Jedině oko za oko a zub za zub u těchto lidských bestií
https://www.novinky.cz/clanek/krimi-policie-na-lounsku-vysetruje-tyrani-psa-vyhuble-zvire-melo-svazane-nohy-a-pasku-pres-cumak-40534665
Já si žádné ocedulkované stromy nepamatuji. Asi tady nebyly.
Na pajtl, tedy sklízet na cizí, jsem nikdy nechodila. Měli jsme, a pořád máme, velkou zahradu, kde byl dostatek ovoce i zeleniny, a taky jsem viděla, kolik práce našim dalo něco vypěstovat, tak proč bych to někomu brala.
Tak já myslím, že dnes stromy třeba u silnic nemají cedulky, ale legálně by se z nich úrada sklidit neměla, že se vlastně někomu (teď nevím jestli obci nebo komu) zaplatí nějakej poplatek a pak si ten “zaplacený” strom můžu legálně očesat.
Tak co vím tehdy to bylo nejen o sklízení, ale i o péči o pronajatý strom. I dneska by se lkdé měli dovolit, ndž očesají stromy u silnice. Ale prostě dřív se to víc doxržovalo, aspoň u nás ano.
U nás cedulky nebyly, ale vědělo se, čí strom v pangejtu je čí. Tam jsme jako děti nekradly, teda..jednu hrušku máslovku jsme si vzaly, ale tak nějak s úctou a jen když jsme měly hlad.🙂.
Oproti tomu, krást v JZD nám bylo ctí, nakonec, některý ty pole byly původně naše. 🙂
Jedině oko za oko a zub za zub u těchto lidských bestií
https://www.novinky.cz/clanek/krimi-policie-na-lounsku-vysetruje-tyrani-psa-vyhuble-zvire-melo-svazane-nohy-a-pasku-pres-cumak-40534665
https://zvirecizpravy.cz/obcas-myslim-na-sebevrazdu-priznava-kazdy-sedmy-veterinar-dalsi-chteji-opustit-profesi/#dop_ab_variant=1521801&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box
Bohužel i já jsem velmi dobře znala dva veterináře, kteří si sáhli na vlastní život. Jeden to ukončil injekcí na uspávání zvířat (T61) a druhý doma v garáži brokovnicí. Skvělí veterináři s osobním přístupem a dobří kamarádi.
To je velice smutné 🥺 a alarmující. ☝️
Já, jakožto klient, můžu pro lepší atmosféru udělat jen to, že nejdu k vet zbytečně, snažím se objednávat, když není akutka a hlavně dávat pozitivní zpětnou vazbu. Ta je důležitá a motivační pro každého. Já teda naší vet můžu jen chválit ❤️
bambule:https://zvirecizpravy.cz/obcas-myslim-na-sebevrazdu-priznava-kazdy-sedmy-veterinar-dalsi-chteji-opustit-profesi/#dop_ab_variant=1521801&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box
Bohužel i já jsem velmi dobře znala dva veterináře, kteří si sáhli na vlastní život. Jeden to ukončil injekcí na uspávání zvířat (T61) a druhý doma v garáži brokovnicí. Skvělí veterináři s osobním přístupem a dobří kamarádi.
Tohle mě hrozně mrzí a uvědomuju si, jak je ta práce na palici. A zároveň jsem asi taky ne úplně jednoduchý klient, chci, aby se mnou vet mluvil, aby se ke psu choval ohleduplně…. už jen tím jsou někteří místní vyhlášení veterináři vyřazeni… ☹️
Ano je to tak, veterináři patří mezi skupinu lidí, kde je vysoký počet sebevražd a alkoholiků. když jsme se o tom bavili před časem v práci, tak má velmi jednoduchá kolegyně pravila: “Ale jak to, vždyť přeci dělají se zvířátky, to musí být hezká práce.” He-he-he, to určitě.
