Kdy poprvé?

Ale veď od toho je jazdec na tom koni, aby používal hlavu a nešiel hlava-nehlava do situácií, ktoré môžu byť nepezpečné, ba priam ohroziť ho na živote. Predvídam. Tak ako predvídam za volantom, tak predvídam so psom, tak predvídam aj na koni. Ak z diaľky vyhodnotím situáciu ako potenciálne nebezpečnú - zlý povrch, málo priestoru na manévrovanie, blbá nálada podomnou, tak holt zleziem, alebo upravím trasu. Vôbec to nepovažujem za odmenu pre koňa - čím ho preboha odmeňujem, že znížim mieru stresu? A kôň si potom povie, že bože tá je blbá, chce nudné prechádzky? 

Mimochodom, nasadanie a zosadanie v teréne považujem za bežnú súčasť života v sedle. Ako idete na kofolu, na záchod, čo robíte, keď vás už bolí prdel? 

No, to je aj o “situation awareness”, teda predvídavosti a sledovaní okolia a áno, aj o odhade situácie, svojich aj koňových schopností a možností.

A skúseností.

Odkedy som prinútila vliezť starú kobylu do štrkoviska, čo ona odmietala a prepadla sa tam po krk do vody so mnou v sedle, tak už mám predvídavosť zas niekde inde, vlastne, tomuto sa tiež hovorí skúsenosť.

Zosadám celý život, mám aj tak naučené kone, aby pri nasadaní stáli ako sochy a hlavne aby stáli aj pri schodíkoch, pňoch, vývratoch, plotoch a iných vyvýšeninách.

Ale tady se mluvilo o sesedání z koně, který dělá bordel nebo odmítá poslušnost z jakéhokoli důvodu. 

Tam ten blbý návyk může vzniknout, já jen dala zkušenost, že to tak ne vždy musí být.

Situace s louží…když jí obejdu já, kobyla jí taky obchází nebo když nemá místo, tak se jí nechce a dělá drahoty-jako: ty se nenamočíš a já jo? , když mám holíny a jdu středem, kobyla taky jde středem a nesnaží se obcházet i se v louži zastaví abych jí opláchla kopyta. Když jdou sami koně, louži se vyhybají , pokud mají kam.

JanaJanaJanaJana:

Ale tady se mluvilo o sesedání z koně, který dělá bordel nebo odmítá poslušnost z jakéhokoli důvodu. 

Tam ten blbý návyk může vzniknout, já jen dala zkušenost, že to tak ne vždy musí být.

To si nemyslím, písala som najskôr o tom, že ak to nepôjde ( nemusí ísť vyložene o bordel, stačí dodať trochu istoty zo zeme v nejakom úseku), dá sa zosadnúť a neskôr nasadnúť, na to Hela reagovala, že nezosadať nikdy. Nemám pocit, že by reč bola o bordeli. Pre mňa to zosadnutie znamená dodať istotu a zabrániť bordelu. Takému, pri ktorom už hrozí nedobrovoľné opustenie sedla. A hlavne, ani v prípade kontrolovaného zosadnutia pri bordeli nie som predsvedčená o tom, že to kôň bude nejako zneužívať, pretože to neznamená koniec práce, iba prerušenie aktuálnej činnosti. Aspoň teda som sa nestretla s tým, že by kone simulovali strach a paniku, aby som zliezla. 

Situace: máme tu samej rybník, rybníček, louži, kobyla se na hrázích necítí(hráz na šířku jednoho auta, z jedné strany sráz a z druhé brčál (plácající se ryby,samá žába, kachna--), krokem mi v půlce třeba začne  panikařit, většinou  couvá a je jí jedno kam, není to situace na sesednutí, a musela jsem to řešit ze sedla  a přišla na to , že  v klusu  to neřeší. Bavíme se o situacích, kdy už je koník s očima na vrch hlavy.  Měla bych slézat před každým pro mě potencionálním problémem ? nebo to nejdříve zkusit, jestli to koni vůbec vadí?   I když budu já stokrát předvídat, mám pod sebou taky "samostatně myslící" jednotku, která si myslí o vzlétající kachně s typickým projevem , že je to minimálně pták Noh a to ve zlomku sekundy. Ono je to kus od kusu, nedá se to paušalizovat, jak koně , tak lidi na nich, situace které se řeší. (a že jsme řešili- skruže v louce, posedy u polí, hromady dřeva, velkej kámen u cesty, kolaře a auto na polní cestě přijíždějící zezadu, závodní  peloton cyklistů na silnici…) Vy sesedáte z klidného koně nebo relativně ještě klidného koně…a popravdě asi “nerozumíte”😇 zrovna této  problematice, co je a může být  odměna za nevhodné, nepatřičné chování, ono je to hned, koně jsou dobří pozorovatelé a ani třeba nikdy nepřijdete na to, kdy a čím jste to koni potvrdili (třeba úplně jednoduché: kdy budete odměňovat koně při učení zvedání nohou? a proč?  )

To ani nie, bavili sme sa o mladom koni v teréne, aspoň ja som to tak pochopila.

