Venčení s vodítkem

JanaJanaJanaJana:

Tohle je strašně důležitá rada, to, co popisujete, a kterou si tak dle mýho odhadu 75 % pejskařů neuvědomuje a na cvičáku je učí různý nlbosti,a le tuhle podstatu vysvětlí málokdo. Vlatsně je úplně jedno, jestli pes umí sedni nebo lehni, a stojky na hlavě a podobný blbiny. Ale my musíme hned na začátku učit psa nás následovat a hlídat si každý náš krok, jinak se to později hrozně špatně dohání. Pes by neměl přijít “protože jsem řek a jsem ten dominantní”, pes má přijít, protože nás prostě chce následovat, my jsme jeho smečka, je u nás bezpečí, opora a řád a pes to tak prostě vidí jako nejlepší možnou variantu jeho žití 🙂 To je to, co smečkové zvíře potřebuje. Když člověk pochopí tyhle základní principy, nemusí být žádný extra kynolog, aby dobře vychoval neproblematické plemeno psa/problematického jedince.

A Váš praktický popis je geniální 🙂 

“Pes by neměl přijít “protože jsem řek a jsem ten dominantní”, pes má přijít, protože nás prostě chce následovat, my jsme jeho smečka, je u nás bezpečí, opora a řád a pes to tak prostě vidí jako nejlepší možnou variantu jeho žití”

Když si porovnám tohle s tím, jak funguje můj současný a jak fungoval minulý pes, asi jsme to měli jinak. Pes má přijít proto, že je k tomu vedenej a naučenej, že o tomhle se nediskutuje (a že mi to u prvního psa trvalo hooodně dlouho, naučit dostatečně spolehlivě). Stejně tak se drží poblíž proto, že je k tomu opět vedenej a učenej, kde a jak se může svobodně pohybovat a kde už je to naopak moc daleko. 

Ale možná je to tím, že jsem ani jednoho neměla od štěňátka. 

keriton:

“Pes by neměl přijít “protože jsem řek a jsem ten dominantní”, pes má přijít, protože nás prostě chce následovat, my jsme jeho smečka, je u nás bezpečí, opora a řád a pes to tak prostě vidí jako nejlepší možnou variantu jeho žití”

Když si porovnám tohle s tím, jak funguje můj současný a jak fungoval minulý pes, asi jsme to měli jinak. Pes má přijít proto, že je k tomu vedenej a naučenej, že o tomhle se nediskutuje (a že mi to u prvního psa trvalo hooodně dlouho, naučit dostatečně spolehlivě). Stejně tak se drží poblíž proto, že je k tomu opět vedenej a učenej, kde a jak se může svobodně pohybovat a kde už je to naopak moc daleko. 

Ale možná je to tím, že jsem ani jednoho neměla od štěňátka. 

No a nebo si člověk koupí berňuchu a to byste nevěřili… ta štěňata se už rodí se základním výcvikem. Matěj neposlechl 2x … jednou asi jako 6-8 měsíční štěndo, kdyzž  se rozběhl k pejskovi a jednou, když běžel prozkoumat černý hadr, který na naší trase někdo pověsil na závoru, která uzavírá silnici.

Myslím, že dneska už spolehlivej je, ale já jak jsem paranoidní, tak si to raději jistím…. možná když se další dva roky žádná neposlušnost nepřihodí, tak uznám, že je to spolehlivej pes.

My na běžných procházkách skoro nikoho nepotkáme, tak nemám možnost trénovat poslušnost, když vidíme psa. Teď v zimě chodíme hodně do parku, kde pejsků potkáme dost… jako jasně psi musí být na vodítku… Mates chodí na 8 metrový flexi.. couračka mi v parku přijde taková nepraktická… a jasně je to flexi, není na volno, ale nádherně reaguje na povely, aniž bych ho musela nějak tou flexibilní usměrnit… zabrzdit, přitáhnout. Tak si říkám, že když vidím jak hezky reaguje a to i když je pes docela blízko, tak jsem si přeci jen jistější v kramflecích… že to prostě chce jen Matýska v těhle situacích ochodit.

Nevím, já mám třetího psa a každýho to bylo takhle, jak popisuju.

Táta má loveckýho fouska s hodně silně vyvinutým loveckým pudem, chodí s ním všude na volno a za jeho 7 let se ani jednou nestalo, že by mu třeba zdrhnul za zvěří. 

