Martin: Je to Frbul, 5 let. Byl vždycky pohodový člen rodiny, miluje lidi, děti, vychází dobře se psy. Neděláme jako cíleně žádnou aktivitu typu agility, ale jsme aktivní rodina, v pohybu, má hodně procházek venku, nastudovali jsme si kdysi i různé aktivity na netu na zaměstnání psího mozečku, tak děláme na zahradě prakticky každý druhý den i různé čmuchací a jiné hry, vždy byl spokojený bez náznaku nějakých problémů. V místě kde žijeme je bezproblémové s ním chodit bez vodítka, je nekonfliktní a dobrácký, nikdy neutekl a drží se u rodiny. Jako jednou za uherský rok se stane, že si s nějakým psem samcem nesedne, v takovém případě ty psy ignoruje, pokud ho stále otravují, většinou strne, má takový naprůžený výraz v obličeji, nehýbe se a pak se rozběhne, cvakne zubama ve vzduchu a vrazí do toho psa čumákem a jde si po svém. To se mohlo stát tak 3x, 4x za jeho život, nikdy se nepral s žádným psem. Asi ¾ roku nazpátek jsem byl na zahradě v podvečer jsem něco dělal, pes byl se mnou, jsem si šel pro nějaký nástroj a vidím ho, jak stojí asi 2 metry ode mne, strnulý, napružený mně pozoruje, rozběhl se, cvakl zubama ve vzduchu a narazil mně do noh. Nějak jsem v tu chvíli mu jenom překvapeně řekl, co děláš, on zase strnul, díval se na mně divně, tak jsem to přerušil povelem a jde se domů, normálně cválal s vrtícím se ocáskem spokojený ke dveřím, utřel jsem mu packy, choval se už úplně normálně , tak jsem to nějak vlastně vytěsnil velmi rychle celé z hlavy. No a včera to samé udělal směrem k čtyřleté dceři. Vůbec si ho v tu chvíli ani nevšímala, dcera je jinak velmi hodná, nikdy mu ani náznakem neubližovala, vždy ji miloval a hlídal.
Viz bodlinka. Přesně to mi při čtení naskočillo Neurologický problém. Začala bych veterinářem a příslušným vyšetřením.