A súhlasím do bodky s Arborou.

Teda- mne to tiež tak funguje, na koňa, z ktorého neviem kontrolovane zliezť by som ale ja nesadla  a nešla na ňom do terénu sama. 

A ani na koňa, na ktorého neviem v teréne nastúpiť, až na výnimku mladých liet, som nikdy nenasadala cez strmeň, zato v teréne z čohokoľvek.

Prosím nerobme z koní hlupákov, čo nechápu, o čo v ktorej situácii ide, nerobme z nich nemakačenkov a tvory, ktoré nenávratne pokazíme, ak neodmeníme v presnej milisekunde správania.

Toto bych podepsala 🙂

OT: 🙂 jestli narážíte na to, že jsem napsala, že v terénu nesesedám protože nenastoupím, tak ano nastoupím z něčeho jako každý , ale to by to něco muselo být poblíž…, když jedete loukou, motáte se cestama mezi polma a nikde  nic, to si rozmyslíte…přes třmen taky za mlada, bohužel bolest v hýždi a nemožnost se do nohy vzepřít při nasedacím úkonu mi to už  nedovolí a to si ho můžu i prodloužit a je to stejně peklo, na druhou stranu jsem bohužel nemehlo. TAKŽE NESESEDÁM. doma nasedám ze schůdků. a v sedle jsem si jistější, že svou kobylu ukočíruju, mám pocit že  z ruky se mi může vytrhnout a tradá? nevím, nemám zkušenost. v terénu jsem nikdy radši nespadla, ředím krev a dávám si na sebe pozor.  

co je pro koně odměna(ať žrádlo nebo naše rozhodnutí ) rozhoduje vždy kůň a ano obecně  koně jsou tvorové, co rádi šetří energií.

 můžete si  myslet, že jen tak vemete z ohrady  koně na procházku, bude to fajn,  a on  druhý den když vás uvidí odejde pryč, já můžu mít pocit, že to pro něj nebyla žádná práce, ale on to může cítit jinak. byla to pro něj odměna nebo trest?

pozitivkou se nezabývám, ale vím o ní, něco používám, aniž bych věděla

Verun:

Situace: máme tu samej rybník, rybníček, louži, kobyla se na hrázích necítí(hráz na šířku jednoho auta, z jedné strany sráz a z druhé brčál (plácající se ryby,samá žába, kachna--), krokem mi v půlce třeba začne  panikařit, většinou  couvá a je jí jedno kam, není to situace na sesednutí, a musela jsem to řešit ze sedla  a přišla na to , že  v klusu  to neřeší. Bavíme se o situacích, kdy už je koník s očima na vrch hlavy.  Měla bych slézat před každým pro mě potencionálním problémem ? nebo to nejdříve zkusit, jestli to koni vůbec vadí?   I když budu já stokrát předvídat, mám pod sebou taky "samostatně myslící" jednotku, která si myslí o vzlétající kachně s typickým projevem , že je to minimálně pták Noh a to ve zlomku sekundy. Ono je to kus od kusu, nedá se to paušalizovat, jak koně , tak lidi na nich, situace které se řeší. (a že jsme řešili- skruže v louce, posedy u polí, hromady dřeva, velkej kámen u cesty, kolaře a auto na polní cestě přijíždějící zezadu, závodní  peloton cyklistů na silnici…) Vy sesedáte z klidného koně nebo relativně ještě klidného koně…a popravdě asi “nerozumíte”😇 zrovna této  problematice, co je a může být  odměna za nevhodné, nepatřičné chování, ono je to hned, koně jsou dobří pozorovatelé a ani třeba nikdy nepřijdete na to, kdy a čím jste to koni potvrdili (třeba úplně jednoduché: kdy budete odměňovat koně při učení zvedání nohou? a proč?  )