Pak se taky ještě balancuje poměr mezi důvěrou a respektem, na obojím je potřeba pracovat. 

A ano, pak jsou ještě výjimky samorostů typu pastevci, chrti a husky psi, ale ty neřadím do běžné populace psích miláčků (jakože kolik těhle psů za týden potkáte). Tam připouštím, že myslí trochu jinak. Normálního běžný chlupáč sídlištního typu by měl být vychovatelný spolehlivě.

Tak já taky vidím obrovský rozdíl mezi Finnem a předchozím psem. Finn má to poslouchání daleko výše v žebříčku priorit a je v povaze mnohem větší pohodář, takže máloco je pro něj tak silný impuls, aby to byl argument pro neposlechnutí. Taky jsem teda zkušenější a jdu víc na jistotu co se týče metod výchovy/výcviku a výběru trenérů…

Ale i přesto se na procházkách příliš nevzdaluje a na zavolání přijde hlavně proto, že jsem ho k tomu vedla cíleným postupem, výcvikem, nikoliv pro moje hezký oči ani z čiré lásky. (A to zrovna on by té čiré lásky měl na rozdávání, stejně jako předchozí pes byl na mě hodně fixovanej, a přesto to k ovladatelnosti venku příliš nepomohlo.) 

Jenže Vy jste nepochopila, co jsem napsala. Pes opravdu nechodí pro vaše krásný oči a ano, je to výcvikem. Ale ten výcvik tvoří nějaký vztah.

A zcela zvláštní kategorii bych vyhradila bíglům  ! 🤣🤣🤣

Lidi opravdu často propásnou to rané období poslušnosti zadarmo, kdy pud štěněti velí je následovat , na to se pa dá výcvikem navázat . To je strašná škoda a těžko se to pak dohání .

Za mě je ideální “ udělat” šteníkovi přivolání ještě v době, kdy ho případně dohoním , prostě s dvouměsíčním miminem hnedka na volno ven a nechat ho člověka následovat a hlídat si ho .

To vytvoření ( podpoření) pudové vazby je strašně důležité a ušetří v budoucnu hodně práce .

Tak proto je ten podpis od “eena” ideální.

Prostě každý štěně se zapomene. Vždycky. Ale když s emu dělá člověk trochu vzácným už od začátku, tak je šance napojit ho na sebe vysoká.

Samozřejmě musíme poznat mez a nevytvořit separačku. Ale třeba ty schovky venku za strom jsou ideální, se psama to děláme taky a funguje to, opravdu.

JanaJanaJanaJana:

Jenže Vy jste nepochopila, co jsem napsala. Pes opravdu nechodí pro vaše krásný oči a ano, je to výcvikem. Ale ten výcvik tvoří nějaký vztah.

och, děkuji

jsem se chtěla zapojit, ale pak to začalo vypadat jako když pejsek s kočičkou pekli dort (každý o jiném, z mého pohledu), ale jo, chápu to dobře…..😄😇

“Pes má přijít proto, že je k tomu vedenej a naučenej, že o tomhle se nediskutuje (a že mi to u prvního psa trvalo hooodně dlouho, naučit dostatečně spolehlivě). Stejně tak se drží poblíž proto, že je k tomu opět vedenej a učenej, kde a jak se může svobodně pohybovat a kde už je to naopak moc daleko.”

ono to je o tom, JAK je “vedenej a učenej”….dominátor učí tlakem, strachem, pes musí ("se nediskutuje")….
dominantní tak, že chce, že “následování” dominantního jedince je pro něj výhodné  (jako tohle by zasluhovalo více slovíček, jako osobnost psovoda, ale tak...)

 platí to pro psy obecně, bez ohledu na plemeno a bez ohledu na to, že zrovna ta ochota ke spolupráci, nechat se vést, může být veeelmi odlišná
(Baďulka - HW - se taky narodil vychovaný a vycvičený, takový přírodní úkaz) 

Tak já to beru velmi naturálně, prostě je dobrý nastavit psovi takové podmínky, aby to vytvořilo pseudo vedoucího smečky, čili ……ideálně už od štěněte….aby pes věděl, že je u mně bezpečí a klid (ochrana před stresujícími vjemy), že je to fajn přijít )posílit ze začátku třeba pamlskem), že je zábava (se psem si hraju), že mu dám prostor pro zkoumání (dostatečně ho socializuji, aby neměl vždy, když je na volno jen na práci dohnat to nové a zajímavé ve světě, co mu nedopřeje vodítko), že vždycky vím, co chci a jsem čitelný (to dává stabilitu a řád)….ale tohle je, jak píšete už na více slov a tak trochu na filosofické zamyšlení. Sledovat, jak funguje zvíře ve smečce a ponaučit se z toho.

