Velký, fakt velký pes

Ali, nedivím se Espiro, že mu říkala Pan Pes!🥰

Fikovnice:

Ali, nedivím se Espiro, že mu říkala Pan Pes!🥰

Já toho svýho taky tituluju: Veličenstvo, pane hrábě, pán velkomožný atd. 😄

Hm, tak to bych se asi k milostpánovi měla chovat uctivěji 😆 Jenže on je, podle situace, buď malej bobánek nebo blb (třeba dneska když rozštípal lopatku na smetí).

A k tématu: souhlasím s ostatními, pastevce s touhle představou fakt NE! My bydlíme v osadě v lesích, šarpláně je můj osobní bodyguard, protože chlap je hodně pryč a jsem tu sama. ALE i tady v lesích musím mít pořád oči na stopkách. Potkat na volno chodce by asi ještě zvládnul v klidu, ale psa ani náhodou, vše neznámé psovité jsou pro něj vlci, které ke třeba zneškodnit. A trvá pár minut, než se mu zapojí rozlišovací schopnosti. Strašně rád zatím jezdí na výlety, šle vzhledem k té reaktivitě to jde jen málo kam.

Mně nepřipadá špatnej nápad ten leonberger, znám člověka, co jich má cca 8, možná i víc. Dělá s nimi canisterapii, bere na historické akce a oni jsou úplně úžasní ❤️

Děkuji za postřehy, nádherné zvíře. My jsme tady na samotě u lesa, je tu 6 baráku a osa tady máme jediný. Musím cíleně vyhledávat , abych našla psa na socializaci, jinak klidně měsíc nepotkáme v okolí psa, o to víc jsem se snažila socializoval, abych pak jednou, když psa náhodou potkáme nebyla nemilé překvapená, ale je to praštěný štěně a psy miluje, taky jsem se seznámila se dvěma paničkama v okolí, co mají čubiny a občas s nima jdeme ven, s klukama je to tady bída, 

A co čuvač? Mladý si ho pořídili a je to takový kompromis mezi přátelským psem a pastevcem. Navíc zdravotně na to v porovnání s jinými plemeny, třeba berňáky nejsou špatně.

Čuvač je taky fajn, toho si přála moje kamarádka v dětství, nakonec ji rodiče místo něj pořídili huskyho, ale dál nevím, odstěhovali se. Líbí se mi i briard, ale jeho srst je pro mě noční můra. Zatím si tak sonduju, času dost, třeba až děti dorostou půjdu zase do útulku pro velkou neznamou (spíš neznámého, s fén mám hrůzu)

Rezzzy:

Děkuji za postřehy, nádherné zvíře. My jsme tady na samotě u lesa, je tu 6 baráku a osa tady máme jediný. Musím cíleně vyhledávat , abych našla psa na socializaci, jinak klidně měsíc nepotkáme v okolí psa, o to víc jsem se snažila socializoval, abych pak jednou, když psa náhodou potkáme nebyla nemilé překvapená, ale je to praštěný štěně a psy miluje, taky jsem se seznámila se dvěma paničkama v okolí, co mají čubiny a občas s nima jdeme ven, s klukama je to tady bída, 

Hele ja snad zacnu jezdit na navstevy 😀

Ja naopak vyhledavam mista, kde nikdo neni, kde nikoho nepotkame. Pac me proste nebavi bud:

1 - sundavat ze svych psu neco maleho urvaneho a zakousleho.
2 - vysvetlovat lidem ze ano, fakt mame 7 psu a fakt nejsme psychatricti pacienti 😀

Samota u lesa je muj tajny sen. Jenze bohuzel, praci mame v Praze ☹️

Já jsem z Prahy utekla, planovali jsme to s mužem už delší dobu a teď s dvojčaty si to nemůžeme vynachválit, ty maly indiány v paneláku na sídlišti si neumím představit, chudáci sousedi.Taky jsem chvíli žila ve Skotsku, můj útulkáč jel tehdy se mnou, pěkně tam zvlčel, žila jsem na samotě uprostřed polí, dělala na farmě. V ČR jsem byla kancelářská, teď s dětma je to na prd, tak jsem si našla práci z domova a jde to, manžel taky neměl problém tady najít práci, dokonce v době covidu si ho jako kuchaře přetahovaly restaurace 

Na samotě u lesa je už asi nesplnitelný sen. Tady jedině někam k polským hranicím. Ještě před cca 10 lety jsem chodívala na procházky kolem vesnice sama, teď už je tu plno nových lidí, psů a louky zpola zastavěné novými domy.

Ali, Ty máš moc pěkné bydlení. Já bych tam byla spokojená!👍

Jojo, dokud byl mladý, tak jsme socializovali co to šlo, ale vrozenou ostrost k cizím a hlavně psům to stejně nezměnilo. Loni v létě s námi jel i do Varšavy, ale prostě pořád musíme velmi pečlivě vybírat místa kam můžeme jít…a hlídat, hlídat, hlídat.

Teď mám 9měsíční BŠO a zase alespoň obden vozím někam do civilizace. Daň za život v lese 😃

My máme tu “smůlu”, že bydlíme kousek od krásného rybníka a díky němu a krásným lesům okolo je tu v létě mraky lidí se psy. Na podzim zase houbaři. Takže zase - hlídat, hlídat…

Teď v zimě si tu samotu fakt užívám… Na fotu oblíbené místo hned ta barákem 

Tak to my taky davno nebydlime v Praglu, ale v dojezdove vzdalenosti jo, coz s sebou nese lidi. Sice min nez primo v Praze, ale porad dost na moji asocialni povahu. 

Zas kvuli detem jsme chteli aby mely moznost vyziti - nejen kolem baraku a na zahrade a venku, ale i krouzky a tak. A skoly samozrejme. 

Ale v duchodu mam plan. Jestli se teda nejakyho duchodu vubec doziju 😀

Lenocka: já si vás s někým pletu a nebo jste dřív bydlela někde v Estonsku? Nebo to byl někdo jiný s bílým psem (ale mám pocit, že to byla lapina nebo nějaký jiný špic)… Ale přezdívka mi něco říká… Jenže vás s BŠO si pamatuji, tak to byl asi někdo jiný…

Krásná fotka 

My to máme do města 9km, takže taky dobrý, školy, školky, kroužky, kluby, …Aderi tady v okolí máme taky 

No to musíte, to máte totiž jako povinnost, víte proč?

Ti jsou nádherní, znala jsem jednoho chudáka, jako štěně velmi učenlivý, jenže tím to končilo, výchova 0, výcvik 0, vyžití 0, byl jen v kotci a venčit se chodil na zahradu, pouze když přijel bratr paničky, tak s ním chodil do lesa, k vodě, chtěl si ho i vzít, ale ne.

Můžete mi o tomto plemeni něco prozradit? Na netu se toho píše, ale každý postřeh, osobní zkušenost se počítá 

Jen doražte, kam oko dohledne, žádný pes 😂. Za celou dobu jsem v našem lese potkala jednou holčinu s černým ruským teriérem a jednou paní s lovečákama. V lese je minimálně 2x v týdnu, když je déle světlo, děti zdravé tak i každý den, jinak chodíme pole, louky, rokle a taky psů prosté 

A prosím, provize mi o čuvači něco víc?