Vy ale nemáte pod zadkom mladé zviera, ktoré objavuje a môže sa cítiť neisto v istých situáciách. Za mňa, všetko toto už bude mať kôň opozerané na ruke, potom s parťákom a neskôr začne sám. Keď zvláda postupne všetky kroky a dopracujem sa k tým samostatným vychádzkam, mám už koňa prečítaného a viem, čo ho rozhodí a dokážem adekvátne zareagovať. Vy ste vy prišli na to, že pomáha klus, ja by som trápila koňa zo zeme, kým by to tam neprestal riešiť. Pretože viem o sebe, že zo sedla by som bola nervóznejšia-čo urobí, odskočí zas, bude problém… stačí si prechytiť oťaž, kôň už vie a už by ten problém pravdepodobe robil. To, že to pre vás funguje ale neznamená, že iná alternatíva neexistuje. 

A len dodám k tým odmenám, strach fakt nie je nepatričné chovanie. Strachom sa kôň neučí. 

já se nepřu, dovolila jsem si souhlasit s Helou S- neslézala bych ani kdyby divo bilo , stejně tak jako vy nesouhlasit.

to si musí majitelka/jezdkyně vyluštit sama , jak bude řešit situace, protože zná svého koně, co mu vyhovuje a vyhovuje jí.

jo ten kůň má z něčeho stres, ale vy odeberete sebe jako tlak, ale ten původní stále zůstane

Tak každému funguje, alebo aj nefunguje niečo iné.

“můžete si myslet, že jen tak vemete z ohrady koně na procházku, bude to fajn, a on druhý den když vás uvidí odejde pryč, já můžu mít pocit, že to pro něj nebyla žádná práce, ale on to může cítit jinak. byla to pro něj odměna nebo trest?”

Toto sa mi v živote nestalo a nechápem, ako sa toto dá urobiť, moje kone sa ku mne vždy hrnuli, na obr pastvine prídu aj na zapískanie, pískam už roky ten jeden signál. 

V časoch, keď som ešte nechyrovala o pozitívke, sme na túre v teréne, ktorý sme nepoznali kobyly odsedlali, oduzdili a pustili na lúku na voľno, kým sme si opiekli špekáčky. Potom sme ich nasedlali a pokračovali ďalej a ešte nás aj po tme doniesli domov. V tej dobe ešte Flóra nebola moja a jazdila som inú kobylu, mali ale toho istého majiteľa. 

Ja mám s koňmi takýto vzťah, vždy som mala, okrem starej Gomby, ktorá bez koní vydržala hodinu, potom významne pozrela smer stajňa a ja som ju pripla a išli sme, ale jej som robila v podstate slúžku, no, láska už je raz taká.

 A to je môj Svätý Grál, k ničomu inému sa s vlastnými mladými koňmi  nechcem dopracovať, iba k tomuto a viem, že moja cesta k tomu nepovedie cez hrotenie stresových situácií. 

Toto sa mi v živote nestalo a nechápem, ako sa toto dá urobiť, moje kone sa ku mne vždy hrnuli, na obr pastvine prídu aj na zapískanie, pískam už roky ten jeden signál.

To se dá urobiť velmi jednoduše, jak častý máte s koněm kontakt, jak často za nimi do ohrady chodíte, jak často je jezdecky využíváte.

Kobyla mi taky většinou chodí naproti na zapískání (a to mě ani nevidí jen slyší to písknutí), někdy jen zvedne hlavu a čeká, kdy se objevím, někdy dojde jen do půl cesty. 

Já  jsem teď u ní  denně-teď nejezdím, marodím, tak jen volnost/lonž v hale, čištění… naproti tomu kámošky z ohrady, co nemají tolik pozornosti jsou u mne někdy i dřív a to je nekrmím.

stresové situace taky nehrotím

To sa nemení nijako, či som u nich denne, alebo raz za pol roka, či som jazdila denne, či vôbec.

Oni vedia kto som, vedia to veľmi dobre a to ako teplokrvníky, tak hucule a norička. Do tých koní som investovala nielen kopu prachov, ale aj šialené množstvo emócií, nemusíme si nič vysvetľovať, oni to vedia.

Detičky to ale ešte nevedia, tam si musíme vzťah najprv vybudovať, snáď sa to podarí, hoci teda kobylka bude asi ťažší oriešok, uvidíme a možno to bude drhnúť, ale dúfam, že nie.

A samozrejme stalo sa a ešte aj stane, že človek urobí aj chybu/chyby, ale kone toho vedia odpustiť takmer nekonečne veľa, našťastie.