Proto kočka není pes 🙂 

Taky si myslím, že člověk by měl dbát na to, aby byl vůdcem a ne vodičem, ale hodně neznalých lidí si myslí, že štěně je ještě malé na to, aby chodilo na volno a že se poslušnost naučí později, až budou chodit na cvičák.  Setkávám se s tím často 😞 .

A tak tohle klíčové období prostě propásnou ..

Zrovna předevčírem dostal Framík lekci, že si mě má hlídat . A lekci jsem tedy dostala hlavně já.

Máme tady nedaleko takové místo, říká se mu šest kanálů, slouží k odtoku povodňové vody, jsou to takové velké klenuté prostory, takových šest chodeb vedle sebe. Tak je prolézám a prohlížím si graffiti, psi se courají okolo. Najednou vidím Framíka, jak venku běhá v takových velkých kruzích a hledá nás,  je v úplné panice. Volám, pískám, ale zvuk se podivně odráží a Framík to nabírá pryč, směrem odkud jsme přišli 😱

Rychle jsem vyběhla ven, tam už zvuk dokázal analyzovat, ale vyděsili jsme se oba pěkně , málem mě pak uvítal k smrti .

Tak s tím schováváním opatrně .😊

Jo, člověk musí mít taky trochu cit a poslouchat svoje nitro.

Já třeba nemám nějaké kynologické nadání a vzdělání a moji psi vždycky umí jen provozně nutné povely. Ale všichni fungují na myšlenku, současnému psovi stačí minimální pohyb mýho těla a on ví, co bude, kam se jde, co má udělat. Prostě to nějak v sobě mám. A tohle třeba někdo umí s koňmi, což je moje životní meta, ale asi na to prostě nemám nadání. A právě tam bohužel pracuji s tlakem, prostě ve smyslu, že “teď tu jsme spolu, tak teď funguj”, i když se snažím být co nejjemnější a nejmíň prudivá.

A jak mám to srovnání se vztahem ke psům, tak mě to občas trochu trápí, jelikož vím, jak super je, když komunikace se zvířetem funguje samospádem.

JanaJanaJanaJana - tak s tým fungovaním na myšlienku máte pravdu, ale to je niečo čo sa nedá naučiť - proste to niekto má a niekto nemá. Ja sama od detstva fungujem so psami neskromne si trúfnem povedať, že celkom nám to funguje, ale syn je niečo úplne iné - a to so psom zďaleka netrávi toľko času čo ja. On so psami funguje fakt hádam telepaticky - a to nie len s naším. Jemu funguje aj dcérin (inde spomínaný rtw z benzínky) - nekričí, neodmeňuje (ak tak ozaj len zriedkavo), občas sa chvíľu pohrá (na mňa veľmi divným divokým spôsobom) a psiská na ňom visia - modré z neba by preň urobili. V dedine nás už podľa neho a našej medvedice všetci poznajú - že ešte nevideli takú dvojicu - bez povelu a bez vodítka s ním chodí ako cvičákový pes popri nohe. Aby sa jej zbavil na lúke musí jej dať povel - on to má chudák s tým psom akosi naopak. Každý má problém s privolaním a on s “odohnaním” ☺

hele na schovky venku za stromem jsem věřila taky, taky na chození na volno se štěnetem a tak

no a pak se ke mě přistěhovala Nora 😀

i když náhodou po pěti letech spolu občas na volno jdeme. nebudu předstírat nějaké ke mně, ale docela funguje Norinko pusinko a Stůj.

Můj útulkáč je s povelem “volno” 🤦‍♀️ maximálně na 4m ode mne a furt mě sleduje. Na vodítku, jak cítí, že jsme spojeni, tak je klidný, čuchá si, ale bez vodítka si to tolik neužívá. Má pořád v hlavě, že ho bývalí paníci před 4 roky cíleně někde venku vypustili, aby se ho zbavili, pak   když ho policie odvezla do útulku,se na něj ještě přišli podívat, aby se ho vzápětí vzdali. 

