vrazi do ní ze zadu. 

A děkuji Megi za ten odkaz, Lanškroun je docela blízko, to bychom mohli zkusit …

Myslíte Bodlinko, že by mohlo jít o zdravotní důvod? To mně nenapadlo, ale určitě to teda podchytím také s veterinářem, fakt mně to teď ještě nedává moc smysl, ale od včerejška se tím dost trápím, že se dívám na svého psa jinak …

Určitě zítra poradí další, zkušení.

Dají tipy, napoví.

(dominance?)

Souhlas s Bodlinkou.