Není divu, že to tak je. Vidí hodně toho smutnýho - jasně, je tam i to pozitivní, ale především pracují s lidmi, s majiteli a to je někdy tak na palici, tak vyčerpávající, že se není čemu divit.
Jako příklad můžu uvést to, čeho jsem byla svědkem v ordinaci, kde mi vyšetřoval psa a najednou se bez zaklepání otevřely dveře a dovntř nakráčela rusky/ukrajinsky - nevím přesně - hovořící madmazél s nějakým kabelkovým psem a dožadovala se neomaleně očkování. V ten moment pan doktor hrozil výbuchem - protože vezměte si, že tam bude člověk třeba se psem s hodně blbou diagnózou a do té situace, kdy to veterinář sděluje, tam takhle nakráčí nějaká dorota. Nevybuchl, opanoval se a vyhodil ji slušně. Si vemte, kolik takových podobných a různých situací ti veti řeší denně.Plus k tomu to, že sdělují smutný věci, kdy nemohou pomoci, nebo naopak vidí, jak hnusně se člověk ke svýmu zvířeti chová, že jsou lidi, kteří přivedou uspat zvíře (stáří nemoc….) a ani s ním na to uspání nejdou, ta poslední cesta je na tom veterináři, protože majitel řekne, že na to nemá a přehodí to na něj………….
Vážím si našeho veterináře a všeho , co dělá, umí, vždycky se snažíme s manželem tu návštěvu - když to jde - trochu odlehčit, být příjemný , pozitivní a je vidět, že se s námi vždycky nadechne, že nás rád vidí, vážím si toho. Vždycky, když je nějaký velký zákrok, doneseme jako ocenění nějaký víno, nebo tak něco, jako poděkování, protože víme, že tu práci dělá poctivě a jo, jasně, člověk to zaplatí, ale tohle je prostě ono poděkování, vyjádření toho, že si člověk jejich práce váží.
Práce veterináře není žádná selanka.
Přesně tak, nemají to vůbec jednoduchý. A ještě jim lidi nadávají, že jsou drazí. Já si teda zatím nemůžu stěžovat, že bych u svýho veterináře natrefila na nějakýho blba, v čekárně se ani nepředbíhá a občas si s některým pejskařem i pěkně pokecáme. A pan veterinář je dokonce tak hodnej, že stálým klientům umožní platit převodem, protože kartou to u něj nejde. Ještě, že jste mi to připomněla, musím mu příště něco vzít. 👍
No jo, veterinářů by měl být dostatek - ideálně naddostatek, taky by měli být levní, umět řešit každý problém, samozřejmě držet noční a víkendovku, neošetřovat akutní pacienty, když zrovna sedím se svojí Fifinkou v čekárně, zachránit pacienta, kterého nechal majitel týden bez ošetření - za málo penéz pokud možno, !!nemít rodinu!!, reagovat na významné zakašlání z čekárny, koupě je granulí je důležitější než eutanázie a podpora majitelů, nezavádět objednávkový systém, nezavádět poplatky za jeho nedodržení…toho by se ještě našlo. A i tak se usmějí, pomuchlají psa (samozřejmě ošetření atd.)
Když jsme se přestěhovali a vzali si z útulku BubiZwei a ta pak po čase nečekaně zkolabovala a jeli jsme narychlo na veterinu jinam, než je náš vet v Prahé, protože bychom to nestihli, zamířili jsme k veterináři, kterej taky umí, jen má blbý recenze, protože se s lidma nemaže. Není na ně ťutimuti. To pro mě osobně není tak podstatný, jako vidět ho, jak se chová ke zvířeti, jak s ním mluví, prohlíží ho, jak k němu přistupuje. Bylo vidět, že zná a umí a má o to zvíře i strach a to je pro mě to nejpodstatnější, jsem si vědoma toho, že jsou ti dlouhosloužící veti už tak umlácený, že jim prostě lidi lezou na nerf. Naprosto se jim nedivím.
…toho by se ještě našlo
PŘES-NĚ!!