Nedokážu ho po 4 letech přesvědčit, že já mu toto neudělám. 🙈 myslela jsem, že ho to časem přejde…a ne a ne

Kamarádova fenka Škupma to má taky tak. Je taky z útulku. Na volno se proběhne ráda, ale jakmile cítí nějakou nejistotu, rychle potřebuje připnout a hned jí vzroste sebevědomíčko .

Tož pastevec, no…Já to s nimi dotáhla taky jen na povel “stůj”. Ale nikdy mi neutikali, jen se občas snažili řešit samostatně nějaký nebezpečí. 😅, pak by se určitě hnedka vrátili 🙈 .

Pastevci se nepočítají . Neuděláš nic, jejich  přirozenost je neměnná . Nicméně jako štěňata všichni ten “ následovací” pud měli. Nakonec jim i zůstal, akorát se trochu zvětšil rádius a chtěli občas zabíjet 😂

malá Nora nic takového neměla, ven chodit nechtěla a cesta k domovu byla chvilku odměnou, něco jak s koněm, třeba. pak se to otočilo a chvilku teda cupitala statečně, i když nějaké pokusy o schovávání, to se prostě otočila že jde teda dom sama. od asi půl roku to bez vodítka totálně nešlo, protože “já si tě najdu nebo pudu sama dom” 

teď by asi sama dom nešla ale našla by si mě, to je aspoň pokrok

ale je to prostě jinej pes, no. nemá žádnou z hlavních motivací přijít, což je touha poslechnout nebo strach. jako docela tomu rozumím, kdybych byla pes, tak přesně takovej, co má všechno na salámu, takže s tím nějak nemám vnitřní problém, ale z hlediska nějakého pejskaření to začalo jako “a teď zapomeň všechno, co si myslíš, že víš”.

Můj první pes byl nalezenec. Našli ho jako malé  štěně uvázaného v lese. Nechali si ho, ale téměř se mu nevěnovali, byl sám v domě, který se měl bourat a chodili ho krmit a občas venčit. Od nich jsem ho získala já, byl mu asi rok. Celý život si mě hlídal. Byl to můj nejlepší pes. Zpočátku jsem ho musela hodně civilizovat, nic neuměl, ale rychle a rád se učil. Chodil pak bez vodítka u nohy i v hromadných dopravních prostředcích, byl naprosto ovladatelný slovem. Když jsem ho získala bylo mi 14 let…

Alan je taková samostatná jednotka,co jsme ho přivezli.Po vypuštění na dvůr, tehdy ještě k nemocnému tibetovi,se rozhlídl a šel prozkoumávat dvůr,pak si lehl na koberec před dveřmi a spal.Na procházce sice šel za mnou,ale klidně na vzdálenost,co mě viděl.Ve 4 měsícíchjsem si připadala jako já pán,ty pán.Pamlsky venku nechtěl,doma na zavolání přišel,na hračku i přiběhl,ale opět venku si hračky ani nevšiml.Takže jsme se pak také učili na dlouhém vodítku.No teď už se toho dost naučil,ale ze všech čuvačů,co jsem měla, je tenhle povahou jiný.Ikdyž v sobě krev naší feny Bely,kterou jsme měli před 30ti lety,ale podoba tam je.Našla jsem foto její vnučky Eny a Alana to byla pra,pra,pra,prababička.

Doron:

Tož pastevec, no…Já to s nimi dotáhla taky jen na povel “stůj”. Ale nikdy mi neutikali, jen se občas snažili řešit samostatně nějaký nebezpečí. 😅, pak by se určitě hnedka vrátili 🙈 .

Pastevci se nepočítají . Neuděláš nic, jejich  přirozenost je neměnná . Nicméně jako štěňata všichni ten “ následovací” pud měli. Nakonec jim i zůstal, akorát se trochu zvětšil rádius a chtěli občas zabíjet 😂

Naprostý souhlas…

Já třeba myslím, že Gině následovací pud zůstal….nebojím se, že by mi vzala čáru, ale v civilizaci, byť někde na velké louce je nepřípustné, aby odběhla třeba 100 metrů ode mne si něco očuchat s tím…běž napřed já tě pak doběhnu, popř. až si to očuchám, tak se vrátím….protože se kdykoliv může někde někdo vynořit a nehodlám křičet “nebojte, ona je hodná”, navíc když vím, že to je pastevec a pokud něco vyhodnotí jako potenciální nebezpečí, tak …no je to pyrenejka, tak nebudu asi říkat, že by byla vysloveně nebezpečná…ale může být hodně nepříjemná….