Pamlsek na psí požádání - aneb nedokážu odmítnout

Doma to mého nebaví. Hodím granule na zem a kouká na mě jako na tyrana. ALE zapadlou granulku pod skříňkou, pod lednicí, to bude šťourat klidně dvě hodiny… 😂

To mého to doma baví, v baráku i na zahradě, protože tam se nudí a dobrá každá zábava. Ale venku, to je jiná.

Zrzavci:

i to samotné čuchání lze využít jako odměnu. Pamlsek se střídá, pamlsek se může házet do vzduchu, aby byl uloven, házet do trávy, aby se musel hledat. Aby to bylo i se zásluhou a pro psa zase něčím jinak zábavnější.

No to vůbec. Ten pes je tak žravý, že zakazuji, aby jedl cokoliv ze země. Ze začátku jsem to taky dělala. On má tak dobrý nos, že najde mlsky i pod vodou. Ale pak nabyl dojmu, že co je dole, vše mu patří. 

Když si s sebou vezmu syrečky, nehne se ode mě. Ani na povel ho nedostanu pryč. Což taky nepotřebuju.

Když se mu někde schovám, tak jde hrabat myšky. Tuhle jsem byla za stromem schovaná 20 minut. Po chvilkách zvedl hlavu, rozhlédl se a když mě neviděl, hrabal si dál.  S takovým materiálem je to pak těžké 😂

Si myslím, že celou dobu věděl, kde jste. A čekal, až vylezete. 🙂 Při schovce si musíte hlídat i vítr, zda je v zádech nebo proti.

Já se občas schovám psům doma. Tam je to sranda. Napachované prostředí, stejně jedou sosákama po podlaze po nejčerstvější pachové stopě. Předevčírem jsem je vypekla, ukryla jsem se za dveře v jednom pokoji a před sebou jsem držela molitanový podsedák, nebyla jsem vidět. Šmejdili jak motorový myše, větřili a sondovali průvan, neodhalili mě. Za trest jsem byla od feny pak zakousnutá do ruky, Vořech se mohl uvrtět, že jsem se zjevila. 

Doma trochu problém….většina baráku je “open space”, takže vidí všude a buď je úplně mimo…tudíž je mu fuk, jestli jsem doma, nebo stíhačkuje na každém kroku. Na zahradě se taky není skoro kde schovat a když už mu zmizíme ze zorného pole (do kotelny, na malou zahrádku, která je oddělená od celého prostoru dveřmi a úzkým prostorem), tak stojí u dveří do domu a čeká, až ho někdo vyzvedne. Na zahradě neumí být sám. 

Já ho mám ráda i takového, jaký je. Jsme čtvrtá domácnost, kterou prošel, takže tak trochu na háku ty lidi asi mít musí 😄. Ale občas to zamrzí, že ho nedokážu více na sebe navázat. Ale spíš je to jen můj pocit. Např. teď byli všichni v obýváku a já uspávala dvouletou neteř. Ležel na vetbedce vedle dveří ložnice. Po půlhodině jsem vylezla, šla mezi ostatní do obýváku a šel se mnou. Teď leží na gauči s hlavou v mém klíně. Postupně se děti rozutekly do postelí, manžel šel do kotelny přiložit a pes se ani nehnul. Tak snad mě fakt má rád, jen to nedává najevo podle mých představ 😇

Já taky dělám šteníkovi Framovi takový výdejní automat, kdykoli ke mě v lese přijde, dostane do hubiny, vyplavuje se při tom prý dopamin..

Opravdu se naučil mít mnohem menší akční radius, než mají dva starší. Gučák si taky občas přijde, Dorouše musím přivolat, to je takový aktivista 😊.