Já jsem kdysi tu veterinu chtěla studovat. A jsem vděčná osudu, že mě vlastně vyvedl jinam. Protože přesně na tohle, bych já osobně neměla, nešlo by to, nedokázala bych se tak ovládat, mít takovou trpělivost. S lidma. Tehdy jsem to nevěděla, jak těžká ta práce je. Ne fyzicky, jak si myslel můj otec, že bych na to neměla, protože jsem holka (neviděl mě u koní kydat hnůj a jiný a jiný), ale psychicky. To jsem zjistila vlastně až nedávno, proč by to nešlo.
že jsou lidi, kteří přivedou uspat zvíře (stáří nemoc….)
Mnohem horší jsou ti, kteří přivezou zvíře ne tak staré a nemocné. A snaží se veterináře zmanipulovat, že je na tom vlastně hrozně špatně a nejlepší by bylo ho utratit. Ve skutečnosti je už stařeček obtěžuje.
Já jsem kdysi tu veterinu chtěla studovat.
Já ji vystudovanou mám. Ale nelituji, že řízením osudu jsem “jenom” učitelka. Protože mi stačí, co mi občas vyprávějí praktikující kolegyně. Chodí si do školy odpočinout. Od některých svých klientů.
Ano, asi ne jen tak pro nic za nic se říká, že veterina je z 95 % (jestli si z podcastu dobře pamatuju) práce s lidmi. A je svatá pravda, že poděkování, pozornost, úsměv nás nic nestojí.
Mam s nasi dvorni veterinarkou nadstandartni vztahy (vsak je to taky chovatelka nasi nebozky Merunky) a neskutecne si ji vazim! Nejen proto, ze nekolikrat vytahla moje coklone hrobnikovi z lopaty (napr. pamatna dira do zaludku nasi Cirdy), ale prave proto, ze se jeste nezblaznila!
Historky z ordinace jsou nekdy usmevne, nekdy vylozene vtipne, nekdy smutne jako osud sam. Ale velmi casto (az moc na muj vkus) jsou ti lide slusne receno napresdrzku! A ona jim s gracii vysvetli co a jak, odmitne udelat nesmyslne zakroky nebo utracet zvirata ktera uz jsou ocividne na obtiz, poradi, poda potrebne informace … a to ve chvilich kdy bych ja jecela a nadavala a hazela po nich tezke predmety.
Fakt se divim ze jeste neni alkoholik.
Ja jsem kdysy moc moc chtela byt veterinarka. A ted jsem moc moc rada ze nejsem, protoze uz bych byla bud pacient na psychiatrii, nebo vezenkyne.
Tomu fakt rozumím. Mně to bylo celý život jakoby líto, že jsem si nešla za svým, ale opravdu bych na to neměla, právě kvůli těm lidem a jejich chování ke zvířatům a i na té veterině.
A ted jsem moc moc rada ze nejsem
Třetí do mariáše.
slusne receno napresdrzku!
Si opravdu živě pamatuju výraz našeho veta v té popisované situaci a to jak dokáže vypadat někdy vyčerpaně. My když tam jsme, tak má drahá polovina s vetem vytvoří spojenectví proti ženám - zastupovatným chudákem mnou. Já sem tam za blba - to je snadný úkol, to mi de a tak má aspoň chvíli odreagování. My jsme vždycky jak komickej pojízdnej cirkus. jsou to borci. Teď mluvím o těch poctivých.
Ja jsem kdysy moc moc chtela byt veterinarka. A ted jsem moc moc rada ze nejsem, protoze uz bych byla bud pacient na psychiatrii, nebo vezenkyne.
U tebe tipuju spíš to druhý. 😊
Já si třeba vůbec nedovedu představit, že bych svýho psa, kterej umírá, nechala samotnýho a nebyla s ním. To je pro mě naprosto nemyslitelný. Jak někdo může říct, že to nezvládne a jde pryč. Ten pes se celej život snažil dělat mě šťastnou a musím s ním být do poslední chvíle.